Sněženky na Špičáku u Třeště nás i letos potěšily

Vykácenými kůrovcovými lesy na svahu kopce jsme prošli k zázračně zachovaným místům, kde opět rozkvetly sněženky.
Úterý 3. března 2020

Václav Plánka, člen KČT Tesla Jihlava, pečlivě sledoval vývoj vegetace na Špičáku a po posouzení všech aspektů vybral společně s kolegy ve výboru odboru nejvhodnější datum k vycházce. Počasí zřejmě mělo pro tento den uchystaný jiný nežli zářivý scénář, ale drobný deštík, který nás dopoledne většinou provázel, pomáhal přírodě a nám neškodil. 🙂

Na můj vkus byl začátek dost brzy ráno, ale jiný autobus, než ten s odjezdem v 7:40 z dolního jihlavského náměstí, do Popic, kde byl jako vždycky start, nejel. Co moje paměť sahá, pořádá odbor zjara tuto vycházku, proto už je vše vymyšlené do detailu – jen krása sněženek je pokaždé překvapivá a vždycky znovu vzbudí nadšení! 🙂

V Popicích na návsi u kaple Nanebevzetí Panny Marie se nás sešlo 14, Václav nás přivítal a velmi pečlivě probral historii zdejší lokality, poté vyzval k prohlídce kaple, kterou po předchozí domluvě otevřela místní obyvatelka.

V kapličce jsme zažili hezkou chvíli při nenadálé hudební produkci – účastník vycházky Zdeněk Laštovička zahrál na prý už dávno nevyužívané, v koutě stojící harmonium a tím udělal radost nejen nám, ale jistě i opuštěnému nástroji, který si vyzkoušel, že není na odpis.

První zastávku naplánoval Václav kousek za obcí u křížového kamene – vyslechli jsme stručné povídání o křížových kamenech, kterých je na Vysočině řada, a pak už následovala cesta do lesa, kde se nám zakrátko, když jsme došli k pozůstatkům důlní činnosti ze 13. století, dostalo odborného výkladu geologa Zdeňka Laštovičky. Musím s potěšením napsat, že podobný typ vycházek mám moc ráda a vidím v nich smysl – jsou  přesně podle tezí, vyhlášených při založení KČT: vzdělávat se cestováním. 🙂

Cesta lesem po svahu Špičáku byla náročná – ne pro tělo, ale pro duši – všeobecný zmar vůkol nepřidá na dobré mysli. Nakonec však bylo cíle a záměru dosaženo – ocitli jsme se v místech, kde z rezavého loňského listí vykukují křehké a andělsky bílé kvítky, jejichž bělost vyniká nad sytě zelenými stvoly. Člověk se musel sklonit, aby jejich řady dobře rozeznal – takže jsme se klaněli a tiše žasli…

Po chvíli pobytu na magickém kopci věnovanému vzpomínání a také trochu vrcholovým přípitkům a focení, jsme se vydali modře značenou cestou do Třeště – samozřejmě jsme i na opačném svahu Špičáku procházeli kůrovcovou spouští, známá krajina se změnila k nepoznání.

Před příchodem do Třeště jsme prošli částí naučné stezky s dlouhým a poetickým názvem Podivuhodná setkání Eleonory Sternbachové a osvěžili si některá data o historii města.

Na naší zahradě se taky každoročně těšíme z množství sněženek – i když se zdaleka nemohou rovnat těm v přírodě, zařadím obrázky:

Více fotografií naleznete ve článku Za sněženkami na Velký Špičák, odkud je možné přejít na další články s touto tematikou.