Putování Šumavou pěšky nebo na kolech
Borová Lada 11. – 18. 7. 2020
Neděle 12. července 2020
Nastal čas strávit ozdravný týden na Šumavě – ráda jsem přijala pozvání turistů z KČT Tesla Jihlava, protože naposledy jsme v penzionu U Puštíka v Borových Ladech byli s Mirkem v jejich společnosti roku 2017. Kdo má čas a chuť, může kliknout na odkaz, pokusím se, abych v následujícím článku uvedla dosud nezmíněná fakta – kdo zná zdejší kraj, dobře ví, že studnice jeho nabídky je nevyčerpatelná.
S Miluškou a Františkem jsme i s bicykly jeli v sobotu s Pavlem jeho autem – všude objížďky, navíc dost silně pršelo. Není divu, že se nám po příjezdu do Borových Lad nikam nechtělo – naše skupina čítala celkem 11 účastníků, měli jsme tedy co povídat i plánovat. Vše záleželo na počasí – v neděli ráno se ukázal vhodný den pro cykloturistiku, proto jsme zvolili osvědčenou trasu ověnčenou vzpomínkami.
Úvodem zařadím mapku této části Šumavy:
Focení v terénu zůstalo tentokrát na mně a ščudle, příroda se místy ukazovala v dobrém světe, ale já jsem ho určitě nedokázala správně využít… Navíc jsem naposledy jela na kole v polovině června 2018 – nedlouho poté nabral náš život zcela jiný směr.
Malé nahlédnutí do historie: Krátce před příchodem 19. století povolil kníže Schwarzenberg postavit na svém panství ve výšce 1024 m n. m. domky, v nichž se usadili dřevaři. Ti však museli nejdříve přidělený pozemek vyklučit a pak obdělávat, za stanovenou mzdu pracovat v lese a navíc odvést několik dní v roce robotu na panském – této povinnosti se obyvatelé Knížecích Plání a okolí zbavili až v roce 1913, na což zřejmě upomíná památník nedaleko bývalého kostela.
Kostel sv. Jana Křtitele byl vysvěcen v roce 1864, v té době tu žilo v 60 domech 725 osob, převážně německé národnosti. V roce 1956 byl kostel odstřelen, přilehlý hřbitov obnovili roku 1992. (V minulých článcích o návštěvách této části Šumavy naleznete příslušné fotografie.)
V současnosti spadají Knížecí Pláně pod obec Borová Lada a jsou důležitou křižovatkou pěších a cyklistických tras. Vybrali jsme si modře značenou cestu a vyjeli a vystoupali 🙂 po ní na Bučinu, dříve nejvýše (1200 m n. m.) položenou obec u nás. Osada byla po válce vysídlena a v roce 1956 zcela zničena, zdejší kaplička se dočkala obnovy roku 1992.
Zajeli jsme se podívat k hotelu Alpská vyhlídka a k replice železné opony, posvačili u stolu zdejšího turistického odpočívadla, pročetli nové informační cedule, zavzpomínali a vydali se na cestu do Kvildy.
Dala jsem si práci s mapkou dnešní trasy:
Vynechat dobře vedené informační centrum ve Kvildě by bylo turisticky nezodpovědné, po prohlídce a získání brožurek, a samozřejmě po kultovní zastávce v kvildské proslavené pekárně, jsme se rozhodli pro prohlídku hřbitova, který býval u zdejšího kostela sv. Štěpána.
Od roku 1765 zde stával dřevěný kostel, který byl při požáru v roce 1889 i s vesnicí zničen, během několika následujících let byl z prostředků knížete Thuna von Hohenstein postaven kamenný stánek boží. V devadesátých letech minulého století byly vnější část kostela i interiér, včetně varhan, díky podpoře bývalých i současných obyvatel Kvildy renovovány.
Dnešní cestu jsme jako vždycky v prvním šumavském cyklodni zakončili na loučce poblíž osady Františkov u památníku převaděčům.
Závěrem se podívejte na obrázek, který jsem udělala dneska v 6 hodin ráno:
