Putování Šumavou pěšky nebo na kolech
Borová Lada 11. – 18. 7. 2020
Pondělí 13. července 2020
Až před polednem jsme se s Mílou vydaly na cyklovýlet – malá Dominika se probudila s horečkou, tak jely s maminkou k lékaři do Prachatic a František je jistil v týlu. Míla a já jsme podnikly výletní a poznávací cyklojízdu po nedalekém okolí. Znovu (jako včera) jsme si vyšláply na Knížecí Pláně a odtud zamířily po modře značené cestě do bývalé osady Polka. Cestou, přesně tam, kde je odpočívadlo u Větrné skály, jsme potkaly manžele, kteří putovali pěšky do severozápadních Čech a spali po širákem. Dali jsme se do řeči, a představte si, že znali a milovali Vysočinu, též Jihlavu, kde nějaký čas pracovali – nebylo těžké nalézt s nimi společnou řeč – setkání bylo oboustranně příjemné. Miluška je pro vzpomínku vyfotila:
Po setkání s takovými lidmi člověk snadno uvěří, že svět je dobré místo k žití.
Krajina blízko hranic je velmi půvabná, soliterní stromy na loukách jí dávají vznešený, až kazatelský vzhled, který je umocněný množstvím křížků kdysi vztyčených bývalými obyvateli. Celé území je ve správě NP Šumava a ten postupně opravuje památky dotvářející duši jednotlivých míst.
Myslím, že stojí za to přečíst si text zdejšího informačního panelu:
Ves byla založená v roce 1745 jako typicky dřevařská. Na horním toku Poleckého potoka byla postavena roku 1839 umělá vodní nádrž a potok prošel úpravou k plavení palivového dřeva. Na levém břehu Vltavy stál zájezdní hostinec Adolfa Hasenbergera s ubytováním, výčepem a velkým sálem, a dále škola, hamr a Sagerova pila. Na pravém břehu se pak rozkládala podél potoka vlastní obec.
Roku 1911 zakoupil Jakub Kraus bývalý Paulův mlýn v Polce a v říjnu 1913 v něm zprovoznil hydroelektrárnu o výkonu 600 koňských sil. Vodní energie byla získána náhonem dlouhým 1,8 km se spádem 16 m. Voda z něj poháněla dvě vertikální Francisovy turbíny. Elektrárna byla propojena vysokonapěťovým vedením se sítí elektrárny ve Františkově.
V roce 1926 napojili elektrárnu Polka vedením do Volar na síť Jihočeských elektráren. Zařízení je stále v provozu a patří mezi významné technické památky Šumavy. Poslední rekonstrukce proběhla na začátku našeho století.
Když bylo jasné, že Dominice nehrozí nic vážného, sedl František na kolo a přijel nám naproti do Polky.
Po jeho příjezdu jsme pohodové cykloputování protáhli – bylo krásně a nemohli jsme se nabažit pohledu na krajinu, jejíž proměny už sledujeme několik let a týden strávený ve společnosti přátel na Šumavě považujeme za milost, kterou nám osud dopřává.
Na trase mapky se vyskytují poetické názvy zdejších obcí – české vznikly až po válce překladem z bývalých německých, které měly často jako základ slovo haid, což znamená vřesoviště, v češtině je ekvivalent podle smyslu lada (tj. území ležící ladem).
V knihovničce penzionu se mi dostala do ruky kniha Karla Petráše Krajem šumavských Lad – autor, který žije v tomto kraji, napsal text, který mě zaujal tak, že jsem si pořídila výpisky a některé údaje, už pro tu poezii názvů, zde uvádím.
První dřevařská osada vznikla na schwarzenberském panství v roce 1750 v Borových Ladech (Ferchenhaid) – osídlenci byli německé národnosti, sklářští dělníci a dřevorubci; ve stejném roce vznikly nedaleko Zahrádky (Mehregarten), 1752 Nový Svět (Neugebäu), 1756 Švajglova Lada (Schweigelhaid), 1759 Černá Lada (Schwarzhaid), v roce 1760 byla založena Svinná Lada (Seehaid), Paseky (Passeken) a Šindlov (Schindlau), roku 1840 vznikly osady Zelená Hora (Grünberg) a Hrabická Lada (Rabitzerhaid), v roce 1791 Pravětínská Lada (Gausauerhaid) – všechny tyto obce patřily do farnosti Nový Svět, správní obce celého rozsáhlého území, ve kterém na konci 19. století žilo 1305 obyvatel ve 138 domech.
V roce 1797 byl v Novém Světě postaven kostel zasvěcený sv. Martinovi, ochránci dobytka i lidí. Kostel se hřbitovem sloužil věřícím až do roku 1950, v roce 1975 byla dominanta širého okolí zbořena, do současnosti se v Novém Světě dochovalo asi 35 budov, centrální obcí se stala Borová Lada.
Skleněný obraz sv. Martina a opravený hřbitov na Novém Světě pečlivě nafotil Mirek při šumavském cykloputování 2014 a 2016.
V knize Karla Petráše jsem se dočetla zajímavý příběh: Poslední mši před zrušením kostela sv. Martina sloužil v roce 1950 mladý vimperský kněz Karel Fořt, který hned poté opustil vlast, protože mu hrozilo zatčení. Za místo nezákonného přechodu si vybral Bučinu – tehdejší strážci hranic v údivu nad projíždějícím knězem s brigadýrkou na hlavě nejen že nestříleli, ale ještě mu zasalutovali!
Z jiného pramene jsem se dozvěděla, že Karel Fořt byl na misiích v Alžírsku, pak zakotvil v Německu, pomáhal emigrantům, z vysílání Rádia Svobodná Evropa je znám jako Otec Karel.
Nedaleko, na levém břehu Vltavy, bývaly u silnice na Horní Vltavici Zahrádky, vyhlášené pěstováním mrkve – na jejich místě je velký kemp.
Asi kilometr za Borovými Lady je tam, kde stávala osada Svinná Lada (zdejší obyvatelé byli prý vyhlášeni výrobou dřeváků), turistické centrum a nedaleko něj romantická Chalupská slať.
Zeleně značenou turistickou trasou jsme jeli směrem k Novým Hutím a zasněně hleděli na okolní slatinné louky s charakteristickými travinami a květinami, které, provoněny minulými životy a ději, jsou k vidění právě jen tady.
Na začátku obce Nové Hutě, která se kdysi skládala asi z deseti osad, jsme odbočili vpravo k Šindlovu, kde prý bývali specialisté na výrobu šindelů. V roce 1930 zde žilo 96 obyvatel, dnes zůstaly dvě chalupy (4 obyvatelé) a kaplička, nedávno opravená.
Den jsme zakončili u kaple sv. Anny nedaleko za Borovými Lady – kaple i křížová cesta byly postavené v roce 1860, zbourány roku 1956, znovu postaveny v roce 2006 a vysvěceny Karlem Fořtem, právě tím knězem, který musel před lety opustit tuto farnost i vlast.