Hamerský potok – Antýgl – Vchynicko-Tetovský plavební kanál – Hradlový most – Modrava
Putování Šumavou pěšky nebo na kolech Borová Lada 11. – 18. 7. 2020 Pátek 17. července 2020
Nevadilo mi, že celý čtvrtek pršelo, knížka Karla Petráše Krajem šumavských Lad mi nabídla tolik zajímavostí ze známých míst, že jsem vlastně jen jiným způsobem vstřebávala tento kraj. K večeru se vyčasilo a předpověď na pátek byla slibná. Rozhodli jsme se pro zážitkový pěší výlet známými místy a nově poznali naučnou stezku Hradlový most – Modrava. Naplánovali jsme si procházku s východištěm na Horské Kvildě – než nás tam autem Věrka dovezla, stavili jsme se všichni na Jezerní slati.
U hotelu Rankl na Horské Kvildě, kde si Věrka s malou Dominikou prohlédly sochy u stavení pana Pavla, jsme se rozloučili a s Miluškou a Františkem se vydali po modře značené cestě k Hamerskému potoku. Po včerejším dešti se ukazoval hezký a voňavý den, na stezce u Hamerských Domků byl božský klid.
Cestu kolem Hamerského potoka až na most v Antýglu, blízko něhož se potok vlévá do Vydry, doprovodím fotografiemi, které jsem udělala „ščudlou“, snažila jsem se, ale jak říká František „každý vyskočí jen tak vysoko, jak dokáže“…
Po několika málo kilometrech jsme v Antýglu u řečiště Vydry, dalšího báječného výtvoru přírody.
Už léta jsem nebyla v Králováckém dvorci v Antýglu, buďto jsme měli lyže nebo kola, tedy vždycky spěch naplánovanou trasou. Tentokrát to vyšlo tak, že jsme se na stezku vedoucí ve svahu kolem kanálu dívali při posezení na terase zdejší hospůdky vzhůru a nikoliv, jako vždycky, ze stezky na dvorec.
Zdejší dvorec je příkladem usedlosti, kterou stavěli svobodní sedláci-králováci v horských oblastech. Kromě obytných staveb se slušivou a v tomto drsném kraji potřebnou zvoničkou tu bývala stodola a kaplička.
Svobodní sedláci, většinou Němci, podléhali pouze králi (proto králováci) – Přemysl Otakar II. připojil v roce 1273 pomezní prales k českému království, a za to, že bavorští sedláci vybudovali svá sídla v těžko přístupných horských oblastech a obdělávali a zušlechťovali je, udělil jim různá privilegia.
Po mostku u areálu jsme překročili Vydru a vydali se po svahu vzhůru na stezku kolem Vchynicko-Tetovského kanálu – jeho voda byla tmavě hnědá, vysoká a hodně čiperná – nemohla jsem nemyslet na Mirka, který ten úsek miloval!
Došli jsme k začátku plavebního kanálu, k Hradlovému mostu, dříve nazývanému Rechle.
Nová krásná silnice, po které je z Antýglu do Modravy jen kousek, není však pro pěšího turistu příliš bezpečná – možná proto byla v červnu 2019 otevřena pěší stezka kolem řeky Vydry mezi Hradlovým mostem a Modravou – vede lesem a lukami, místy i zamokřeným terénem po povalovém chodníku. A právě tu stezku jsme na vlastní oči a nohy chtěli poznat.
Loukami pod obcí jsme s krásným výhledem na okolní věnec hor došli k modravskému mostu, což byl cíl naší dnešní trasy.
Rekapitulace dnešní trasy:
Měli jsme dost času na prohlídku Modravy a na posezení avzpomínánív restauraci Zlatá Studna – autobus do Kvildy odjížděl krátce po páté hodině odpolední, přípoj do Borových Lad pak zanedlouho.
Po večeři jsme provedli tradiční hodnocení týdenní akce – nemusím asi dodávat, že bylo kladné – protože, jak praví básník: jaký si to uděláš, takový to máš. 🙂 V sobotu ráno už zbývalo jen postát pro dokumentační foto a pak se vydat domů.