Na návštěvě ve Staré Říši
Úterý 25. 8. 2020
V první polovině srpna jsem dvakrát navštívila Novou Říši, dnes se mi naskytla možnost zajet s Olgou a Josefem Poukarovými do Staré Říše k výtvarnici Julianě Jirousové. Potěšilo mě to, protože mám ji i její obrázky velice ráda. A pobývat ve společnosti Poukarových je vždycky radost, i kvůli přílivu vzácných informací z kulturního světa.
Poukarovi se s paní Julianou a jejími dcerami znají už dlouho, já jsem u nich byla naposledy v prosinci 2011 po pohřbu Gabriela Floriana, posledního z přímých potomků staroříšského vydavatele Dobrého díla, katolického myslitele Josefa Floriana. Tehdy byl v domku Juliany Jirousové přítomen i otec Heryán, který Gabriela pochovával. Každé slovo legendárního kněze jsme tehdy s Mirkem se zatajeným dechem hltali a zjišťovali, že jeho řeč je prostá a jasná až uhrančivě.
V krásném letním dni jsme se s Olgou a Josefem vydali do Staré Říše, městečka s historickými kořeny, které sahají až do samých hlubin osídlení těchto končin: jak stará je Stará Říše, když víme, že Nová Říše vznikla na začátku 13. století?! I když první písemná zmínka o Staré Říši pochází až z roku 1257.
Obě „Říše“ jsou od sebe jen necelých šest kilometrů vzdálené.
Juliana Jirousová maluje od mládí, v posledních letech většinou kreslí líbezné obrázky s náboženskou tématikou – čtyři z nich vyfotila při naší návštěvě Olga Poukarová.
Setkali jsme se s Františkou Jirousovou, jejíž studijní a literární úspěchy obdivuji o to víc, že mnohé z jejích textů jsou mi z důvodů mé myšlenkové nedostatečnosti nepřístupné…
V roce 2011 jí byla za román Vyhnanci udělena Cena Jiřího Ortena.
V současnosti je předsedkyní občanského sdružení Statek uProstřed, které si vzalo za úkol rekonstrukci Jirousovy usedlosti v Prostředním Vydří. A práce velmi zdárně pokračují (viz webové stránky sdružení).
Odpoledne, které jsme strávili ve společnosti těchto výjimečných žen, si zařadím mezi ty, k nimž se budu vracet pro inspiraci a posilu – obě nepřehlédnutelně prokázaly své priority v životě.
Zakončím několika obrázky krajiny v okolí městečka Stará Říše, které se stalo na začátku minulého století pramenem, odkud proudila, a dosud neustala, živá voda pro všechny, kteří o ni stojí.
Související články:
Stará Říše a bledule, 2011
Michael Florian,
Bledule na Jechovci a Stará Říše, 2019
Milá Míšo, jsem ráda, že už zase píšeš, … a hezky píšeš! 🙂
Přeji hodně invence a radosti z Dobrého díla, které nám po kapkách předkládáš.
Díky za tu dlouholetou osvětu.
mb
Děkuji, těší mě stálá podpora Tvoje, Olgo, i Tvoje, Miluško!
Míšo, zase jedna krásná vzpomínka. Děkuji Olga