Z Koberovic k jezu u Bělského mlýna na Želivce

Poznávací odpolední vycházka s průvodcem Ing. Pavlem Jenčem, členem KČT Tesla Jihlava
Středa 23. září 2020

Krátce před 12. hodinou jsme odjížděli autobusem z Jihlavy a vystoupili v Koberovicích nedaleko Humpolce. Na návsi u turistické mapy pohovořil vedoucí vycházky o trase, která nás v příjemném odpoledni čekala.

Neznačenou cestou jsme mířili k Želivce, první zajímavý objekt na sebe nenechal dlouho čekat – byl jím Bělský dvůr, barokní stavba, která patřívala do majetku kláštera Želiv.

Tento hospodářský dvůr i níže položený bývalý Bělský mlýn připomínají původní ves Bělou, která zanikla za třicetileté války.

Z nedalekého vršku jsme dohlédli na ves Vojslavice (asi 90 obyvatel), která patřívala rodu Trčků, stejně jako Koberovice.

Kostel, vybudovaný ke konci 17. století, byl v letech 1721–1723 upravován – plány na přestavbu vytvořil Jan Blažej Santini-Aichel, ale objekt nebyl pravděpodobně podle jeho návrhu upraven.
V interiéru jsou zachované fresky od barokního malíře, premonstráta Františka Siarda Noseckého (1692–1753), toho, který je také autorem nástropních maleb a fresek v zámku Herálec.
František Nosecký studoval na jihlavském gymnáziu, pak v semináři. Jeho malby jsou i v kostele sv. Jakuba Většího v Jihlavě, ve Strahovském klášteře, v Želivi, v Mariánském Týnci aj.

V údolí na pravém břehu Želivky stával mlýn Bělá, poprvé uváděný k roku 1318. Patříval k vojslavickému statku na panství rodu Trčků, podle údajů v archivech želivského kláštera získal v roce 1794 mlýn do vlastnictví Martin Daněk. Jeho rod zde hospodařil až do roku 1950, kdy byl mlýn znárodněn.
V osmdesátých letech 20. století byla provedena demolice hospodářských budov, turbíny i mlýnského zařízení – zůstala jen část kamenné zdi a jez na řece.

Poseděli jsme a poslouchali řeku, druhá část vycházky nabídla výhledy do krajiny, pro mne zcela neokoukané.

Po silnici jsme došli na křižovatku zvanou Houka, odkud byl plánován odjezd do Humpolce.

Měli jsme však dost času a zvedl se silný studený vítr, tak jsme vydali autobusu naproti do obce Miletín.

Na následující mapce je záznam trasy, která nám pohladila duši a přinesla zajímavé  informace: