Okolí Hybrálce a Vilémovských Chaloupek
Úterý 24. listopadu 2020
Každý rok pořádá Iva ke konci prosince vycházku, při níž si turisté mimo jiné popovídají o tom, co pěkného zažili i nač se v turistice těší. Pozvala mě, abych s ní prošla trasu, u níž předpokládala, že má požadovaná kritéria – tedy schůdné cesty v atraktivní lokalitě, možnost zkrácení trasy v případě potřeby a návrat dostupný pěšky či hromadnou dopravou. Naplánovala tuto trasu:
Z domu jsem zvolila nejkratší cestu kolem Reindlerova dvora a Kněžského rybníka do Starých Hor, kde jsme se sešly s Ivou a vydaly se kolem hybráleckého hřbitova přes obec směrem ke Sklářskému lesu.
Na obrázku je vidět, že počasí bylo krásně podzimní, lesy vyhlížely zdálky neporušené – je ale jasné, že jsme se záhy setkaly s krutou skutečností: některé cesty utrpěly svozem kůrovcového dřeva těžkými nákladními auty natolik, že byly neprůchodné, část jsme obcházely.
Přesto jsme si užívaly lesního ticha a vzájemnosti – v letošním podivném roce více než kdy dřív…
Iva dodržovala vytýčený směr, já se nechala vést – najednou jsme stály před starou chatou a já se ocitla v zajetí krásných vzpomínek: kdysi při vycházce, kterou vedl, upozornil nás na existenci tohoto stavení Ruda Neubauer, člen KČT Čeřínek, pak jsme chatku ještě náhodou objevili s Mirkem při cyklovýletě po okolí.
Toto místo, v současných mapách uváděné jako U Chaloupky má velmi zajímavou historii!
Podle tehdejšího sdělení Rudy Neubauera si lesní domek asi v polovině 19. století vystavěl a žil v něm podivínský člověk, o němž se říkalo, že je kněz. Po jeho smrti prodal majitel lesa objekt turistickému sdružení jihlavských německých studentů Österreichische Wandervögel Ortsgruppe Iglau, česky nazývanému Tažní ptáci. Skupina vyvíjela činnost mezi roky 1911–1923, texty s bohatým kresleným doprovodem, zanechané jejich kronikářem Heinrichem Fiby, jsou uloženy v jihlavském archivu. Komu patří chata teď, nevím.
Protože jsem byla návštěvou místa tak příjemně zasažená, vyhledala jsem v našem archivu historické fotografie, z nichž můžete odhadovat život chatičky.
Lesní cesta nás dovedla na asfaltovou silničku v blízkosti Staré Huti, kde stávala Bouchnerova sklárna (dřevo, které potřebovala, pocházelo z lesa, doposud zvaného Sklářský).
Není bez zajímavosti, co nám tehdy, v roce 2008, vyprávěl Ruda Neubauer o historii zdejší lokality – držel se textu, sepsaného Rudou Fikarem, trampem a jihlavským sportovcem:
Nedaleko sklárny Bouchner byla v letech 1935–1936 založena trampská osada Tři šípy, roku 1939 chatu vypálili fanatičtí němečtí občané z Hybrálce a Smrčné. Trampové se pak začali scházet v turistické chatě na Čeřínku, kde vydrželi až do roku 1945, to však už bez kamarádů židovského původu, kteří skončili v koncentrácích… Pak se osada Tři šípy rozpadla.
Kousek za Hutí směrem na Smrčnou jsme se vydaly vlevo po svahu kopce Roháč (684 m n. m.) a vystoupily z lesa do otevřené krajiny s výhledem do širokého okolí zarámovaného lesy, jinak to na Vysočině snad ani nejde. 🙂 Prošly jsme půvabnou osadou Vilémovské Chaloupky, která patři k obci Smrčná, a asi po dvou kilometrech dorazily k Černému rybníku, od něj se vydaly po cyklostezce vedoucí k hájovně V Horách u hlavní silnice.
Autobus k Jihlavě sice měl v dohledné době přijet, ale Ivin manžel Bohouš nás odměnil a hýčkal přistaveným autem. 🙂
Ačkoliv je trasa historicky zajímavá, myslím, že ji Iva při své turistické zodpovědnosti nakonec kvůli špatné kvalitě cest nevybere. Uvidíme.
Související články:
Den bez aut 2008 – vycházka v okolí Hybrálce
Pamětní kameny v okolí Smrčné 2009,
Pochod ke Dni Země 2014 – Černý rybník
Míšo, den to byl příjemný, děkuji Ti za milou společnost a krásné vzpomínání ve Tvém příspěvku. Škoda, že „Chaloupka – Na Falářce“ poslední dobou tak chátrá. Věřím, že po odvozu dřeva vytěženého po kůrovcové kalamitě těžařské firmy cesty opraví a budou zase průchozí a „radostné“. Iva
Děkuji za návštěvu a komentář. 🙂