Z Okrouhlíku přes Rančířov do Jihlavy

Lesy kolem Okrouhlíku se změnily k nepoznání, projít některými úseky je dobrodružství
Čtvrtek 4. února 2021

Nastal čas a já jsem neodolala pozvání k vycházce do přírody – Iva vymyslela trasu, na níž se potěšíme známou krajinou, v níž jsme nepředpokládaly nějaká překvapení – a ta samozřejmě přišla.

Městskou dopravou jsme dojely na rozcestí u obce Vysoká a vydaly se žlutě značenou cestou na Okrouhlík, což je chatová osada, oficiálně založená po válce, v té době už však za sebou měla padesátiletou historii.
Nepřekvapilo nás, že cesta je blátivá, v této roční době není divu. Přicházely jsme však ke zcela neznámému lesu, spíše k obrovské pasece s poválenými stromy, které se po vykácení jejich kůrovcem napadených soudruhů nedokázaly ubránit větru, bez zábran řádícímu ve volném prostoru.
Rybník s názvem Střední Okrouhlík vypadal smutně, u blízkého turistického rozcestníku, kde se setkávají tři značené trasy, nebylo ani živáčka, hospoda U Billa bez známek života.

Uvedu zde výňatky z textu, který podle Billova vyprávění kdysi sepsal Zdeněk Krejčí a já jsem je dostala od okrouhlické osadnice Míly :
Historie těchto míst se začala odvíjet v roce 1904, kdy dokončili italští dělníci hráze několika rybníků, první srub zde vybudovali rybáři. V roce 1911 bylo položeno dřevěné potrubí, které v délce 8 km propojuje zdejší rybníky s vodárenskými pod obcí Vysoká.

Pojmenování Okrouhlík začal používat profesor Bradáč, který od roku 1919 působil na prvním českém reálném gymnáziu v Jihlavě a sepsal několik brožurek o Jihlavě a jejím okolí.
Při pohledu na mapu je vidět, že soustava rybníků je opravdu vybudovaná v obvodu kruhu.

Kdysi se tu říkávalo Na Šantajchu, zdejší chaty patřily zpočátku převážně německým občanům, první česká byla vystavěna v roce 1917.
V prostoru mezi Pístovem a Rančířovským rybníkem, který obcházejí zelená a modrá turistická značka, bývala střelnice, dnes existují pro využití místa zajímavé plány, snad se neutopí v blátě…

Po vzpomínkové procházce středem osady jsme se po modré značce vydaly do Jihlavy – zanedlouho jsme zjistily, že značená cesta zmizela, všude pokácené stromy, které bylo nutné do daleka obcházet – protože terén dobře známe, zvládly jsme to a neztratily se. Před Rančířovem jsme měly zkoušku výdrže za sebou. 🙂
Užívaly jsme si schůdné cesty a modré oblohy, která líbezně orámovala rančířovský kostel a faru, stejně jako výhled od obrovitého památného javoru do údolí říčky Jihlávky, protékající obcí směrem k Jihlavě.

Říčka Jihlávka pramení nedaleko Pavlova a po 25 km toku se v Jihlavě vlévá do řeky Jihlavy. Na své pouti nejen sbírá vodu z okolních potoků, ale zdobí městečka a vesnice, kterými protéká – Stonařov, Suchá, Vílanec, Čížov, Rančířov, Sasov – i jejich okolí, jímž vedou turistické značky, je v každé roční době obdivováno milovníky tohoto kraje.

Tak jsme ve společnosti Jihlávky došly do jejího i našeho cíle.

O všech místech, kterými jsme s Ivou procházely, jsme už dříve psali, zájemcům jsou k dispozici články i fotografie:
Za ostružinami na Okrouhlík,
Toulky Vysočinou: Jihlava-Stará plovárna – Rančířov – Okrouhlík,
Teslácký šotek 2017 – cyklo na Okrouhlík
Teslácký šotek 2018 – malování značek na Okrouhlíku
Vycházka na jih od Jihlavy.