Hlavní roli hrála krajina, v níž je přírodní rezervace s názvem Prameniště Jankovského potoka
Pondělí 3. května 2021
Před polednem jsem se vydala autobusem z Jihlavy do Vyskytné, kde na mě čekala Iva, jejímž autem jsme dojeli do nedalekého Opatova. Zaparkovala na návsi poblíž evangelického kostela.
Název obce odkazuje na původního vlastníka, opata želivského kláštera. První písemná zmínka o Opatovu je ze dne 5. 1. 1303 v souvislosti s objevením stříbrných rud v okolí. V polovině 16. století odebral Jiří z Poděbrad Opatov z majetku želivského kláštera a připsal ves s polnostmi Trčkům z Lípy, představitelům husitské šlechty. Až do roku 1848 se střídali majitelé, pak v obci vzniklo obecní zastupitelstvo v čele se starostou.
Na návsi jsme si přihlédly pamětní kámen Mistra Jana Husa z roku 1915 a pak se vydaly cestou, kterou Iva už jednou absolvovala a líbila se jí natolik, že mě na ni pozvala.
Podívejte se na mapu míst, kudy jsme s Ivou procházely:
U mlynářova památníku jsme nastoupily cestu zpět do Opatova, ale před tím jsme se stavily u samoty s názvem Bednářovna – chovají tu daňky a divoká prasata.
Byla jsem velice spokojená s procházkou kolem romantického Jankovského potoka a s poznáním dalšího z krásných míst Vysočiny, takže jsem ráda souhlasila s návrhem na vycházku v okolí Jankova, kde je vlastně pramenná oblast potoka nesoucího jméno obce, vzniklé na dohled vrchu Křemešník. Stačí za Opatovem přejet silnici Jihlava–Pelhřimov a zastavit až na jejím konci – dál nevede, než polňačka.
Iva zaparkovala nedaleko kaple sv. Anny v krásně upravené obci, kde prý žije asi 40 obyvatel. Stavení jsou rozložená kolem silnice, protože všude kolem je značně svažitý terén. Co na první pohled zaujme každého příchozího, jsou jinde nevídané ozdobné vchody do domů, tedy vrata jankovských zemědělských usedlostí. Vrata se stala hlavní chloubou zdejších hospodářů – ozdobou byla buď mřížovina z lišt, nebo dekorativní prvky stylizovaných květů, paprskovitě se rozbíhající listy či složité ornamenty. Roli hrála i barva vrat, měla ladit s průčelím domu. Mnohá vrata měla v sobě dvířka, kterými se do usedlosti vcházelo. Nelépe si je prohlédnete na webu obce www.jankov.eu v části zajímavosti.
Vydaly jsme se po zpevněné cestě k osadě Chaloupky, vpravo v lesích kolotalo podzemní víření pro zrod potoka s meandrujícím korytem v lukách, kde se vyskytuje perlorodka říční.
Vpravo na nás kývala křemešnická rozhledna Pípalka, ale my jsme s Ivou měly v plánu nižší, ale též krásný vrch Stráž. Prohlédly jsme si osadu Chaloupky (patří k Novému Rychnovu a je tu hlášeno 14 adres) – je vidět, že majitelé chalup si svého majetku považují – všechna stavení byla doslova vymazlená.
Výstup na kopec nebyl kvůli pokáceným stromům jednoduchý, zato jsme získaly přehled o zdejší kamenném moři, pokrývajícím vykácenou stranu svahu. Táborníci tu kdysi zažívali překrásné časy…
Z vrcholku kopce se ukázala hladina rybníka Bukač – sešly jsme k němu, poseděly na lavičce a obdivovaly hladinu s břízkami a koupajícími se mraky.
Ušly jsme 15 km – jeden kilometr hezčí než druhý!