Jan Florian

Výstava v Hasičském domě v Telči ke 100. výročí narození malíře a sochaře
Středa 16. června 2021

Zbýval poslední týden pro návštěvu Telče, kdy ještě byla k vidění výstava z díla Jana Floriana – příslušníci rozvětvené staroříšské rodiny měli zásadní význam pro kulturu nejen zdejšího kraje a stále mají světu co nabídnout, takže jsme s Ivou nechtěly promeškat příležitost.

Výstava se konala v Hasičském domě v Telči, o kterém se v brožurce píše:
„V roce 1871 byla na místě gotické brány do masných krámů postavena hasičská zbrojnice. Svému účelu sloužila až do roku 2004, kdy byla na Starém Městě postavena moderní hasičská základna. Stará zbrojnice byla přestavěna podle návrhu ak. arch. Václava Girsy do původního stavu a od té doby slouží jako městská galerie.“

Doprovodný text k výstavě je tak dobře a hutně zpracován, že zachycuje život i dílo Jana Floriana, dovolím si jej zde v úplnosti uvést.

Jan Florian, sochař, malíř, restaurátor
25. 12. 1921 – 12. 2. 2007

Narodil se ve Staré Říši jako desáté dítě manželům Františce, rozené Stehlíkové, a Josefu Florianovi, vydavateli Dobrého díla.
Od dětství, stejně jako všichni sourozenci, vynikal všestranným nadáním. Josef Florian jako bývalý profesor vyučoval své děti doma. Tak děti získaly všeobecné vzdělání jako jejich vrstevníci, ale navíc měly velký přehled v literatuře, umění, hudbě a každý ovládal některý světový jazyk. Jan Florian kromě německého jazyka dobře ovládal latinu.

Za války v letech 1942 až 1944 byl nuceně nasazený jako zemědělský dělník v Praze na Břevnově v klášterním statku. Zde vykonával ty nejtěžší práce. I přesto docházel na hodiny zpěvu k ukrajinskému tenoristovi a učiteli zpěvu Dimitriji Lewytzkému. Po válce se stal hostujícím tenoristou Lidové opery v Jihlavě.

Věnoval se malbě, především malbě portrétů. Za války se seznámil s malířem Ludvíkem Kubou, který mu byl rádcem. Hlásil se na pražskou AVU, ale nebyl přijat.
I přes tento neúspěch celý život zasvětil umění. Osm let pracoval jako restaurátor se svým švagrem akademickým malířem Ottou Stritzkem. Restauroval fresky na zámku v Mikulově, minoritský kostel sv. Janů (Křtitele a Evangelisty) v Brně, fresky na hradě Bítově, kostel v Kloboukách u Brna atd.

Namaloval obrazy sv. Zdislavy a sv. K. M. Hofbauera do Žarošic, fresku sv. Cyrila a Metoděje v Dolních Loučkách, fresku v kostele sv. Vavřince v Krasonicích,  portrét novoříšského opata Augustina Machálky a Rmus.D. Mariana Rudolfa Kosíka OPraem.

Vynikal též jako řezbář. Jeho reliéfy a sochy jsou součástí kostelů a soukromých sbírek nejen i nás, ale i v zahraničí.
Oltářní sochy v kostele v Násedlovicích, reliéfní křížová cesta je v kostele sv. Jiljí a v Domě sv. Antonína v Moravských Budějovicích, v olomouckém semináři, Žarošicích, Jamném u Jihlavy, ve farním kostele v Kněžicích. Další reliéfy jsou na radnici ve Staré Říši, v budově ZD Budkov. Unikátním uceleným dílem je 27 reliéfů pro Zemědělskou školu v Telči. Nejstarší je z roku 1962.

Vyřezal i několik betlémů. Z lipového dřeva zhotovil betlém pro děti knížete Schwarzenberga na hrad Orlík, do kostela sv. Vojtěcha v Praze a pro klášter premonstrátů na Strahově.

V roce 1962 se oženil s výtvarnicí Karlou Křemečkovou a vychovali spolu šest dětí: Marii, Jana, Magdalenu, Josefa, Václava a Karlu.
V roce 1973 byl pasován rytířem řádu svatého Lazara Jeruzalémského, po revoluci a obnovení činnosti řádu byl služebně nejstarším členem.
V roce 2007 vychází kniha rozhovorů s bratry Janem a Gabrielem Florianovými od Aleše Palána Být dlužen za duši. Před smrtí Jan Florian dělá poslední korektury k této knize, ale vydání se bohužel nedožívá. Umírá po zápalu plic 12. února 2007.

Na výstavě jsme viděli portréty otce i členů rodiny Jana Floriana, též osobností, které ovlivnily jeho názory a kterých si vážil, samozřejmě inspirací byla i zákoutí města Telče.

Výtvarná díla Jana Floriana jsou součástí církevních i světských staveb a soukromých sbírek nejen v Česku.

Související články:
Josef Florian a Stará Říše,
Michael Florian,
Bledule na Jechovci a Stará Říše (Gabriel Florian),
Juliana Jirousová.