Údolím Doubravky do Chotěboře

Putování za spisovatelem Ignátem Herrmannem
Středa 25. srpna 2021

Byly prázdniny, proto jsme, Iva a já, mohly uprostřed týdne pozvat Áju a Týnu na nenáročný výlet – vybraly jsme osvědčenou naučnou stezku, na níž je možné nenásilně získat i něco vědomostí… 🙂

Naposledy jsme úsek zvaný Údolí Doubravy prošli na začátku srpna s přáteli při pochodu Léto v Železných horách pořádaném v Sobíňově. Většinou jsme se při účastech na jmenované akci vraceli do Bílku či Sobíňova, dnes jsme od rozcestníku Točitý vír pokračovaly s děvčaty po červeně značené trase do Chotěboře a vlakem odjely domů.

Iva svědomitě fotila a zachytila změnu, která vznikla na začátku stezky nejen vykácením kůrovcem napadených stromů, ale i vývraty po nedávném řádění vichřice.

Nejstarší dochovaná zpráva o Horním mlýně je z roku 1590, v květnu roku 1742 vypálilo objekt pruské vojsko, ale vrchnost jej obnovila.
Od roku 1853 provozovali mlýn František a Kateřina Herrmannovi, kterým se zde 18. 5. 1854 narodilo v pořadí již třinácté dítě, syn Ignác Václav, pozdější novinář a spisovatel Ignát Herrmann – zanedlouho se rodina přestěhovala do Hradce Králové.

Během dalších let se střídali majitelé, v roce 1954 byla činnost mlýna ukončena, ale obýván byl do roku 1982, kdy stavení zapálil blesk a většina budov lehla popelem. Zkáza byla dokončena roku 2003, když prudká letní bouře zlomila starý dub, který svým pádem zničil další stavení.

Z obsáhlého textu na vývěsce v areálu, který jasně vykazuje stopy údržby a rekonstrukce staveb, jsem se dozvěděla mnoho dalších podrobností z historie mlýna:
V roce 1937 objevili toto místo mladoboleslavští skauti, kteří sem v následujících letech vzhledem k nastalým válečným událostem a později komunistickým zákazům mohli zajíždět jen sporadicky. Od roku 1993 tu však skauti pravidelně táboří a usilují o zachování mlýna a zvelebení okolí.

Velká stať je věnovaná návštěvě Tomáše Garrigue Masaryka, který přijel o prázdninách roku 1906 s celou rodinou do Chotěboře a při té příležitosti navštívil Údolí Doubravy a Horní mlýn – tehdejší majitelé mlýna manželé Závorkovi pozvali Masarykovu rodinu i jejich přátele na oběd – celá společnost prý považovala výlet za velmi vydařený.

Další zajímavá zpráva sděluje, že na konci 50. let minulého století se v okolí těžily uranové rudy, ale pro malou výnosnost byla později činnost zastavena.

Ignát Herrmann (12. 8. 1854 – 8. 7. 1935), český spisovatel – humorista se proslavil svými fejetony, povídkami a romány z pražského prostředí. Některé knihy, např. U snědeného krámu či Otec Kondelík a ženich Vejvara byly zfilmovány a dosud se těší přízni diváků.

Do Chotěboře zbývalo půldruha kilometru, cestou jsme se zastavily u kaple sv. Anny a kousek od ní u obnovené studánky, o níž pověst praví, že se nemocné dítě po umytí v její vodě uzdravilo.

Chotěboř, město s necelými 10 tisíci obyvateli, vzniklo v podhůří Železných hor už ve 12. století. Nám ukazovalo velmi přívětivou letní tvář – děvčata ocenila především velký výběr druhů zmrzliny. 🙂
Zařadím jen fotografie pamětihodností, které jsme natrefily cestou k vlakovému nádraží.

Pískovcová socha je vysoká 385 cm, vznikla v roce 1960 podle předlohy akademického sochaře Karla Opatrného, synovce Ignáta Herrmanna.
Ignát Herrmann se vyučil v Praze kupeckým příručím a stal se obchodním cestujícím. Pak pracoval u svého bratra v advokátní kanceláři jako písař. V této době začal psát glosy a povídky.
Od roku 1873 byl zaměstnán jako redaktor v nakladatelství Jana Otty a stal se novinářem. Roku 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák a zanedlouho se stal redaktorem Národních listů. Mnohé z jeho povídek byly přeloženy do většiny evropských jazyků.  

Ignát Herrmann je nejvýznamnějším chotěbořským rodákem, ale pro město je důležitá i osobnost Františka Ladislava Riegra, jehož jméno nese jedna z hlavních ulic města. Muž, kterému se říkalo Vůdce národa, byl dlouhá léta okresním starostou, čestným měšťanem, členem hospodářské komory, Sokola a dalších spolků. I přes své angažmá v nejvyšší politice nikdy nezapomínal na své mimopražské působiště a všemožně kraji, kde měl rodinné letní sídlo, pomáhal.
Zámek v nedaleké obci Maleč, který mu od roku 1862 patřil, je restaurován a vznikla v něm expozice seznamující návštěvníky s životem a dílem F. L. Riegra i jeho slavného tchána Františka Palackého.

Na následující mapce si můžeme očima projít dnešní trasu:

A na úplný konec artefakt, který možná zlehčí vážnost předchozího textu – tři metry vysoký a deset tun vážící čert v parčíku nedaleko chotěbořského nádraží: