Chata Klubu českých turistů v Moravskoslezských Beskydech si v tomto roce připomíná 100 let své existence
11.–12. září 2021
Že jsme vyjeli z domu v sobotu ráno už ve 4 hodiny, svědčí o tom, že jsme si opravdu nechtěli nechat ujít ohlášenou akci v atraktivním prostředí. V pátek 10. září totiž pořádali turisté z odboru KČT Tesla Jihlava pochod Kolem noční Jihlavy po historických pamětihodnostech, proto Míla, František a Václav jako organizátoři a já jako účastnice jsme byli dost unavení, ale… 🙂
Za tři a čtvrt hodiny nás dovezl Václav na Prašivou, kde jsme se po předchozím objednání ubytovali. Míla předtím vše, včetně stravování, vyřídila a opatřila i možnost vjezdu autem až k chatě, která leží v CHKO Beskydy.
V turistické chatě, kterou spravuje Martin Stiller, panovala velmi přátelská atmosféra, setkali jsme se se známými činovníky z ústředí i některých oblastí, k tomu krásný čas vrcholícího léta – co víc si může turista přát!
Chata na Prašivé byla vybudovaná členy Klubu českých turistů v roce 1921 během šesti měsíců, na stavbu tehdy přispěl i prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Zvraty a nepřízeň doby se během následujících desetiletí podepsaly i na budově chaty, která se v roce 2015 ocitla ve velmi neutěšeném stavu.
Tehdy se práce chopila parta nadšených turistů ze zdejší moravskoslezské oblasti, kteří se dali do oprav a rekonstrukce – výsledek jsme na vlastní oči viděli a zjistili, že chata se v roce své 100leté existence znovu stala místem setkávání turistické veřejnosti.
Program letošních oslav byl naplánován tak, aby se symbolicky slavilo půl roku – tedy tak dlouho, jak se před 100 lety chata stavěla. Setkání čtenářů a dopisovatelů časopisu Turista je jednou z plánovaných významných akcí.
Vrch Malá Prašivá (707 m n. m.), kde se turisté rozhodli vystavět chatu, byl po staletí dobře známý – už v roce 1640 tu vznikl dřevěný kostel sv. Antonína Paduánského, k němuž se v některých dobách scházela až tisícihlavá shromáždění.
Vrch Malá Prašivá je významná turistická křižovatka, což dokazují nedaleko umístěné rozcestníky.
Při uvítání před chatou promluvili zhotovitel časopisu Turista Ladislav Jirásko a emeritní předseda KČT Jan Havelka, poté už jsme se vydali na nabídnuté trasy – naše čtyřčlenná jihlavská skupinka se vydala po červeně značené trase na Prašivou (843 m n.m.) a kolem chaty Kotař pod Lipí (902 m n.m.) k chatě Ropička (918 m n.m.), zpět stejnou cestou = celkem 17 km.
Užívali jsme si společenství, krásného počasí a dalekých výhledů, takže cesta ubíhala velmi rychle, jak to při takových příležitostech zpravila umí.
V mládí jsem Beskydy s turisty několikrát navštívila, musím ale přiznat, že mi zůstal jen důvěrný pocit sounáležitosti, některé chaty jsem si pamatovala jinak, než dnes vyhlížely – viz chata Ropička.
Chata Ropička stojí na úbočí vrchu Ropička nad obcí Morávka v oblasti zvané Těšínské Beskydy. V roce 1924 ji vystavěli členové Klubu českých turistů na místě chaty, před několika lety vyhořelé.
My jsme se ale po svačině (sebáky) na zdejším rozcestí vydali po ČTZ zpět na Prašivou, užívali si výhledů, zvláště krásných u chaty Kotař – vyhlídka na Lysou horu se nikdy neomrzí!
Pracovní setkání na Prašivé začalo v 15 hodin v hlavní místnosti chaty – besedu o časopisu Turista, vydávaném Klubem českých turistů, vedl Ladislav Jirásko, který časopis zhotovuje ve společnosti Lidé&Hory.
Účastníky s významnými příspěvky do diskuze byli též šéfredaktor časopisu Michal Bařinka, čestný předseda KČT Jan Havelka, místopředseda KČT Zdeněk Cabalka a předseda Moravskoslezské oblasti KČT Petr Holuša.
Během tříhodinového jednání zazněla spokojenost se současnou podobou časopisu, proběhlo i vyhlášení výsledků fotosoutěže s předáním cen.
Večeře, kterou jsme si objednali, nás nadchla – každý z nás čtyř měl něco jiného, všichni navýsost spokojení!
V podvečer se uskutečnila komentovaná vyhlídka z ochozu rozhledny na chatě – správce Martin Stiller nás upozornil na okolní vrchy a povídal o historii místa, o současném stavu a plánech. Má velmi přesnou představu o budoucnosti chaty, je aktivní a daří se mu shánět peníze na opravy a vylepšení, zaujalo nás, že nepoužívají plastové nádobí, prostě se vracejí ke starým dobrým pořádkům. 🙂
V té době odjížděli členové pražského vedení – byli tam už od čtvrtka večer. Pan Havelka však zůstával do úterý, kdy se na chatě pořádala slavnost ke 100 letům trvání objektu – měli jsme tedy během našeho pobytu ještě příležitost setkat se s ním.
Západ slunce nad beskydskými horami jsme s Miluškou chtěly vidět, proto jsme v poslední chvíli doběhly na nedalekou vyhlídku a ten úžasný zázrak přírody nám byl dopřán.
Zanedlouho jsme se vrátily do chaty, otevřely dveře pokoje – a tam s Františkem a Václavem seděli v družném hovoru Pavel s Naší Věrou. Přijeli nás navštívit – Oldřichovice, jejich bydliště, není daleko. Dovezli nám pravé valašské frgále – borůvkový a tvarohový: život nás opravdu rozmazluje!
V neděli 12. září 2021 jsme posnídali, uložili batožinu do auta a v 9 hodin sjeli z Malé Prašivé dolů do Pražma, pak do Morávky a k vodní nádrži – výhled na přehradu nebyl možný kvůli opravám a všudypřítomným zátarasům.
Údolí kolem řeky Morávky je kouzelné, vede tudy zeleně značená NS Prameny Morávky, na kterou jsme se napojili v místě zvaném Bebek – tam jsme odstavili auto na parkoviště a dál stoupali pěšky lesní cestou vzhůru do horské osady Bílý Kříž.
Došli jsme do rekreační oblasti ohraničené na české straně vrchem Sulov (943 m n. m.) a na jižní straně slovenským kopcem Súľov (903 m n. m.).
V novém bistru Sulov jsme se občerstvili a pak pokračovali v prohlídce turisticky atraktivního horského koutu, kde je příležitost stanout na trojmezí moravsko-slezsko-slovenském.
Hotel Baron Kysuca leží na hlavním hřebeni v bezprostřední blízkosti státní hranice na moravsko-slezsko-slovenském pomezí ve výšce 943 m n. m. V roce 1932 jej nechal postavit číšník německé národnosti Adolf Baron.
Je třeba uvést, že v této oblasti pramení Morávka a nedaleko Černá Ostravice – každá se však vydala na svou pouť z hlavního hřebene k jiné světové straně.
Podívejme se na průběh trasy, která nám během 14 km přinesla tolik radosti:
Na zpáteční cestě jsme se zastavili u lesní laboratoře na Bílém Kříži – je to vědecké experimentální pracoviště ve výšce 894 m n. m.
Špičková ekosystémová stanice v Moravskoslezských Beskydech byla původně založena v roce 1986 za účelem zkoumání vlivu imisí z přilehlých aglomerací na lesní porosty.
Ve dvou tzv. „sférách“ připomínajících skleníky, není a nesmí být zvyšovaná teplota, jsou větrány a mají stejné podmínky – rozdíl je v dvakrát navýšené koncentraci oxidu uhličitého v jedné z nich – badatelé zkoumají toky energií a látek v lesních porostech a v současnosti se soustřeďují na adaptaci lesa na globální klimatickou změnu.
To jsem vyčetla z odborných článků na webu a snad správně přeložila do „turisticky použitelného jazyka“.
Poslední obrázek v tomto článku zachycuje (asi) nejdůležitější zde umístěný estetický objekt, který dal jméno oblasti, již jsme dnes navštívili.
Na cestu k Jihlavě jsme se vydali po třetí hodině. Jistě uvěříte, že jsme si celou dobu měli o čem vyprávět.
Související články:
Setkání čtenářů a dopisovatelů časopisu Turista na Čeřínku,
Časopis Turista je vydáván a slouží veřejnosti nepřetržitě už 130 let!