Babice – Šebkovice – Lukov

Návštěva míst, kde kdysi začal komunistický teror
Na začátku 50. let 20. století bylo v 15ti procesech odsouzeno 107 lidí a 11 jich bylo v Jihlavě v tzv. Babickém procesu popraveno.
Sobota 23. října 2021

Zájezd na Třebíčsko pořádal Spolek pro starou Jihlavu a Spolek za navrácení sochy TGM do Jihlavy. Průvodkyní účastníků po stopách tragické historie byla Marie Bohuňovská, která shromáždila spoustu velice zajímavých materiálů k neblaze proslulému tématu. Dosud žijící pamětníci i zcela mladí lidé bez dechu naslouchali textům získaným ze zpřístupněných archivů a snažili se v místě událostí představit si dobu komunistických represí na začátku padesátých let minulého století. Myslím ale, že naše vnímání té doby (zaplaťpánbůh) selhává – pro mne jsou tehdejší inscenované soudní procesy stále k nepochopení.

Úvodem jen připomenu, že 2. července 1951 byli v Babicích zastřeleni tři funkcionáři Národního výboru a komunistická moc využila tohoto zločinu ve svůj prospěch – v kraji panoval velký odpor ke kolektivizaci a ideovým protivníkem byla pro KSČ katolická církev.
Po zpřístupnění archivů už lze říci, že „aféra Babice“ byla součástí předem připravené celostátní akce proti lidem, kteří nechtěli žít podle komunistických pravidel – bylo třeba zlikvidovat odboj, zlomit odpor katolické církve a rozvrátit staré selské rody, jejichž příslušníci byli hlavními odpůrci kolektivizace na Vysočině.

Už následujícího dne po střelbě v babické škole začalo zatýkání a měsíc poté, 3. srpna 1951, byli v Jihlavě popraveni Antonín Mityska, P. Václav Drbola, P. František Pařil, František Kopuletý, Drahoslav Němec, Antonín Plichta a Antonín Škrdla.
Popravy, tresty doživotního vězení, zatýkání, konfiskace majetku a vystěhovávání rodinných příslušníků obviněných pokračovaly…
Tragická situace z Babic se šířila po kraji a další obce měly zatčené a odsouzené občany.

Na webu lze najít spoustu materiálů k tomuto případu, z roku 2009 je i článek na našich stránkách.

Po příjezdu do obce Babice, kde žije asi 200 obyvatel, zaujme velký kostel na návsi a nedaleko něj památník na události v padesátých letech.

Obrázky zařazené do tohoto článku mi laskavě poskytla Silva Poukarová, některé jsem pořídila já – obě jsme se snažily o zachycení míst, která dokumentují tehdejší dobu.

Nemohu se nezmínit o radostnějších událostech babických, i když nebyly tématem dnešního setkání. Nahlédneme-li na začátek 20. století, odehrávaly se na starobylé babické faře mnohem kulturnější události. Pamětní deska připomíná dvě osobnosti, o nichž můžeme říci, že se podílely na formování (nejen) zdejších lidí, jejich dílo má přesah do dnešní doby, bohužel časy se mění a jejich hlas je v překotném rachocení našeho 21. století stále méně slyšitelný. 

Na pamětní desce se dočteme, že P. Josef Ševčík přišel do Babic roku 1895, spisovatel a básník P. Jakub Deml nastoupil jako kaplan v roce 1904, když odešel z Kučerova u Vyškova, farnosti převážně německé. Zanedlouho začal Jakub Deml v Babicích vydávat vlastním nákladem souborné grafické dílo sochaře Františka Bílka. V této době se ze Staré Říše přestěhovala do Babic redakce edice Studium, kterou vydával Jakub Deml spolu s Josefem Florianem, vydána byla i kniha francouzského katolického myslitele Léona Bloye.

V dubnu 1906 odešel Jakub Deml do Martínkova, roku 1909 se vrátil do Babic, ale po smrti P. Josefa Ševčíka odtud definitivně odešel. Pobyt v Babicích pokládal Jakub Deml za velmi šťastné životní období.
Před několika lety vyšly ve svazku s názvem Carissime, kde se touláte? dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic – o jejich uspořádání a vydání se zasloužila Dr. Daniela Iwashita, editorka a literární redaktorka, která se soustavně věnuje korespondenci a dílu Jakuba Demla.

Roku 1950 přišel do Babic farář Václav Drbola, který vystřídal zdejšího faráře po jeho zatčení. Také on byl v roce 1951 zatčen a v babickém monstrprocesu spolu s dalšími osobami odsouzen k trestu smrti.

Cesta lesem a poli z Babic do Šebkovic je asi 4 km dlouhá a dopřála nám nádherné výhledy do kraje – bylo slunečné počasí s nadýchanými mraky na obloze, daleké viditelnosti nebránil ani dost silný vítr.

Když paní Bohuňovská vyprávěla o osudech členů této rodiny, přidali se vzpomínáním někteří účastníci zájezdu: předávali informace od svých příbuzných, kteří tu dobu prožili, či byli v následujících drastických opatřeních komunisty postiženi.

Třetí zastavení bylo v asi 7 km vzdáleném Lukově u Moravských Budějovic, kam nás zavezl autobus. Zdejší rodák, P. Jan Bula, se stal obětí justiční vraždy, několik zdejších občanů nepřežilo krutá padesátá léta, celé rodiny byly vystěhovány a jejich majetek zkonfiskován.

Obec, v níž žije asi 400 obyvatel, vytvořila důstojné místo k poctě svých mrtvých, před několika lety byla zřízena na místní faře Pamětní síň P. Jana Buly, kde je stálá výstava s názvem Věřím, že můj krátký život nebyl nadarmo.

O Lukově a Janu Bulovi i výše zmiňované obci Martínkov se dočtete ve článku z roku 2012.

Jan Bula (1920–1952) se narodil v obci Lukov, po maturitě na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích vstoupil do kněžského semináře v Brně. V červenci 1945 byl vysvěcen na kněze a od srpna působil ve farnosti v Rokytnici nad Rokytnou. Kromě pastorační práce se zapojoval do veřejného života a práce s mládeží, hrál divadlo, sportoval – byl velice oblíbený, což byla po nástupu komunistického režimu přitěžující okolnost.

V roce 1949 s ním bylo zahájeno trestní řízení za čtení režimem zakázaného pastýřského listu, jež bylo následně prezidentskou milostí zrušeno.
V únoru 1951 jej na faře navštívil bývalý spolužák z gymnázia Ladislav Malý s legendou o organizování odchodu arcibiskupa Josefa Berana, drženého v té době v internaci, do zahraničí.
Jan Bula měl o povaze celé záležitosti pochybnosti, proto se snažil veškeré kontakty s ním přerušit, nicméně 30. dubna byl zatčen. Příběh faráře Václava Drboly byl velmi podobný.
Později se ukázalo, že úloha Ladislava Malého v babickém případu byla opravdu propojená se záměry StB – byl účastníkem střelby v babické škole, promluvit o ničem však nemohl, protože byl následujícího dne příslušníky SNB (Sboru národní bezpečnosti) zastřelen.
Po událostech v Babicích byl Jan Bula postaven do čela druhého babického procesu, jenž se konal 13.–15. listopadu 1951 v Třebíči, kde byl podle rozhodnutí politického sekretariátu ÚV KSČ odsouzen k trestu smrti.
V prvním babickém procesu, konaném v Jihlavě, dostali trest smrti kněží Václav Drbola a František Pařil.

Do soudu byl Jan Bula držen ve vyšetřovací vazbě Státní bezpečnosti v Jihlavě a podrobován krutým výslechům, u soudu nesmyslná obvinění (že k vraždám v Babicích naváděl) doznal.
P. Jan Bula, popravený 20. května 1952 v jihlavské věznici, byl rehabilitován až po roce 1989.

V lukovské pamětní síni je osm výstavních panelů o jednotlivých etapách života Jana Buly a politické situaci i komunistických praktikách v té době. Množství dokumentačního materiálu přiblíží návštěvníkům život mladého kněze, který ukončila justiční vražda.
Ve vedlejší místnosti je osm velkých desek věnovaných vzpomínkám na osm rodin, násilně vystěhovaných během padesátých let 20. století z Lukova a blízkých Vícenic – sedláci s rodinami byli vyhnáni a museli opustit své domy, hospodářství a polnosti, aby nebránili kolektivizaci.

Cestu k autobusu jsme využili k prohlídce úpravné vesnice, na niž jsme se teď dívali jinýma očima. Nemohli jsme také přehlédnout tři opravené sochy lemující stromořadí spojující dvě části obce.

V této době, když na konci května 2022 zveřejňuji článek, uplynulo už 70 let od popravy P. Jana Buly – bylo mu 32 let.