Podzimní vycházky v okolí Vyskytné nad Jihlavou

Jak se změní krajina během čtrnácti dnů
Středa 10. a sobota 27. listopadu 2021

Ve středu jsme se s Ivou sešly krátce po poledni na nádraží v Rantířově a vydaly se v přívětivém podzimním počasí na vycházku do Bílého Kamene a Hlávkova, odtud do Vyskytné tak, abych stihla po čtvrté hodině autobus do Jihlavy. Iva udělala pár snímků, dokumentujících poklid krajiny, který se přenesl i na nás.

Kaplička má velmi vzácný interiér s freskami, které byly obnoveny zároveň s celkovou rekonstrukcí objektu v roce 2002. Můžete je vidět v tomto článku.

Obec Vyskytná je jedna z nejstarších na Jihlavsku – už v roce 1226 je o ní písemný doklad – patřila do majetku želivského kláštera. Vesnice byla založena jako slovanská, kostel sv. Vavřince býval opevněný. V dalších stoletích začalo převažovat německé obyvatelstvo a název se změnil na Deutsch Gießhübel, česky Německá Vyskytná.

V současnosti patří k Vyskytné nad Jihlavou místní části Rounek, Hlávkov a Jiřín. V katastru jsou potoky Maršovský, na kterém je postavena Hubenovská vodní nádrž, Bělokamenský a Jiřínský, jehož vody jsou zčásti také odváděné do přehrady. Jižní hranici Vyskytenska tvoří řeka Jihlava.

Za ta staletí vzniklo mnoho polních cest lemovaných kamennými či litinovými křížky, poklonami a kapličkami, ale i stromořadími. Rozložité osamělé stromy jsou dojemně krásné – zářivé šperky v letní krajině, hrdinní obři v zimě – vždy mají člověku co nabídnout.

Uplynulo 14 dní, krajina se oblékla do sváteční bílé, a tak jsme si chtěly užít pohledu na zatím neposkvrněný lehký povlak, který celou krajinu rozsvítil. Iva vypracovala itinerář, já jsem ráda souhlasila a přijela v sobotu 27. listopadu před jedenáctou vlakem do Rantířova, kde Iva čekala. Prošly jsme vesnicí Rantířov, pak se vydaly na Rounek a po zelené značce ke kapli sv. Antonína – mnohokrát prošlá cesta nabízela vyrovnaný klid a jistotu i docela dobrou viditelnost – kvůli kůrovci a kácení stromů často poutníky překvapují dříve neznámé výhledy.

Zeleně značená turistická trasa vede z Hory sv. Antonína dolů do Ježené kolem tzv. šancí, vystavěných v roce 1843, kdy kolem Vyskytné probíhaly velké manévry.

Lokalita je lesní těžbou zcela změněná, ale na tabulce jsou informace, které zájemce vracejí do doby, když vojáci 8. moravského pěšího pluku arcivévody Ludwiga Josepha vystavěli polookrouhlé polní šance, sestrojené z kamene a hlíny, zesílené hradebními koši a rohožemi, ještě na začátku 20. století patrnými – tak je zde psáno.
Šance mají násyp ke straně pravděpodobného útoku, kolem hradby byl vyhlouben příkop a před ním záseky – drátěné ploty a trnité větve.
Na fotografiích, které pořídil Mirek v roce 2014, je ještě vidět val i pamětní kámen v něm umístěný.

V Ježené jsme šly kousek po žlutě značené cestě, pak díky Ivinu chytrému telefonu (fakticky ale díky chytré Ivě 🙂 ) odbočily na neznačenou cestu – dovedla nás lesem, kde jsou dosud pozůstatky míst připomínajících slavnou dobu dolování stříbra v polovině 13. století, na vrcholek kopce, odkud jsou nádherné výhledy.

Je asi namístě zmínit, že na jižním okraji katastru vyskytenského začíná unikátní hornický náhon dlouhý více jak 7 km, kterým byla dodávána voda pro pohon vodotěžných strojů ve Starých Horách u Jihlavy. Byl vybudován v roce 1315, dnes je jeho koryto suché.

Došly jsme k romantickému rybníčku u Rounku, pak po mostě přes železnici a po ČTZ ke skále, kde na řece u dnešního Rantířova byla v polovině 16. století vybudovaná soukenická valcha – je to velice pohledné a turisticky atraktivní místo, kterým jsme zakončili KPČ dnešního dne 🙂 .
Zaznamenala jsem trasu vycházky:

Prošly jsme celou vesnici a vydaly se po neznačené cestě k Jihlavě – u modřínové aleje vedoucí k Hornímu Kosovu se Iva vydala zpět do Vyskytné, já k jihlavské čtvrti Buková, kde jsem nastoupila na MHD.

Související článek:
Okruh z Rantířova na Čeřínek, do Ježené a přes Rounek zpět do Rantířova.