Vánoční Těšínské Beskydy – Kamenitý a Malý Javorový

Obnovený dřevěný kostel v Gutech
21. – 27. prosince 2021

Vánoce jsem trávila v Oldřichovicích u Třince, kde v příjemném domě žijí Naše Věra a Pavel – ti se o mě starali tak dobře, že do dnešní doby jsem se nedokázala zbavit dvoukilové vzpomínky na jejich vánoční dobroty! 🙂
A to jsme vůbec nezaháleli – dobře se ví o našem „postižení“ turistikou a v současnosti, kdy mi život přichystal nevratné změny, vykazují mí příbuzní daleko častější a větší výkony.

Ve středu 22. 12. jsme kolem poledne přijeli ke kostelu Božího Těla na okraji vesnice Guty u Třince – na začátku června 2021 byla replika kostela, úmyslně zapáleného v noci na 2. srpna 2017, slavnostně vysvěcena.
Zimní krajinou se právě nesl hlas zvonu ohlašující poledne – velmi zvláštní zážitek!

Tak je uveden nově vystavěný kostel Božího Těla v Gutech na blízké informační tabuli.

Obnovený kostel byl vysvěcen v červnu 2021.

Jeden z nejstarších beskydských dřevěných kostelů byl vystavěn roku 1563, 2. srpna 2017 byl úmyslně zapálen.

Trochu historie:
Nejstarší záznam o existenci kostela Božího Těla poskytoval letopočet 1563 nad vstupem do sakristie. První zvon byl osazen roku 1565 a dochoval se až do roku 2017, kdy byl požárem roztaven. I nedávno před tím však zvon prožil nehezké chvíle – roku 2001 byl ukraden, nakonec, ač bez srdce, nalezen v příkopu u několik kilometrů vzdálené vsi Karpentná.
V letech 2011–2012 byl kostel zcela zrekonstruován – při té příležitosti odebrali odborníci vzorky z roubených stěn kostela, z krovů nad lodí i z konstrukce dřevěné klenby presbytáře. Výsledky jednoznačně prokázaly, že kostel byl zhotoven z jedlí pokácených mezi léty 1560–1564. Kostel nesl všechny známky místní podhorské sakrální architektury – byl obehnán krytým ochozem, v beskydských kostelech zvaným „sobota“ a interiér vyzdoben díly místních umělců žijících v 17. a 18. století. V 19. století byl kostel několikrát opravován, avšak zachoval si svou původní goticko-renesanční podobu.
A tento vzácný historický skvost zapálili dva mladí mužové s pokřiveným vnímáním světa – vše, kromě kříže před kostelem lehlo popelem.

Repliku kostela Božího Těla postavila tesařská firma Antonína Papšíka z Hošťálkové, na stavbu použili dubové a jedlové dřevo ze zdejšího kraje.

Při požáru zůstal zachován kříž, který je teď umístěn ve zvonové předsíni nové stavby.

Sváteční den jsme stvrdili návštěvou dalšího dřevěného, jen o málo mladšího kostela sv. Mikuláše v Nýdku, postaveného v roce 1576 pod bájnou Čantoryjí.

Kostel sv. Mikuláše v Nýdku z konce 16. století má hodnotný barokní mobiliář.

Interiér kostela vyfotil Mirek v roce 2018, když jsme se zúčastnili třineckého Legionářského marše.
Jen připomínám, že dřevěný kostel je i na Prašivé a na Hrčavě.

Přes všechny krásy zimního světa jsme se těšili na návrat do tepla a pohodlí.

Ve čtvrtek 23. prosince jsem díky Pavlovi a Věře poznala zcela novou lokalitu: vrch a turistickou chatu Kamenitý, jedno z nejmalebnějších míst v Beskydech s výhledem do údolí řeky Lomné a na pohraniční hřeben se Slovenskem.
Autem jsme dojeli k modré turistické značce v osadě Tatínky u rekreačního střediska Doubrava, které leží zhruba na poloviční cestě mezi Horní a Dolní Lomnou, a vydali se nejdříve lesem, pak volnou krajinou vzhůru po svahu hory.
Viditelnost byla docela dobrá, ale asi tříkilometrová cesta sněhem dala trochu zabrat. Ovšem ty výhledy!

Z osady Tatínky po MTZ vzhůru k chatě Kamenitý ve výšce 810 m n. m.

Výhled od chaty Kamenitý do údolí řeky Lomné.

Řeka Lomná, která pramení na svazích Malého Polomu ve výšce 870 m n. m., vytvořila úzké a lesnaté údolí asi 13 km dlouhé. Její tok směřuje zhruba k severovýchodu, cestou přibírá horské potoky a po necelých 18ti km se v centru Jablunkova (380 m n. m.) vlévá zleva do řeky Olše (všichni zdejší jí říkají Olza).

Nádherné výhledy na pohraniční hřeben se Slovenskem.

Kdysi tu bývala polská škola pro děti horalů, kteří žili na salaších v okolí.

Pavel a Naše Věra v turistické chatě Kamenitý.

Boží hod vánoční si zasluhuje nevšední turistickou vycházku – tou pro mě byl výstup na Javorový. Předchozí tvrzení však zdaleka neplatí pro Pavla a Věru, protože ti se na vrchol Malého Javorového nejen dívají z okna, ale velmi často si na něj vyšlápnou.
Dnes bohužel počasí nesouznělo se svátečním dnem – byla hustá mlha, proto místní znalci navrhli výstup z Tyry po tzv. zásobovací cestě.
Autem jsme dojeli na parkoviště k autobusové zastávce nedaleko hájenky v Tyře a šli kousek po zeleně značené cestě (směr Kalužný) k rozcestníku s modrou (směr Ostrý). Obě značené cesty jsme opustili a vydali se po zásobovací silničce k turistické chatě na Javorovém. Cestu k vrcholu, asi 4 km dlouhou, využívají také cyklisté, v mapách je označena číslem 6201.

Z Tyry po ZTZ k rozcestníku, odtud po neznačené zásobovací cestě na Malý Javorový k turistické chatě.

Kousek před chatou je odbočka vlevo po modré turistické trase na vrchol Javorového (1032 m n. m.).

Mlha na Boží hod vánoční neumožnila výhledy z Javorového.

Po občerstvení v restauraci jsme se vydali zpět a považovali vycházku za zdravotně-rekreační.
V pondělí 27. prosince byla tak průzračná obloha, že by byla škoda nezopakovat předvčerejší výstup na Javorový, tím spíše, že do Oldřichovic přibyla milá návštěva, žádostivá výšlapu. Původně uvažovaný cíl, blízká chata na Ostrém, měla vánoční prázdniny a naše časové možnosti byly limitovány odpoledním odjezdem na Vysočinu.

Cesta na Javorový tentokrát trvala déle, protože byla více společenská nežli turistická, a výhledy na Velkou Čantoryji, polský Stožek, na celý Jablunkovský průsmyk, ale i sluncem ozářený hřeben Tater se nedaly ignorovat.
O turistice v těchto místech jsem psala v roce 2015 a 2016, proto zde uvádím odkazy a zařazuji fotografie pořízené ščudlou – přála bych si umět zachytit tu krásu mnohem dokonaleji – ale „každý vyskočí jen tak vysoko, jak dokáže“ říká jeden z mých přátel-turistů.