Přepadení Jihlavy

Putování po trase, kterou 19. února 1402 táhl Zikmund z Rokštejna se svými druhy v úmyslu přepadnout město Jihlavu
Sobota 19. února 2022 – přesně v den 620. výročí přepadení Jihlavy

Článek uvedu textem, který jsme obdrželi od pořadatelů akce z Muzea Vysočiny v Jihlavě – krásnou starobylou češtinou popisuje autor Tomáš Pešina z Čechorodu historické události v Jihlavě na začátku 15. století.
(O prázdninách loňského roku jsme se při návštěvě Počátek zastavili u rodného domu Tomáše Pešiny z Čechorodu (1629–1680), kněze, dějepisce a horlivého vlastence.)

Přepadení Jihlavy
Roku 1402 Zikmund z Rokštejna vzplanul nesmírnou záští a hněvem proti Jihlavským, protože se zachovali nedobře k jeho švagru Heřmanovi a uvrhli jej totiž pro nějaké zpupnosti do obecního vězení.
Tuto potupu nehodlal nikterak strpěti, nýbrž rozhodl se, že ji pomstí co nejdříve. Sdělil věc tomuto svému příbuznému, jenž neméně prahl po pomstě, i svým dalším příbuzným a mnohým urozeným sousedům.
Všichni pak se usnesli jednomyslně na tom, že města dobudou a vyloupí je nějakou neobyčejnou lstí a úskokem.
A již shromáždivše se o druhé neděli postní navečer vydali se na cestu do Jihlavy jdouce tak, aby dospěli ke hradbám někdy o půlnoci. To pak postavivše žebříky, v největší tichosti začali vystupovat na hradby v oné části, kde viděli klášter minoritů.
Vtom však se ozvalo na předměstí volání nějaké ženy, která je spatřila. Že prý jest tu veliký počet ozbrojených lidí a zřejmě se pokoušejí o něco nepřátelského. Stráže, které hlídaly u velmi blízké brány, uslyševše toto volání, bez prodlení probudily měšťany hlasem trub. Ti se shromáždili a co nejhbitěji se chopili zbraní a odvážnější z nich hnali se přímo ke klášteru. Avšak nepřátelé vidouce, že jsou prozrazeni, nestarali se již o nic jiného než i útěk, aby se dostali zavčas do bezpečí.
Mezitím někteří z měšťanů se spustili ze sousedních domů do kláštera. Ti pak napadli nenadále jeden oddíl nepřátel a snadno je všechny rozprášili.
Tento nový hluk a křik druhů uvnitř kláštera slyšeli ostatní, kteří bojovali u brány a oken, bráníce měšťanům v přístupu, plenili všechno, co jim přišlo do cesty, jsouce žádostivější peněz a kořisti než dbajíce o svou spásu. Ti na smluveném znamení začali se odebírat k útěku. Tak vznikla v zahradě lítá seč, pod nebem téměř bezmračným a hvězdami vysílajícími jen slabé světlo. Tam se nepřátelé urputně bránili s posledním úsilím. Nakonec z nepřátel padlo sedm a dvanáct jich bylo zajato. Z jejich dobrovolného vyznání byl potom zjištěn průběh celého přepadení.
Jakmile si zajatci byli odpykali nějakou dobu trest ve vězení, nakonec byli propuštěni, když byla splacena cena výkupného a to 4000 zlatých.
Měšťané pak vyváznuvše z tohoto nebezpečenství, shromáždili se ve velmi velikém počtu u kostela téhož kláštera, zasvěceného ke cti Matky Boží. Tam potom Bohu, který zřejmým projevem své božské moci město nadmíru milostivě zachránil, vzdali třikrát slavnostní díky. Aby pak také v budoucnosti byla zachovávána nepřetržitá paměť na tak veliké dobrodiní, ustanovili, aby onen den, každoročně byl oslavován opětovným díkůvzdáváním a veřejnou prosbou, aby Bůh nejvyšší ráčil i nadále město střežiti a chrániti před jakoukoli nešťastnou pohromou.
A že se Bohu líbila jejich vzpomínka tak zbožná a svatá za přijaté dobrodiní, je zřejmé z toho, že Pán i v následujících letech, zejména za tažení husitských, za Žižky, Táborů i Orebitů a potom opět za krále Jiřího nad městem nadále bděl…

Jihlavané si tuto událost následně připomínali více než 100 let „Kapřím dnem“ – procesím, na jehož konci byli zachránci z řad minoritských mnichů odměňováni sedmi groši a kaprem.
Po staletích se Jihlava chce k této tradici vrátit…

Během cesty vlakem z Jihlavy do Přímělkova jsme si pročetli propozice a stanovili trasu, po vystoupení jsme se za velmi větrného počasí, ale s výbornou viditelností, vydali na Rokštejn, kde byl start pochodu na Jihlavu.

V souvislosti s plánovanou výstavbou přehrady Střížov byl pod vedením jihlavského rodáka prof. Měřínského zahájen systematický archeologický výzkum zříceniny Rokštejna. Mnohaletý a pečlivý průzkum přinesl četné poznatky nejen o stavebním vývoji hradu, ale díky nálezu řady předmětů také o životě ve středověku.
(Více o historii Rokštejna a okolí je ve článku Zimní vycházka z Bransouz do Bítovčic: údolí řeky Jihlavy a Brtničky.)

Prohlédněte si trasu pochodu:

Městys Luka nad Jihlavou má v současnosti asi 3 000 obyvatel. Písemně je obec doložena k roku 1378, ale románská okénka ve věži farního kostela sv. Bartoloměje dokládají podle historiků mnohem vyšší stáří.
Od poloviny 18. století jsou Luka městečkem s právem konání pěti výročních trhů.
V této době postavil hrabě z Kounic, tehdejší vlastník panství, na místě zámku zničeného Švédy za třicetileté války, budovu novou.

V roce 1768 koupila zdejší panství rodina Widmannů Sedlických, kteří v Lukách sídlili až do roku 1945. Nyní je rekonstruovaný zámek i rozlehlý park v soukromém vlastnictví.

Po prohlídce pamětihodností městečka jsme zjistili, že za pár minut odjíždí autobus k Jihlavě a zastavuje nedaleko Brány Matky Boží a hradeb, které přesně před 620ti lety zdolali v noci nájezdníci z Rokštejna. Neodolali jsme pohodlné dopravě a během půlhodinky procházeli nehlídanou branou do dvora u vnitřních hradeb… 🙂
Nebyli jsme vykázáni, ale hezky přivítáni a glejtem obdarováni! 🙂

Asi vás nepřekvapí, když napíšu, že akce Přepadení Jihlavy, kterou pořádalo místní muzeum, nebyla první svého druhu – už v posledních desetiletích minulého století ji každoročně uskutečňovali turisté! 🙂
Na důkaz svého tvrzení uvádím několik fotografií a výpis z kroniky odboru KČT Tesla Jihlava, které jsem získala od jejich člena Františka Janečka. 🙂