Šimanov – Přírodní památka Hajnice – Branišov

Vycházka po neznačených cestách nedaleko Větrného Jeníkova
Čtvrtek 3. března 2022

Výšlap předjarní přírodou po neznačených cestách k chráněnému území, kde před několika lety byla zřízena Přírodní památka Hajnice naplánovala Iva.
Autobus mě dovezl do Vyskytné nad Jihlavou, odtud jsme dojely Iviným autem k lokalitě zvané Holubovsko a šly vrchovinnými loukami do Šimanova. Výhledy na protější vzdálené kopce byly nevýslovně krásné –  Mešnice, Čeřínek či Špičák viděné z jiné perspektivy a ve slunečném dni vyvolaly tichou radost a vděk, že můžeme teď a tady být.

Šimanov je upravená vesnice, kde podle posledního sčítání žije 224 občanů. Založení obce v roce 1260 souviselo s rozšířením hornictví v tomto kraji. O starobylosti sídla svědčí množství mohutných stromů, v tomto období bezlistých, takže jsme mohly obdivovat jejich silné, zvrásněné kmeny a krásný tvar korun.
Jižně od obce je Přírodní památka Šimanovské rašeliniště, my jsme ale mířily na severozápad k Přírodní památce Hajnice.

Louky, kterými jsme šly po náhorní plošině Českomoravské vrchoviny, nejsou turisticky značené, kam oko pohlédne, je klid a mír – stromy rostoucí na podmáčených a rašelinných paloucích jsou neuvěřitelně krásně rozmístěny v prostoru, obraz zdejší krajiny je proměnlivý jako divadelní kulisy.
K zachování života na rašelinných a mokřadních loukách se vzácnými travními a bylinnými porosty byla zde v roce 2015 vyhlášena přírodní památka a zanedlouho byla rovněž zaregistrována jako Evropsky významná lokalita. Díky tomuto statutu jsou louky jednou za rok koseny, což je důležité pro udržení zdejšího systému.

Je tu několik infotabulí, kde jsme se dozvěděly, které druhy ptáků a vážek tu žijí, kteří vzácní brouci, motýli, obojživelníci či žáby se vyskytují v tůních a hustě zarostlých nádržích. Rezervace dostala jméno po zdejších rybnících Hajnice a Stará Hajnice – oba byly opraveny a je na ně i na jejich okolí líbezné podívání.

Po hrázi rybníka jsme zamířily do Branišova, obce s dvaceti domy a asi patnácti obyvateli, která nás okouzlila – nejdříve jsme na vesnici pohlédly z kostelního kopce, kam nás dovedla polní cesta. Sedly jsme na lavičku před kostelem sv. Václava a dívaly se dolů – vlevo fara s opravenou mansardovou střechou, před námi tři obrovské staré stromy a mezi nimi kříž, níže vpravo ve svahu tři studny, jedna z nich s krásným kovovým krytem, proti ní lípa s cedulkou, že byla zasazena v roce 2010 při příležitosti srazu rodáků.

Unikátně zachovalý areál barokní fary v Branišově byl postaven v letech 1768 – 1770. Autorem projektu byl tehdy mladý pražský architekt Jan Josef Prachner. Budova fary je památkově chráněna od roku 1963, v roce 2014 byla ochrana rozšířena na další části areálu.

Pod silnicí rybníček a dvě chalupy, shodly jsme se s Ivou, že místo je velmi podobné tomu v Kameničkách pod Volákovým kopcem, kde bydlíval malíř Antonín Slavíček.

Z Branišova jsme odcházely starou alejí a zašly k rybníku Stará Hajnice – je nově opravený, výtoky jsou upraveny žulovými kostkami, z jedné strany les, z druhé louky, nedaleko stromořadí – nádhera.
Pod světle modrou oblohou místy ozdobenou elegantními naducanými mráčky jsme stále pokračovaly přírodní rezervací na křižovatku u malého rybníčka a zastavily se u křížku – na vysokých kamenech umně sestavených je vztyčen kovový rozcestník, umělecká kovářská práce, který ukazuje, kam zdejší cesty vedou: Jeníkov, Kalhov, Branišov, Šimanov.

Po loukách jsme vystoupali na vrch Strážník (713 m n. m.) k vysílači a užily si výhledů na Větrný Jeníkov a okolí.

Po správných lesních cestách jsme díky Ivinu chytrému telefonu sestoupily z kopce a došly bez problémů do Šimanova, pak stejnou cestou k autu u Holubovska.
Krátce před čtvrtou hodinou jsem odjela z Vyskytné do Jihlavy.
Vycházka měřila pouze 10 km, dnes byla opravdu jen vyhlídková a kochací.
Trasa, kde je k vidění krása