Za sněženkami na Špičák 2022

Tradiční turistické „otevírání jara“
Pátek 11. března 2022

Václav Plánka z odboru KČT Tesla Jihlava nás po mnoho sezon provází na Špičák v době, kdy tam rozkvetou sněženky – považujeme tuto vycházku za začátek jarní sezony. Ačkoliv je scénář téměř totožný, vždy se těšíme a dychtivě hledáme bíle rozsvícené lampičky sněženek vykukující z loňského bukového listí. Ten rituál se nikdy neomrzí, přináší radost. A sdílení s přáteli.

Autobusem městské dopravy jsme dojeli do Popic, části Jihlavy, kde Václav skvěle povykládal o historii obce a návesní kaple Nanebevzetí Panny Marie (tu jsme několikrát navštívili), popsal trasu vycházky Popice – Špičák – Třešť (přibližně 12 km) a zajímavosti na ní.

Celou dnešní vycházku jsme se drželi modře značené turistické trasy – v mnoha minulých článcích je popsána, zařadím kvůli dokumentaci jen fotografie účastníků a některých lokalit – středobodem zůstávají sněženky. 🙂

Už loni byl citelně znát úbytek lesů způsobený těžbou po napadení kůrovcem, letos však byla zdejší krajina zcela změněná – utěšovala nás jen daleká viditelnost, k níž přispíval dnešní průzračný den – obloha zcela modrá, prudké slunce, teplota mírně nad nulou.

Od Václava jsme se dozvěděli, že některé mechy, kterými jsou porostlé zdejší kameny a skalky, jsou vzácné – např. dvouhrotec zelený – tím se mi vysvětlilo, že jsem vždycky, aniž jsem věděla proč, považovala mech na Špičáku za zvláštní, snad mnohem zelenější 🙂 – a ono na tom vážně něco je.

Chvíli jsme pobyli a popovídali na vrcholku Špičáku a pak pokračovali po modře značené cestě do Třeště.

Na tabulce označované jako „turistické informační místo“ (TIM) je text: Chráněné území astronomického geodetického bodu a národní přírodní rezervace.
Václav nám vysvětlil, co je nivelační bod – psala jsem o tom ve článku z roku 2019, přečetl, co se dozvěděl o zde rostoucích květinách, houbách i lišejnících – samé zajímavé věci, které si v případě zájmu lehce vyhledáte na webu.

Na vrcholu a svazích Špičáku se zachoval přirozený smíšený les s převahou buku a druhově bohaté bylinné patro, ale v nižších partiích, osázených smrky nezbylo téměř nic… Na obrázcích z minulých článků můžeme vidět, že 40 metrů vysoký, přes 200 let starý buk nad třešťskou hájovnou, stával na okraji vzrostlého a hlubokého lesa, podívejte se na dnešní stav:

Pohledem jsme pozdravili 11 stoletých douglasek tisolistých u hájenky a pokračovali známou cestou kolem kaskádových rybníčků do Třeště. Na části trasy jsme se zastavovali u panelů naučné stezky s poetickým názvem Podivuhodné setkání Eleonory Sternbachové, která byla zřízena v roce 2015 a seznamuje turisty s historií města a posledních šlechtických majitelů třešťského panství z rodu Sternbachů.

V těchto místech bývala křižovatka obchodních cest a na konci 12. století vznikla tvrz, od konce 15. století patřilo třešťské panství rodu Vencelíků z Vřesovišť a na Žirovnici, kteří vystavěli zámek, v polovině 19. století koupili panství Sternbachové, kteří budovu přestavěli do dnešní podoby a vybudovali rozlehlý park.

Související článek:
Za sněženkami na Špičák 2021