Za krásami okolí Nedvědice 2022

49. ročník pochodu pořádal KČT, odbor Nedvědice
23. dubna 2022

Kdo sleduje častěji naše stránky, dobře ví, že jsem se ocitla v propadlišti času a zatím nejsem schopna dostihnout současné dění. Při takovém skluzu bych samozřejmě zapomněla detaily akcí, proto si píšu tzv. „zápis“ – což jsou informace o tom, co jsem viděla, slyšela, případně doprovodné pocity, vše bez ladu a skladu, a z těch pak vycházím, když konečně dojde na věc.
Většina turistických akcí se pravidelně po roce opakuje, což je moc dobře, protože máme šanci pravidelně se setkávat s množstvím přátel z celé republiky, ale texty článků mohou sklouznout k opakování (zřejmě už se často stalo 🙁 ).
Dneska bych chtěla zařadit text, který jsem spontánně vyrobila po návratu z nádherné jarní akce, upravila jsem ho jen minimálně. 🙂

Jeli jsme autem s Václavem – František, Líba, Míla a já. Z Jihlavy odjezd v 7.45, první zastávka v Křižanově u památníku sv. Zdislavy (1220–1252). Nejslavnější rodačka z Křižanova byla kanonizována v roce 1995. Slunečný den, kulturně-historická osvěžovna. 

Památník sv. Zdislavy z Křižanova – sochař Otmar Oliva ji ztvárnil jako dívku před odchodem z domova – provdána za Havla z Lemberka – ve dlaních drží srdce.
Tuto fotografii i všechny následující mi poskytla Libuška Bohatá – děkuji! 🙂
Náměstí v Křižanově – kostel sv. Václava, radnice a památník sv. Zdislavy.
Více informací je ve článku Vlastivědný výlet na Velkomeziříčsko.

V Nedvědici jsme zašli do sokolovny, pozdravili se s pořadatelem Petrem Vejrostou, přihlásili se na trasu 13 km – Nedvědice-Sejřek-Doubravník-Černvír-Nedvědice.

Registrujeme se v nedvědické sokolovně.
Předseda KČT Nedvědice a hlavní pořadatel pochodu Petr Vejrosta.

Dali jsme panu Vejrostovi almanach Historie a současnost KČT Čeřínek Jihlava vydaný v roce 2020 ke 100. výročí založení odboru, on nám zase svoji knihu 111 výletů pro Český rozhlas Brno – vzájemnou radost jsme si udělali.
Stavili jsme se u pódia, kde zase byl, jako vždycky, památník a dopis pro kamaráda Boba Čecha. Petr Vejrosta nám povídal, že při loňském 50. výročí obnovení turistiky v Nedvědici (1971) se ho ptala redaktorka, kdo vedl KČT v Nedvědici před ním – když řekl, že on ji obnovil v tom roce a vede ji stále, nemohla to pochopit.
Myslíme si, že je to opravdová rarita a unikátní záležitost, tak dlouho úspěšně vést odbor a navíc za tu dobu vychovat několik generací turistů. Však také byl letos 49. ročník pochodu a průměrná účast za všechny ročníky je 610 turistů. Letošní účast byla 708 turistů – to jsme se pak dozvěděli v cíli na tabuli. Takový pochod má zázemí v odboru a je po celém kraji populární – skvělá práce!!

Popis trasy, pro kterou jsme se rozhodli.
Příloha k popisu trasy.

Dostali jsme dobré propozice, pohříchu se ukázalo, že jsme je moc pečlivě nečetli a drželi se spíš mapy, protože jsme krutě zakufrovali. Bylo to tak: vyšli jsme ze sokolovny, dostali se na silnici a stoupali po ní, výhledy krásné, obloha italsky modrá, okolí velmi členité, vítr dost studený. V kopci byla odbočka vlevo do stráně, asi 150 metrů, dostali jsme se na lesní cestu, velmi poničenou svozem kůrovcového dřeva. Červená příležitostná značka směřovala vlevo, i když silnice byla tušená vpravo. Nečetli jsme dobře propozice a důvěřovali značení (byli jsme 4 značkaři!!), tak jsme kráčeli vlevo, což asi byl šprým některého z předchozích šulibrků, značka nikde a my udělali zásadní chybu – posedl nás běsík a místo abychom se vrátili, rozhodli jsme se vylézt na hřeben a napojit se na silnici. 🙂
Nahoru to šlo po čtyřech, hned asi za 100 metrů byl hřeben, na němž stál telefonní stožár. Od něj byl krásný výhled dolů na Pernštejn! Ale taky po svahu dolů ke vzdálené silnici, po níž asi kráčel Václav (další značkař 🙂 ), který se jí držel a nerespektoval pokyny.

Výstup na hranu svahu, odkud byl sice rozhled, ale… 🙂
V dálce hrad Pernštejn, v hloubce silnice, k níž směřujeme.

Svah byl vykácený před mnoha lety, plný zbytků dřeva a hlavně rozvětveného maliní, kterému se na slunci dařilo a dralo se do výše i dálky. Dolů jsme se dostali bez potrhaného oblečení, na silnici byl směrovník se značkou 3 km Nedvědice! 🙂 A my po právu vykolejení!
Pak už jsme v poklidu a míru kráčeli do Sejřku, užívali si výhledů a drželi se zelené značky. Polními cestami jsme došli do Doubravníku – kostel svítil do dálky.

Kostel Povýšení svatého Kříže v Doubravníku.
Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1774 na náměstí v Doubravníku.

Dostali jsme kontrolní razítko a šli do kostela, kde prováděla místní starostka – kostel Povýšení sv. Kříže se opravuje, všechno bylo zadekované, ale dozvěděli jsme se slavnou historii objektu vystavěného z nedvědického mramoru, ukázala už skoro restaurovanou kazatelnu.

Klenba opravovaného kostela v Doubravníku.

Došli jsme i do hrobky rodu Mitrovských – byla otevřená (což bývá zřídka), protože v jejich kapli zedníci skladovali materiál.
Prohlídli jsme si 19 litinových obrovských sarkofágů, každý popsaný jménem, titulem a doplněn nějakou moudrostí. Údajně byl každý, kdo je zde pochován, nejdříve balzamován a uložen do dřevěné a cínové rakve a ty pak byly vloženy do litinového sarkofágu.
Mitrovští byli starý český šlechtický rod pocházející z Nemyšle u Tábora. Poprvé se připomínají roku 1373. Vladimír Mitrovský dal v roce 1867 nákladem 70 000 zlatých přistavět k doubravnickému kostelu rodinnou hrobku, aby zachoval památku svého rodu.
Hrobka s vybavením byla pro svou kulturní, řemeslnou i historickou hodnotu prohlášena kulturní památkou.
Kostel pod lešením, opravuje se nejen interiér, ale i střecha a věže. Zašli jsme do chrámové zahrady, která patřívala kdysi klášteru augustiniánek – sestry se později přestěhovaly do Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova. První písemná zmínka o doubravnickém konventu pochází z roku 1231. Po jeho zániku nechali Pernštejnové v polovině 16. století na témže místě postavit trojlodní kostel Povýšení svatého Kříže s rodovou hrobkou.

V zahradě na lavičkách, obklopeni fluidem svatého místa, jsme se najedli, odpočinuli si a zavzpomínali na minulé návštěvy.

Pozůstatek zdi kláštera augustiniánek, který tu vznikl na začátku 13. století.

Zpět do Nedvědice jsme šli po červené značce přes Černvír. Cesta vedla lesem, byla dosti členitá, výhledy hezké – už sem přišlo jaro, kvetly hlohy, třešně, peckoviny, tráva zelená, pohoda vůkol.

Na Tišnovsku už bylo jaro – přichází sem mnohem dříve než na Vysočinu.
Geologická paměť krajiny v okolí Doubravníku.

Před Černvírem jsme sestoupili z lesa k nejstaršímu krytému mostu na Moravě – je z roku 1718, plnému provozu sloužil do roku 1954, opraven v roce 2009, i jeho okolí je vkusně upravené.

Krytý most přes řeku Svratku v Černvíru byl postaven roku 1718, v činné službě zůstal až do roku 1954 – takto byl před několika lety opraven.

Z Černvíru jsme se vydali do Nedvědice chodníčkem kolem silnice, což bylo asi o 1 km kratší nežli po červené značce. Došli jsme do cíle v sokolovně, dostali pamětní list a pak hurá za odměnu do cukrárny, většinou jsme si dali punčový řez, někdo kávu, já zonku červenou – jako děti. 🙂

Diplom za absolvování trasy v okolí Nedvědice.

Záznam trasy turistického okruhu, který jsme si 23. dubna dopřáli:

Nedvědice – Nový Dvůr – Sejřek – Doubravník – Černvír – Nedvědice

Při zpáteční cestě jsme se stavili na nedalekém Pernštejně, vstup jen na první nádvoří, výhled do komplexu zahrad, založených na začátku 18. století na strmém jihozápadním svahu hradu, zpřístupněných po generálních úpravách v květnu 2021 – krása! Bude potřeba návštěva!

Hrad Pernštejn byl v polovině 13. století vystavěn na skalnatém ostrohu nad říčkou Nedvědičkou.
Vrchnostenská zahrada je vlastně krajinářský park doplněný drobnými stavbami, je osázena tvarovanými ovocnými stromy, ve sklenících se pěstují exotické rostliny.
Posledními šlechtickými majiteli hradu Pernštejna i zahradního komplexu byli Mitrovští.

Pak už rovnou domů. Povedený den!! Ve společnosti příjemných lidí.

Související články:
Nedvědice 2011
Za krásami okolí Nedvědice 2012
Za krásami okolí Nedvědice 2013
Doubravník – Předklášteří – Tišnov – Květnice 2014

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*