Májové toulání pelestrovskými lesy

2. ročník hvězdicového pochodu na Havlíčkobrodsku
Neděle 1. května 2022

Jely jsme s Ivou v 9.37 vlakem z Jihlavy, stezkou kolem řeky Sázavy jsme došly do centra Havlíčkova Brodu, prohlížely si sochy, které jsme potkaly cestou, Iva svědomitě fotografovala:

Cíl májového toulání stanovili brodští turisté před Pelestrovskou hospůdkou, tak jsme zvolily modře značenou trasu vedoucí městem kolem všeobecné a psychiatrické nemocnice do čtvrti Rozkoš, kde jsme se zastavily u bývalé hospody, na jejíž fasádě oznamovala pamětní cedulka někdejší pobyty Karla Havlíčka Borovského. Při rekonstrukci domu byla instalována nová deska:

Byla neděle výjimečného dne v roce, s jarní přírodou ostře kontrastovala skutečnost, že na naší trase nedaleko bývalého lomu jsou dva hroby, v nichž je pochováno osm lidí zastřelených Němci 6. května 1945 – při každé cestě sem zajdeme a vzpomeneme na ně.

Krajina, kterou vede modrá turistická značka, je místy změněná k nepoznání – lesy pokácené, takže zbývá jen několik záchytných bodů – tady je to rybník Drátovec. Odbočily jsme na hráz a obcházely ho – byl nádherně jarní.

Místy bylo vykácené dřevo odvezené, místy poválené přes sebe. U značky oznamující odbočení k Pelestrovské studánce, jsme váhaly, i když jsme tam byly několikrát – tak se prostředí změnilo. Plácek u studánky už není plácek, ale vykácená paseka, skruž je tam, kde bývala, ale navíc vystavěná stříška nad odtokem, upraveným kameny.

Na stole v turistické odpočívce byl opřen obrázek svatého Pelestra, patrona vod – dříve visíval na stromě, ale ten je pokácen.
Podívejte se na dvě fotografie, které před lety udělal Mirek v těchto místech:

Iva našla chytrým mobilem neznačenou zkratku ve vykácené pustině, a tak jsme zakrátko došly na zpevněnou cestu, na jejímž konci byla vidět pelestrovská hospoda a hned naproti na loučce štáb hvězdicového pochodu.

Potěšilo nás srdečné přivítání, dostaly jsme pamětní list – krásné srdce s kvetoucí třešní, a odznak s petrkovskou kočkou Reynkových, který byl nový loni při oslavě 10. výročí otevření NS Bohuslava Reynka.

Láďa Rásocha nás zavedl pod blízkou kvetoucí třešeň, kde jsme dostaly prvomájovou hubičku, abychom stále zdárně prospívaly. 🙂

Šopský salát připravený zdejší kuchařkou byl výborný! Když jsme vyšly z hospůdky, chystalo se na déšť. Rozhodly jsme se pro okružní návrat po zelené značce přes Knyk a kolem rybníků do Havlíčkova Brodu.

Stále více se zatahovalo, došly jsme na Rozňák, pak po silnici do Knyku, cestou už začalo drobně pršet, ale pod deštníkem to ještě šlo, i když byl docela velký vítr. Jen jsme došly do Knyku ke kapličce a vedlejší zastřešené autobusové zastávce, v níž jsme našly útočiště, začalo pršet zběsile. Opravdu průtrž mračen.
To přírodní představení trvalo asi ¾ hodiny, než se dalo, ačkoliv stále pršelo, vyjít ven s deštníkem. Rozhodly jsme se pro návrat po silnici, protože všude tekly potoky vody a kolem rybníků po blátivých stezkách by byl problém.
Za deště a silného větru jsme mašírovaly do Brodu, kde postupně déšť ustal.

Došly jsme parkem k Sázavě, pak na nádraží – bylo 16.50, v 17.05 odjížděl vlak do Jihlavy.
Iva dnes poprvé kupovala jízdenku za seniorskou cenu a moc si to pochvalovala.
Při příjezdu bylo vše – oblečení i batoh – už téměř suché. Jen jsem vykročila zpod zastřešeného nástupiště, spustil se prudký déšť provázený silným větrem a do domovních dveří jsem po celkově ušlapaných 20 km vstupovala zase skrznaskrz promočená. Tož tak. 🙂

Související články:
Havlíčkobrodská 50
Jarní Vysočinou