V rámci Setkání čtenářů a dopisovatelů časopisu Turista v Riegrově chatě na Kozákově jsme navštívili Jičín, Vesec, Sobotku, hrad Kost, Klokočské skály a Rotštejn, Semily a Riegrovu stezku v údolí Jizery, dopřáli jsme si i návštěvu Kramářovy vily ve Vysokém nad Jizerou a výstup na rozhlednu U borovice.
27. – 29. května 2022
Vyjeli jsme z Jihlavy v pátek 27. května v deštivém ránu – počasí se na malou chvíli slitovalo a umožnilo nám zastávku u románského kostela sv. Jakuba Staršího v obci Církvice u Kutné Hory.
Všechny páteční fotografie (kromě posledně jmenované) udělala s péčí a poskytla mi je Iva, která byla spolu s Mílou, Václavem a Františkem účastnicí naší turistické výpravy.
Setkání na Kozákově zajišťoval časopis Turista ve spolupráci s vedením KČT, odborem KČT Semily a odborem KČT Turnov. Protože se pro nás pět Jihlavských nenašlo ubytování v chatě na Kozákově, zajistili jsme si třídenní pobyt v penzionu Vila Chutnovka ve vsi Chutnovka, části obce Mírová pod Kozákovem.
Absolvovali jsme v chatě na Kozákově tedy pouze hlavní program, ten doprovodný turistický, a velmi atraktivní, pro nás navrhla Miluška.
Zastávka v Jičíně byla ještě poznamenaná přeprškami, ale během zdejšího pobytu se vylouplo přívětivé turistické počasí – potěšili jsme se prohlídkou centra města, návštěvou dvou expozic v muzeu a obědem (chutným) v lidové jídelně.
Jičín nám štědře nabídl, oč jsme stáli a my jsme Václavovým autem pokračovali k sobotecké části Českého ráje. Zastavili jsme se ve Vesci u svaté Starosty ablízké Semtinské lípy, pak spěchali kvůli času prohlídky na hrad Kost a odtud se vrátili do Sobotky uctít básníka Fráňu Šrámka.
Často jsem ve Vesci postál/ u svaté Starosty,/ to je ta nešťastná svatá,/ co vousy jí narostly./ By se mužům znelíbila/ ty vousy prý si vymodlila./ Řekli byste nenarostou,/ vidíte a narostly./
Vesec u Sobotky je památková rezervace s 18 roubenými chalupami a 26 stálými obyvateli – pravý ráj pro filmaře, kteří ji využili ve více než 30 filmech a seriálech.
Poslední prohlídku na hradě Kost v 16.30 jsme stihli, s chutí poslouchali výklad mladé průvodkyně a pozorně si prohlíželi areál – zaznamenali jsme pozitivní stavební změny vzniklé od návštěvy před několika lety.
Cestou k turnovské části Českého ráje jsme se nemohli na kopci nad Sobotkou nezastavit na hřbitově, abychom v jarním podvečeru uctili památku Fráni Šrámka.
Den už se chýlil k večeru, přesto jsme v Rovensku pod Troskami zastavili, abychom se alespoň letmo dotkli očima zdejších unikátních obrácených zvonů – samozřejmě už byla zvonice zavřená.
Večer po ubytování ve Vile Chutnovka jsme probrali lákavý plán na sobotu 28. května 2022 – předesílám, že byl bez vady! 🙂
V 8 hodin jsme dojeli na parkoviště v nedaleké obci Klokočí a po zklidnění z omračujícího pohledu na jedinečné skalní partie vystoupali prúchody mezi příkrými stěnami na hřeben Klokočských a Betlémských skal a vydali se po červeně značené turistické trase, abychom si osvěžili dřívější návštěvy těchto jedinečných míst. Na infotabuli jsem se dočetla, že od 13. století sloužily tyto průchody jako stezka z Turnova ke hradu Rotštejn. Současné schodiště pochází z 20. let 20. století.
Následující fotografie mi poskytly Iva a Míla – děkuji!
Záznam absolvované trasy:
Nádherná cesta, skvělá společnost! Do bistra v Klokočí jsme zašli na jídlo – velice špatné rozhodnutí!
Hlavním dnešním cílem byla akce s názvem Setkání čtenářů a dopisovatelů časopisu Turista v Riegrově chatě na Kozákově, jejíž začátek byl stanoven na 15. hodinu.
Zbývala chvíle času na prohlídku okolí chaty, zašli jsme na svah, odkud startují paraglidisté – snaživé sluníčko ale přebil ledový vichr, který měl na otevřeném kopci volné pole působnosti. Pobyt na vyhlídkové ploše rozhledny se z toho důvodu také scvrkl na minimum.
Účastníkům vedení KČT, dopisovatelům i účastníkům-čtenářům předsedal pan Ladislav Jirásko, zhotovitel Turisty a také časopisu Lidé a Hory.
Shledávám jako velice nevhodné uspořádat toto setkání ve vyhrazeném prostoru restaurace s běžným provozem – byla sobota a místo je turisticky atraktivní, venku zima téměř na rukavice, takže všichni příchozí hned úprkem do tepla chaty.
Každý z účastníků oficiální akce, který seděl tři metry od řečníka, slyšel maximálně polovinu jeho slov – zato o křik a mlácení nádobí nebyla nouze, takže útok na nervy, ale povědomost o směřování časopisu Turista pramalá…
Přesto ale naše účast měla kýžený výsledek – poslechnout si názory bývalého předsedy KČT Ing. Jana Havelky je velká radost a škola – svým charismatickým způsobem dokáže přesně pojmenovat současné dění v klubu i nastínit a pozitivně ovlivňovat jeho směřování – prostě člověk hodný obdivu!
Bylo už půl šesté, když jsme po rozloučení se známými opustili Kozákov a vypravili se ke hradu Rotštejn. Po krátkém výstupu z parkoviště v Klokočí k překvapivě rozlehlému hradu, částečně vytesanému do pískovcových skal už ve 13. století, přišlo překvapení – vstup nebyl možný, protože se tam konala svatba – prý na horní plošině byl obřad, při patě objektu probíhala hostina. U vchodu do areálu stál bojovně vyhlížející Divý muž ve středověkém oděvu, včetně sekyrky za pasem, a vlídně nám vysvětlil situaci. Při tom hrála hudba jako v časech lucemburských, krásně se odrážela od skal a pak nesla lesem. Romantické večerní setkání – ani nám nevadilo, že jsme na velmi pohlednou zříceninu nemohli vystoupit – ostatně, v roce 2011 jsme si jí dosyta užili. 🙂
Ve Vile Chutnovka jsme pojedli sebáky, popili a popovídali – dobře jsme se měli!
Neděle 29. května 2022 byla příležitostí navštívit po několika letech turisticky atraktivní krajinu na severovýchod od Kozákova – tedy přírodní rezervaci Údolí Jizery u Semil a Bítouchova a zároveň procházet krajem Riegrovým.
Autem jsme dojeli do Semil a oživili si hezké vzpomínky na listopad 2018, kdy se tu konala akce Za posledním puchýřem. Tehdy Mirek nafotil mnoho obrázků, proto dnes jen některé, co rezonují s celkovým námětem:
Slunečná květnová neděle přímo vybízela na výlet po Riegrově stezce údolím Jizery.
Naposledy jsme trasu procházeli v listopadu 2018, proto jsme si považovali dnešní „jarní verze“.
Vyhlídky na skály v okolí stezky byly úžasné – barvy kamenů se střídaly snad ve všech odstínech, mladé listí a svěží kytky se chovaly až marnotratně…
Ze Semil přes Bítouchov k elektrárně u Spálova a zpět stejnou cestou je 15 km – možná z následujících fotografií poznáte, že vycházka byla jásavá!
Navíc – oběd, který jsme si dali v nově zrekonstruovaném hotelu Spálov, chtunal výborně!
Zakreslení trasy na mapce:
Miluška, tvůrkyně programu, navrhla návštěvu města Vysoké nad Jizerou, konkrétně prohlídku Kramářovy vily. Radostný souhlas! Cestu ze Semil jsme si zpříjemnili výstupem na rozhlednu U borovice, kterou vybudovala obec Roprachtice. Odměnou byl kruhový výhled.
Ve Vysokém nad Jizerou, kde nikdo z naší pětice dosud nikdy nebyl, jsme zaparkovali na malém úhledném náměstí, které samozřejmě nese jméno nejslavnějšího rodáka, politika JUDr. Karla Kramáře (1860–1937), prvního ministerského předsedy ČSR. Z časových důvodů jsme mohli navštívit jen vilu, kterou Dr. Kramář postavil pro svoji ruskou manželku Naděždu. Jako rodák dobře věděl, kam ji umístit – překrásný výhled na krkonošský hřeben je přidaná hodnota!
Vstoupili jsme do restaurace a setkali se s pánem, který se představil jako nový majitel objektu a povídal o svých záměrech. Dovolil nám prohlídku všech částí hotelu, v nichž nejsou ubytováni hosté – samozřejmě jsme rádi přijali.
Nečekaný zážitek byl korunován dobrou nabídkou na restauračním jídelním lístku – všichni jsme byli s výběrem spokojeni! Zatímco jsme z terasy vily obdivovali krkonošské panorama, zašel Václav na prohlídku parku a zažil tu příjemné setkání s generálem Petrem Pavlem, dlouholetým známým.
Na vysockém náměstí jsme zašli k rodnému domu Karla Kramáře, kde je instalována busta a na fasádě je deska s historií objektu.
Na vedlejší desce je uvedeno, že ve 2. polovině 19. století zde byla nejstarší vysocká pošta. Zdejší Hôtel de poste byl sídlem převážně staročeské společnosti Bratránků, jíž se účastnil i Antal Stašek. Bývala tu též četnická stanice a notářství.
Víc nám náhlá dešťová přeháňka nedovolila, a tak jsme ujížděli k Jičínu.
U Jičína bylo krásně, po dešti ani památky – dopřáli jsme si poslední prohlídku dosud nám neznámého, velmi zajímavého objektu: Valdštejnské lodžie v Libosadu. 🙂
Když napíšu, že potřebnou energii a chuť do života získávám během podobně obohacujících dní strávených s přáteli, a z následných vzpomínek, jistě mi snadno uvěříte. 🙂
Související články:
Setkání čtenářů a dopisovatelů časopisu Turista na chatě Prašivá
Časopis Turista je vydáván a slouží veřejnosti nepřetržitě už 130 let!
To byl fakt překrásný výlet naplněný jak aktivní, tak „stolní“ turistikou a putováním s vlasteneckým podtextem.