Prohlídka náměstí, několika kostelů, Zelené hory a okolí, zámeckého areálu, Dolního hřbitova a památníku obětem války.
Úterý 2. srpna 2022
Jely jsme autobusem z Jihlavy v 9.13 – kvůli zajišťování dopravní obslužnosti a letním objížďkám jsme absolvovaly vlastně výlet po okresech Jihlava a Žďár, což se nám tuze líbilo, protože autem se jede vždycky tou nejkratší cestou. Asi čtyři cestující postupně přistoupili a vystoupili ve vesničkách, kam autobus zajížděl, ale do Žďáru jsme s Ivou dojely samy. Celé to trvalo asi 1,5 hodiny, takže náš výlet za jízdné 25 Kč měl skvělý začátek.
Z nádraží jsme šly na náměstí Republiky pěšky a dorazily právě včas – vždy za minutu celou vyhrává zvonkohra na Staré radnici – bylo nádherně, na modré obloze šlehačkové mraky, ve kterých zlatě svítil hrot 11 metrů vysokého barokního sloupu Nejsvětější Trojice.
Iva fotila a snažila se co nejlíp zachytit nádherný letní den – z následujících obrázků uvidíte, že se vydařily. 
Než jsme se vydali po NS na Zelenou horu, nemohly jsme se nedaleko náměstí nestavit do vyhlášené lidové jídelny Vesna na řízek a bramborový salát za neuvěřitelnou cenu 67 Kč. Bylo tam hodně lidí, protože je tu vždy všechno čerstvé a za dobré ceny. Před dvanáctou už jsme byly zase na náměstí, prohlídly si budovu hotelu Veliš, Kašnu pěti pramenů, užily si znovu zvonkohry, pozdravily děvčátko s jeřabinou a zašly do kostela sv. Prokopa s nádhernou křížovou cestou od Karla Stádníka.
Šestimetrovou základnu sloupu obklopuje balustráda z kuželek. V podstavci je jeskyně se svatou Rozálií, na římse sochy svatých Jana Nepomuckého, Šebestiána a Floriána, na trojbokém hranolu tři andělé a na vrcholu sloupu je postava Boha Otce držícího kříž s Kristem, nad ním jako holubice Duch svatý.
Více obrázků a textu je ve článku Žďár nad Sázavou – náměstí Republiky.
Po červeně značené turistické trase jsme se vydaly směrem k zámku, což je asi 3,5 km. Stezka vede kolem Bránského rybníka, kde vlastně je počátek města Žďáru – v roce 1252 se zde usadili cisterciáčtí mniši, vystavěli si dřevěné chýše, začali žďářit a stavěli klášter. Když ho dostavěli, chýše zbořili, místo vyhloubili a svedli sem tok Stržského potoka, z něhož potřebovali vodu pro konvent.
Osazení inicioval kolem roku 1761 Bernard Hennet, opat kláštera. Původně byly sochy určeny pro římsy na děkanském kostele v Polné, ale pro nedostatek financí tam nemohly být instalovány, proto je nakonec zakoupil klášter ve Žďáře a umístil na most. Sochy představují zakladatele řádu, postavy mučedníků, biskupů a věrozvěstů. Směrem od centra jsou moravští apoštolové Cyril a Metoděj, ochránce proti bouřím a krupobití mučedníci sv. Jan a sv. Pavel, spolupatron klášterního kostela sv. Mikuláš, biskup sv. Vojtěch, otce řehole sv. Benedikt s učencem a členem řádu cisterciáků sv. Bernardem.
Stručná historie kláštera ve Žďáru u Zelené hory:
Jak už jsem uvedla, byl založen v roce 1252 cisterciáckými mnichy, za husitských válek byl vydrancován a vypálen, k obnově došlo až za vlády Jiřího z Poděbrad. Největšího rozkvětu dosáhl klášter v polovině 18. století za řízení opata Václava Vejmluvy, který povolal do Žďáru významného architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. Tehdy byl areál postupně proměněn na jedno z nejvýznamnějších církevních sídel své doby.
Roku 1784 byl klášter po velkém požáru zrušen, později přestavěn na barokní zámek, který patří rodině Kinských. Stavily jsme se ve vstupní hale muzeí a galerií zámku Žďár s tím, že prohlídky si necháme na dobu podzimní. Pokračovaly jsme po naučné stezce kolem Zelené hory – vede kolem údolní nivy nad Konventským rybníkem a dál až do areálu kostela sv. Jana Nepomuckého.
Více o naučné stezce kolem Zelené hory se dozvíte ve článku Podzimní Vysočinou 2015.
Čas prohlídky kostela sv. Jana Nepomuckého nám nevyhovoval (ale už nejméně 2x jsme se jí dříve s turisty zúčastnily), proto jsme sestoupily po schodech ve svahu kopce a užívaly si překrásných výhledů na historickou část města. Následoval pravý čas pro návštěvu bývalého konventního kostela v zámeckém areálu.
Těžce vyhlížející varhanní skříně na empoře s křehkými sloupy patří k úžasnému vzepětí architektovy fantazie – vznášejí se prostorem a působí až neskutečně.
O žďárských pamětihodnostech jsme hodně psali ve článku s názvem Zahájení jarní turistické sezony ve Žďáru nad Sázavou 2015.
Využily jsme toho, že o prázdninách je otevřený Dolní, tzv. morový hřbitov, kde se právě opravují jednotlivé kaple. Provázela tam dívka, která v září teprve nastupuje na gymnázium, její výklad byl však kvalitní a příjemný.
Pěšky jsme se vydaly k nádraží, na náměstí jsme se na chviličku usadili pod deštník jedné kavárny – Iva si dala ledovou kávu, já limonádu (2 dcl) s jahodami – ta stála 69 Kč! Víc než řízek ve Vesně!
Stačily jsme ještě zaběhnout do parčíku k památníku obětí 2. světové války.
O historii sochy jsem se dočetla toto: V r. 1968, když Ivanovi bratři přišli naši republiku znovu osvobodit, pokusili se ji tamní občané strhnout. Měli na to ale málo silný traktor, takže Ivan tu jako symbol doby stojí dodnes.
Odjely jsme ze Žďáru v 16.35, znovu ta okružní vyhlídková jízda Vysočinou za 25 Kč – tedy pohoda!
Iva přečetla na chytrém telefonu, že jsme nachodily 15 km.
Související článek:
Ze Žďáru nad Sázavou přes Hanusův kopec ke Ski hotelu a do Nového Města na Moravě
Ten mozaikový cyklus Jaroslava Šerých je úžasný!