Vycházka krajinou bez blyštivých názvů, přesto plnou zajímavostí
Úterý 9. srpna 2022
Vycházku připravili Lída a Láďa Březinovi z KČT Tesla Jihlava s úmyslem ukázat účastníkům okolí obce Rohozné, k níž mají láskyplný vztah.
Autobusem jsme z Jihlavy dojeli do Rohozné, obce pod vrchem Čeřínkem (761 m n. m.), v níž žije asi 400 obyvatel. Na návsi je nově opravená kaple sv. Václava, u níž jsou dřevěné sochy instalované v roce 2013 při akci Region Renesance. (V článku Sochy Regionu Renesance jsou komentované fotografie, na nichž je vidět i to, že zdejší kaple dostala novou fasádu.)
Podle pověsti označoval kříž místo, kde byla pohřbená manželka švédského důstojníka, ale jiná verze vypráví, že byl postaven v místě, kde zdejší sedlák zabil švédského důstojníka, který se pokusil zneuctít jeho ženu.
Součástí obce jsou osady Familie, Sedlišťky, Kopaniny a Šance. My jsme se vydali neznačenou cestou do Sedlištěk, kde nám Březinovi ukázali obrovský pozemek se sadem a užitkovou i parkovou částí, a výstavnou chatou, který patřil nějakému významnému výrobci sukna, jeho syn, nyní už hodně v letech, prý požaduje při prodeji pozemku velmi vysokou cenu, takže zájemci se nehrnou… Ale je vidět snaha o údržbu.
Nedaleko osady nás zaujal kříž pod mohutnými stromy:
Pokračovali jsme krásnou polní cestou mezi loukami – daleké výhledy (např. na Javořici) pod přívětivou oblohou nevybízely ke spěchu – a pak se ocitli v osadě Kopaniny. Kaplička na návsi a vše upravené a tiché jako v pohádce.
Šli jsme krajinou českomoravského pomezí, která je charakteristická množstvím křížů, božích muk a kapliček. V obci Těšenov s necelou stovkou obyvatel, rodišti sochaře a medailéra Josefa Šejnosta (1873–1941), jsme se zastavili, posvačili a popovídali.
Těšenovem prochází modrá turistická značka z Nového Rychnova do Dolní Cerekve – té jsme se drželi až do osady Zadní Pole, které už je místní částí Batelova, kam jsme došli po zeleně značené trase.
Podívejme se na mapku naší trasy:
Batelov má 5 místních částí, celkem tu žije přibližně 2350 obyvatel, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1279.
Batelovské náměstí prošlo před nedávnem důkladnými úpravami a je opravdu velice hezké! Na prohlídku jsme měli dostatek času a krásné počasí bylo spojencem. Nejdříve Iva naši skupinu vyfotografovala nedaleko Nového zámku.
Kdysi zde bývala zemanská vodní tvrz, která byla v 17. století přestavěna na renesanční, tzv. Starý zámek – ten až do roku 1945 sloužil jako administrativní a hospodářská budova s bytem správce.
Nedaleký dvoukřídlý Nový zámek byl patrně postaven během 2. poloviny 16. století a majiteli, kteří se střídali, několikrát přestavován. V roce 1945 podlehl konfiskaci, poté necitlivě přestavován kvůli využívání pro učňovské středisko či byty. Není přístupný. Prý od letošního roku má objekt nového majitele, nějakou pražskou investiční společnost.
Postupně jsme procházeli středem městečka, zařazuji, co bylo k vidění.
Vpravo vedle kostela vznikl zcela nový parčík s kaskádovou kašnou – pro nás novinka!
Na batelovský hřbitov jsme zašli, abychom navštívili místo posledního odpočinku spisovatele a publicisty Dr. Zdeňka Mahlera (1928–2018), zdejšího rodáka.
Dočetla jsem se, že podle nejnovějšího genealogického bádání je pravděpodobné, že propojení Zdeňka Mahlera s hudebním skladatelem Gustavem Mahlerem, jeho vzdáleným prastrýcem, bylo přes prapradědečka Lazara, nikoli Marka, jak bylo dříve uváděno. Ale jen pánbůh ví, jak to na konci 18. století bylo, když množství matrik v době holocaustu bylo zničeno.
Na vlakové nádraží jsme se vydali opečovaným parkem u Zámeckého rybníka a zastavili se u stromu s pamětním kamenem.
V Batelově je toho mnohem více k vidění, zájemci se mohou podívat na článek Z Kostelce do Batelova, v němž na fotografiích uvidí, jak se dnešní městečko změnilo k lepšímu.
Nezbývá, než se zmínit o tom, že k Batelovu měl úzký vztah Karel Havlíček Borovský (1821–1856), který tu během mladých let často pobýval u tety, farské hospodyně, a také sem zajížděl jako student pražského kněžského semináře, do něhož vstoupil v říjnu 1840 a za necelý rok byl vyloučen.
Už při oslavě 100. výročí narození K. H. Borovského v roce 1921 byla na Vršku (631 m n. m.) nad Batelovem osazena na skále v lese (za Havlíčkova mládí ale býval z holého vrcholku výhled do daleka) mramorová pamětní deska s textem připomínajícím, že zde K. H. Borovský napsal svoji dumku. Více o tom ve článku Teslácký přechod Jihlavských vrchů.
Traduje se, že se Borovský vrátil do Batelova, když ho odváželi do exilu. Císařskému kočáru, ve kterém jel do Brixenu, se porouchalo kolo a právě ve zdejší kovárně bylo nutné udělat přestávku, než dá kovář kolo do pořádku. Při té příležitosti se slavný básník a novinář stihl znovu krátce setkat se svým přítelem a učitelem, místním farářem Janem Slavíkem.
V roce 2015 vznikla v Batelově necelých 5 km dlouhá naučná stezka Po stopách Karla Havlíčka Borovského. Má 10 zastavení s podrobnými texty v češtině a němčině – polovina každého panelu je věnovaná zájmům, aktivitám, článkům a dílům Havlíčkovým, ve druhé části se čtenář seznámí s nynějším i někdejším Batelovem.
Závěrem se pochlubím pamětním listem:
Další letní den, krásný jak následující obrázek, byl za námi.
