Také návštěva Arnolce a vzpomínka na P. Josefa Toufara, výstup na rozhlednu Vladimíra Menšíka na Hlíně a rozhlednu Alfonse Muchy na vrchu Réna nad Ivančicemi.
Úterý 16. srpna 2022
První zastávka byla v Arnolci nedaleko Jihlavy – jela jsem autem s Ivou – laskavým a trpělivým řidičem nám byl její manžel Bohouš. Zastavili jsme se u nové busty P. Josefa Toufara, zdejšího rodáka, abychom zapálili mučedníkovi z Vysočiny svíčku a položením květin uctili jeho památku.
Potom jsme se vydali do Dolních Kounic, ale nemohli minout rozhlednu Vladimíra Menšíka, zpřístupněnou v roce 2007 u silnice nedaleko obce Hlína.
Dolní Kounice jsou známé množstvím historických památek, pěstováním vína a ovoce – naším hlavním zájmem byl dnes klášter Rosa coeli (Růže nebeská – tak je nazývána Panna Maria, jíž byl klášter zasvěcen), který od začátku 18. století zůstává v ruinách a jeho rozsáhlý komplex přitahuje řadu návštěvníků.
Před začátkem komentované prohlídky kláštera zbýval čas na prohlídku města – podívejte se na fotografie, které jsme s Ivou pořídily.
Neodolaly jsme s Ivou prohlídce a užily si nejen nádherného interiéru, ale i vystavených fotografií a zašly do židovského muzea umístěného v jedné části budovy.
Okolí synagogy s některými dosud zachovanými domky tvořilo dříve ghetto. Židovská obec byla nejpočetnější v roce 1848, kdy tu žilo 650 obyvatel. Po 2. světové válce se vrátila pouze jedna paní.
Nedlouho před začátkem prohlídky jsme přicházely ke klášteru – pro Ivu to byla první návštěva, my jsme tu s Mirkem byli naposledy v roce 2016 a z té doby pochází fotografie i text, na který nyní odkazuji – dnes jen stručný komentář k fotografiím od Ivy.
Nejstarší premonstrátský klášter v Čechách vznikl v roce 1187 v Milevsku.
Prostor bez střechy silně připomíná kostel v Panenském Týnci, který jsme před rokem navštívili.
Průvodkyně byla vstřícná, dala nám dostatek času na prohlídku celého areálu a nešetřila výkladem – odnesly jsme si hluboký zážitek.
Krásný letní den nás přímo vybízel k cestě na vrch sv. Antonína a vyhlídce na město.
Dolní Kounice nám otevřely svou náruč a štědře nás obdarovaly – odjížděli jsme s dobrým pocitem a mnohými informacemi. Cestou domů jsme si s Ivou ještě vyšláply na vrch Réna, abychom z rozhledny Alfonse Muchy popatřily na město Ivančice.
Park na vrchu Réna prošel nedávno celkovou obnovou, a tak jsme podle dobrého značení a upravených cestách zamířily vzhůru k rozhledně. Hned na začátku stoupání byl na zábradlí nápis: „Cítíte-li se skvěle, buďte bez obav, to přejde!“
Právě teď je záhodno povědět si o mýtické Réně a vzniku Ivančic podle pověsti zapsané
Augustinem Kratochvílem:
Okolní krajina a lesy náležely zemanovi, který měl dvě dcery, Evu a Rénu. Eva založila město Evančice. Réna obdržela od svého otce horu Rénu, na níž vystavěla Hradiště. Sídlíce vysoko na skále, stala se ochránkyní řeky Rokytné, Oslavy a Jihlavy a patronkou vznikající osady Ivančice.
K tomu dodávám, že nejstarší listiny zmiňující jméno osady, pocházejí ze začátku 13. století.
Už cestou k domovu jsem přemýšlela, co zítra zabalit, protože ve čtvrtek ráno odjíždíme na několik dní do Krušných hor.
O klášteře Porta coeli v Předlášteří u Tišnova se dozvíte ve článku z roku 2014.
Díky za Vaši skvělou stránku, která je velmi interesantní i pro „lidi“ mimo organizované turisty. Zvláště za skvělou zmínku o Ivančicích- konkrétně „O Réně“. Znám ji velmi dobře, protože jsem tam chodil se strejdou „Vančákem“ na ryby a na houby (praváky) a o víkendech na výletní restauraci.
Děkuji za vyvolání vzpomínek a fandím Vaši záslužné práci !
S úctou
-j.šimánek-
Mám velkou radost z Vašeho komentáře – vždycky mě potěší, když se někdomu ze čtenářů trefím „do chuti“ a on se ozve – je to pro mne znamení, že texty i fotky, kterým věnuji dost času, nejsou zcela zbytečné. 🙂
Děkuji Vám a přeji samé dobré dny!
Míšo, s panem Smrčkou jste měli před lety opravdu výživný den, ale ten náš loňský se taky vydařil – děkuji Ti za jako vždy skvělé zpracování a „díky“ odstupu času taky za milou vzpomínku a připomínku všech detailů.
Děkuji za slovní pohlazení 🙂