Komentovaná prohlídka historické budovy
Pondělí 22. srpna 2022
Předseda Spolku pro starou Jihlavu Vilém Wodák pořádal pro členy spolku komentovanou prohlídku budovy, která má stále ještě punc tajemného místa.
Pan Wodák má rozsáhlé znalosti z historie, dnes před námi rozvinul téma „Vznik německé školy na Hrádku v Jihlavě za 2. světové války“.
Jihlava bývala po staletí místem, kde sídlilo i početné německé obyvatelstvo – od konce 12. století sem lidé přicházeli kvůli těžbě stříbra, další velká vlna německých osadníků přišla po třicetileté válce. Kraj kolem města Jihlavy, tedy na pomezí Čech a Moravy, byl nazýván Jihlavským jazykovým ostrovem.
Není tedy divu, že už od počátku války zde sídlila německá vojenská posádka a gestapo. A bylo rozhodnuto o výstavbě elitní školy pro německé chlapce, s nimiž bylo počítáno pro vysoké posty ve státech, které Němci plánovali obsadit.
O výběr této lokality na svazích lesoparku Heulos nad říčkou Jihlávkou se už na konci roku 1939 zasloužili hlavně vládní komisař protektorátní Jihlavy Leo Engelmann (*1909 Jihlava – †1990 Hof v Bavorsku) a stonařovský rodák Arthur Seyß-Inquart, vysoce postavený nacista (*1892 – †1946 popraven v Norimberku).
Po celé Říši bylo plánováno 34 takových prestižních škol (nakonec jich vzniklo pouze 12), jen jedna mimo území Říše, ta v Jihlavě, což mělo být pro město vyznamenání. Většina škol byla zřízena v budovách dříve vystavěných, jen jihlavská, původně zamýšlená jako internát pro Hitlerjugend, byla zcela nová, přesně v duchu starogermánské architektury, včetně run – jednu nám ukázal pan Wodák na fasádě Hrádku.
Mohutná trojkřídlá budova ve tvaru písmene U s kamenným obložením působí starobyle, ale je relativně mladá. Základní kámen byl položen v dubnu 1941, slavnostní otevření se uskutečnilo 26. dubna 1944, ale už od ledna tam byli žáci, vyučující i vychovatelé – oficiální název byl Škola Adolfa Hitlera Čechy a Morava.
Byla to tehdy velká sláva, zúčastnil se Karl Hermann Frank (*1898 Karlovy Vary – 1946 popraven v Praze), státní ministr pro Protektorát Čechy a Morava, také rodiče žáků, což byly vysoce postavené nacistické osobnosti.
Do internátní školy s nadstandardním vybavením na Hrádku byli umisťováni chlapci od věku 12 let, studium trvalo 6 let. Výběr uchazečů byl velmi přísný, árijský původ byl předpokladem stejně jako duševní a tělesné schopnosti – škola měla vojenské zaměření, proto byl kladen důraz na tělovýchovu a sport, výuka jazyků byla též samozřejmostí. Studium bylo náročné, chlapci jej končili v 18ti letech a poté mohli pokračovat ve vzdělávání na libovolné vysoké škole.
Celkem bylo na Hrádku ubytováno 120 chlapců – každý rok skládali velice rozsáhlé zkoušky – nevyhověl-li uchazeč, byl odejit.
Pan Wodák dokládal své vyprávění různými texty a několika dopisy, které psali tehdejší studenti rodičům, a také fotografiemi, na nichž opravdu byli urostlí, blonďatí chlapci. Dokonce se mu podařilo vyhledat v Německu dva dosud žijící frekventanty jihlavské školy, od nichž měl množství informací. Dozvěděli jsme se, že v jihlavském archivu nejsou žádné podstatné dokumenty, vše je v Německu.
Zmínil se také o tom, že budova je opředena legendami, které se týkají sklepení, kašny na terase a také sochy starogermánského boha Odina, která se po válce ztratila – podobné zvěsti jsou návštěvnicky přitažlivé a vznikly pravděpodobně během války, kdy byl Hrádek pro veřejnost zcela nepřístupný…
Mohli jsme si prohlédnout i tehdejší plány na rozsáhlou výstavbu v lesoparku Heulos, též fotografie školního časopisu, které velitelství vydávalo pro rodiče žáků – naštěstí tato elitní mise říšských nadějí neměla v Jihlavě dlouhého trvání.
Po osvobození v roce 1945 byli zde během let ubytováváni učni či studenti, od roku 1990 zůstal objekt prázdný a rychle chátral. V roce 1995 jej získala Střední policejní škola Ministerstva vnitra a provedla rekonstrukci podle návrhu architekta Petra Holuba – původní vzhled budovy byl zcela zachován.
Pan Wodák nás provedl celou budovou, hodně zajímavá byla místnost, kde je dnes jídelna – dva kamenné sloupy pamatují tehdejší výzdobu přírodními motivy – nacistické symboly byly po válce odstraněny.
Dnes celý den hustě pršelo, přesto jsme vyšli na terasu, abychom si prohlédli pověstnou Lví kašnu z mrákotínské žuly a kamenné obložení budovy, pocházející z lomu u Dolní Cerekve.
Před lety jsem už dvakrát na prohlídce Hrádku byla, ale dnešní zážitek byl díky skvělému výkladu pana Viléma Wodáka a předloženým dobovým dokumentům mnohem intenzivnější.
Fotografie z prohlídky mi laskavě poskytl pan Albín Servít, člen Spolku pro starou Jihlavu – děkuji!
Abych trochu zmínila turistiku, připomenu, že na dvoře Hrádku býval až do roku 2014 start a cíl oblíbené akce Kolem noční Jihlavy po historických pamětihodnostech, kterou pořádají členové odboru KČT Tesla Jihlava. Nyní mají turisté zázemí v Domě dětí a mládeže.