Sobota 17. září 2022
Pozvánka na sraz rodáků řehořovských mi udělala velkou radost:
Jak už jsem v mnoha předchozích článcích napsala, jsem rodačkou z Řehořova a k tomu místu mám vřelý vztah, který se, i když v obci už dlouho nebydlím, s roky prohlubuje.
Hned v úvodu zařadím fotografii rodáků, i když při tolika lidech možná nebudou všichni lehce k poznání.
Odpoledne probíhalo podle stanoveného programu, potěšila jsem se s mnoha milými spolužáky, přáteli, příbuznými i známými – kdo taková setkání absolvoval, dobře ví, jaká radost to je – některé z nich jsem léta neviděla!
Všechny dobroty, které pro nás šikovné řehořovské ženy připravily, byly úžasné a ještě teď, kdy článek po dlouhé době píšu, cítím na jazyku skvělou chuť výborných zákusků…
Neměla jsem čas fotit, tak moc mě zaměstnávaly hovory s přítomnými – spoléhala jsem na článek z minulého setkání rodáků v roce 2016 – můžete kliknout, je tam množství fotografií, které tehdy udělal Mirek, i fotografií z archivu.
I když odpoledne trochu pršelo, nevadilo to nikomu, koncert jsme vyslechli pod připravenými stany a pak zase hned do společenského sálu v bývalé škole, kde pokračovaly rozhovory a krásná setkání.
Organizátoři podarovali každého účastníka kromě jiného také brožurkou o historii Řehořova, která mi udělala velikou radost. Navíc bylo možné koupit si sborník fotografií nazvaný Historické obrázky Kamenice u Jihlavy, vydaný ke 100. výročí vzniku ČSR, což jsem s radostí udělala.
Nyní zařadím některé výňatky z textu o historii obce, kterou sepsal archivář Ladislav Vilímek.
Krátké ohlédnutí do historie obce
Obec Řehořov leží na svahu Řehořovského vrchu (645 metrů nad mořem) při státní silnici z Jihlavy do Brna. Z obce se naskýtá krásný výhled do dalekého okolí.
Podle historických zápisů z let 1381–1384 obec náležela klášteru třebíčskému. Roku 1386 opat Ondřej a konvent prodali Šimonovi z Řehořova a jeho dědicům soud s jedním lánem, hospodou a pivovarem v Řehořově. Roku 1414 byl majitelem stále rod rytířů Řehořovských, Beneše Cardíka a Hruta z Řehořova. Později řehořovské zboží přecházelo do držení různých rodů, do proboštství měřínského, Jana Stránského ze Stránce, Chroustenským z Malovar, Janu Dubskému z Třebomyslic. Poslednímu majiteli Hynku Grünovi ze Stürzenberka bylo panství konfiskováno a prodáno za 8 000 zlatých jihlavským jezuitům. Po zrušení jezuitské koleje v roce 1780 se stalo panství majetkem Studijního fondu a roku 1785 byl dvůr Řehořov rozparcelován. V roce 1789 bylo panství dáno do dědičného nájmu Václavu Kalchrovi za roční obnos 3 126 zlatých. V roce 1818 nájem převzala rodina Nußbaumova a Jan Nußbaum odkoupil panství od Studijního fondu za 26 000 zlatých.
Před rokem 1848 byl Řehořov součástí jamenského panství, kam náležely vsi Rybné, Bahenní Věžnice, Meziříčko a Jamné, kde bylo sídlo hospodářského úřadu.
V roce 1842 měl Řehořov 515 obyvatel a 64 domů, v roce 1900 tu pobývalo 460 obyvatel a v roce 1930 celkem 384 obyvatel v 79 domech.
Až do roku 1789 navštěvovaly řehořovské děti školu v Kamenici u Jihlavy., od září téhož roku byla v Řehořově zřízena jednotřídní obecná škola. Až do roku 1866 byla německá, patronem byl hrabě Franz von Waldstein und Wartenberg, pán z Třebíče. Roku 1890 byla provedena přestavba školy nákladem 4 500 zlatých. Na jaře roku 1892 vypukla v obci nakažlivá spála, která zahubila třináct školních dětí. V roce 1887 navštěvovalo zdejší školu 84 žáků, roku 1937 celkem 57 žáků a v roce 1947 už jenom 30 žáků. V roce 1980 byla škola zrušena, fungovala však třída mateřské školy – ta zanikla 1. 10. 1996.
Dne 16. 5. 1922 byl na návsi postaven pomník obětem I. světové války zhotovený jihlavskou kamenickou firmou Josefa Hurdy. Stojí za připomínku, že řada uvedených vojáků byla rovněž legionáři: Josef Jakvid, Josef Komárek, Jindřich Kopřiva, Václav Kopřiva, František Maštera, Josef Maštera, František Pospíšil – ti všichni byli v Rusku, Tomáš Pulkrábek a Šimon Seknička v Itálii a Jan Veverka ve Francii.
Velkým přínosem pro obec byla židovská rodina Semschů, která se zabydlela na hospodářském dvoře čp. 1, což v minulosti bývala tvrz, kde byl od roku 1797 veden poštovní úřad. Prvním poštmistrem byl jmenován Johann Frischko z Řehořova, dalšími poštmistry už byli dědičně Semschové. Prvním byl roku 1802 Ignaz Semsch, po něm roku 1827 úřad vedl Franz Semsch a roku 1842 Philip Semsch.
Zdejší tvrz či dvůr tvořila jednopatrová budova s věžičkou a hodinami obehnaná ochrannou zdí se dvěma bránami. Ke dvoru patřil ještě ovčín, palírna a 600 mír polí a luk. Celý majetek počátkem 19. století získala již zmíněná rodina Semschů, která se postarala ještě o zřízení škrobárny.
Nejstarší Ignaz Semsch se tady připomíná už v letech 1802–1830 coby bohatý člověk a dozorce místní školy. Do paměti celého kraje se pak dostal Philip Semsch, který tu pořádal pověstné hostiny a promenády, na které přijížděli důstojníci z jihlavského pěšího pluku a panstvo z celého kraje. Hudbu k poslechu i k tanci obstarávala vojenská hudba z Jihlavy. Poslední poštmistr Philip Semsch prý zemřel zadlužen a tak celý majetek byl nakonec rozprodán řehořovským občanům.
Až do roku 1933 stála před hlavní dvorní budovou 300 let stará lípa, která byla pokácena, aby uvolnila místo pro rozšíření a úpravu státní silnice Jihlava–Brno. Zmíněnou budovu zakoupil roku 1904 Jan Rivola, řehořovský rodák a úředník ve Vídni za 2 500 zlatých. V roce 1933 byl celý historický dvorec zbořen, o což se postaral stavitel Josef Janda z Luk nad Jihlavou a demolici financoval řehořovský hostinský Rudolf Müller.
Není bez zajímavosti, že nejstarší Ignaz Semsch byl původně židovského vyznání, ale nakonec přestoupil a stal se katolíkem, stejně jako řada dalších. Byl proto pohřben na hřbitově v Kamenici u Jihlavy, kde byl náhodně objeven jeho pomník coby schod do tamního kostela. Zachovalá deska byla odborně opravena, dovezena do Řehořova a umístěna jako pamětní kámen nedaleko místa, kde stávala stará pošta.
V obci je registrováno několik nemovitých kulturních památek:
Barokní kaplička sv. Antonína byla postavena kolem poloviny 18. století na kopci nad obcí, na konci 20. století proběhla generální oprava celého objektu.
Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého na návsi byl zrestaurován v roce 2017; Boží muka v horním konci, která byla postavena v roce 1689 jako poděkování za odvrácení moru, jsou obnovena do bělostné krásy.
V roce 2004 byla postavena a slavnostně vysvěcena nová zvonička, do níž byl zavěšen opravený zvon z původní dřevěné zvonice z roku 1849.
Na konci článku zařadím odkaz na rozsáhlejší text o historii Řehořova, který vychází z Čítanky z Jihlavska historika Arnošta Káby vydané roku 1987.
Neodolala jsem, když mi přátelé ukázali s velkou pýchou nový prapor Sboru dobrovolných hasičů v Řehořově, a pokusila jsem se o fotografii – je nedokonalá, ale dělala jsem, co bylo v mých silách.
Ten dobrý pocit, který jsem ze setkání rodáků v Řehořově měla, mi zůstal a osvěžuje mě ve chvílích, kdy potřebuji ujištění o platnosti základních lidských hodnot.
Související články, ve kterých najdete nejen fotografie:
Řehořovský okruh (+ mapa okolí obce)
Z Řehořova přes Panský kopec a zámeček Waldsteinovo Zátiší do Dolní Smrčné
Velikonoční svátky provázelo pravé aprílové počasí
Vlastivědná vycházkav okolí Kamenice u Jihlavy
Stručná historie Řehořova