Trasa Černý rybník – Kosovy – kaple Andělů strážných – městys Úsobí
Středa 26. října 2022
Iva potřebovala prozkoumat trasu, kterou chce nabídnout účastníkům vycházky tradičně pořádané vždy na konci prosince. Ráda jsem ji doprovázela.
K hájence V Horách u Větrného Jeníkova jsme dojely autobusem a šly odtud směrem k Černému rybníku – místy byla cesta hodně špatná, rozježděná auty, odvážejícími vytěžené dřevo – bylo třeba se vyhýbat, obcházet rozsáhlé plochy se spoustou bláta…
Došly jsme k Černému rybníku, tam bylo nádherně, hladina nehybná, kolem barevné listí na stromech. Fakt je, že místa, která jsme mnohokrát prošli, byla teď kvůli holinám k nepoznání, úplně změněná krajina.
Všechny následující obrázky pořídila Iva – děkuji za práci a souhlas k jejich uvedení. 🙂
Od rybníka jsme šly lesní cestou a dostaly se na velkou křižovatku nad dálnicí, bylo třeba necelého půl kilometru jít po silnici, pak teprve zase na polní, líbeznou cestu. To ale není nic dobrého pro hromadnou vycházku, i když trasa přes Kosovy ke zbytkům kaple Andělů strážných byla opravdu krásná.
Od Andělíčka jsme šly do Úsobí – nejdříve kolem hřbitova, pak kolem kapličky a stále z kopce do vsi.
Ve 13. století bylo zdejší území řídce osídlené a pokryté hlubokými lesy, údolím Úsobského potoka patrně vedla stezka. Přesný letopočet ani zakladatel obce není znám – zřejmě náležela k velkostatku v Herálci a společně s ním patřila do roku 1233 klášteru v Želivě (premonstrátům) nebo řádu Německých rytířů.
První písemná zmínka o Úsobí pochází z roku 1307. Tehdy získali zdejší panství od Rožmberků pražští biskupové a arcibiskupové. Vlastnili ho až do roku 1436, kdy přešlo do vlastnictví rodu Trčků z Lípy, kteří drželi Úsobí až do roku 1601.
Úsobí dosáhlo největšího hospodářského rozvoje během 18. století, kdy vlastnili panství příslušníci rodu Leopolda Fučikovského z Grünhofu – byl přestavěn zámek i kostel, v roce 1779 byla založena brusírna skla, jejíž tradici a prosperitu rozvíjel rod Sacherů, Wagnerů a Grossmannů. Do začátku 20. století se zde brousilo sklo sodnodraselné a po něm olovnatý křišťál.
V roce 1945 byla brusírna znárodněna a v roce 1997 Sklárny Bohemia Jihlava přerušily téměř 220 let trvající tradici broušení skla v Úsobí tím, že zde ukončily činnost.
V současné době žije v Úsobí 708 obyvatel.
Sestoupily jsme dolů po silnici k Panskému rybníku a po kamenném mostě přes Úsobský potok, který je levostranným přítokem Sázavy, přešly k místnímu zámku, cíli naší vycházky.
Patrová budova trojkřídlého zámku se zvýrazněným balkonem byla vybudována v 18. století, po roce 1830 upravena empírově. V zadním traktu se dochovala kaple Panny Marie, sv. Floriána a sv. Donáta, v zámeckém parku je osmiboký empírový letohrádek z doby kolem roku 1825. Po roce 1948 byl zámek znárodněn a sloužil jako léčebna dlouhodobě nemocných, pak léta chátral a v roce 1999 jej jako ruinu vydražil Ing. Jaromír Polák, čímž se objekt stal majetkem jeho rodiny. Vlastníma rukama vše opravují – kdysi jsme tu byli, viděli zříceninu, po několika letech byly znát pokroky, dnes je radost sem zavítat.
Provedl nás majitel Ing. Polák a s chutí ukazoval výsledky své práce – opravdu se bylo čím chlubit.
V zámku je několik vývěsek, kde je jak historie dávná, tak nedávná, fotografie před a po rekonstrukci. V půdním patře rozlehlé budovy je několik pokojů k pronajímání – každý jiný, všechny jsme s Ivou s nadšením prohlídly.
Majitel byl velmi vstřícný, rád odpovídal na naše dotazy, přislíbil možnost prosincové prohlídky pravděpodobně třicetihlavé turistické skupiny.
Byly jsme velice spokojené, pohodlně jsme stihly autobus v 15.15.
Domluvily jsme se, že vyzkoušíme ještě jednu trasu, která vede do Úsobí z Věže, protože ta dnešní má mnohá úskalí: bahnité cesty, ale hlavně pro pěšáky nepříjemná silniční křižovatka, kterou je nutné překonat cestou od Černého rybníka k Úsobí.
Související článek:
Kosovy – Úsobí – Květinov – Kvasetice – Poděbaby – Havlíčkův Brod