Od zámku ve Věži k zámku v Úsobí

Ta dvě městečka spojuje nejen turistická trasa – v minulém století patřily oba zámky rodině Stanglerových.
Pátek 11. listopadu a středa 28. prosince 2022

Kvůli turistické vycházce, kterou vždy na konci kalendářního roku pořádá Iva Svobodová, bylo potřeba prozkoumat trasu z Věže do Úsobí. 26. října jsme zamířily k úsobskému zámku od Černého rybníka a některé úseky se nezdály být z různých důvodů vhodné, tak jsme se rozhodly zkusit jinou přístupovou cestu.

Jely jsme v 8.22 vlakem z Jihlavy do Havlíčkova Brodu, tam jsme přestoupily na autobus do Věže.
Obec má málo přes 800 obyvatel, zámek, který je na návsi nedaleko rybníka, postavili na konci 17. století Vernierové poté, co jim po pádu Albrechta z Valdštejna a konfiskaci trčkovského majetku připadlo lipnické panství. Majitelé se pak střídali, posledním vlastníkem byla od začátku 20. století rodina Stanglerových. Těm byl v roce 1948 majetek zkonfiskován a od roku 1958 tu sídlí domov důchodců.

Zámek ve Věži byl vystavěn na konci 17. století v obci, která je v archivech poprvé zmíněna v roce 1404.

Všechny fotografie z trasy jsou dílem Ivy Svobodové – děkuji!

K zámku patřil park, ve kterém byla ve 20. letech 20. století vybudovaná kaple Krista Krále s kryptou pro pohřbívání členů rodu Stanglerů. tehdejších majitelů panství.

V té době jim patřil také velkostatek Kaliště i panství a zámek v Úsobí, který je cílem naší cesty – takže tato turistická akce měla též historický podtext. 🙂

Po vyvlastnění majetku kaple chátrala, ale v poslední době začaly úpravy objektu i okolí.

Ve Věži jsme nastoupily na žlutě značenou turistickou trasu, hned za vesnicí se daly vlevo směrem k Ulrichovu mlýnu, vedle nějž je krásný Perlový potok, z cesty byly skvělé výhledy na Věž a kapli.

Kolem Ulrichova mlýna teče romantický Perlový potok.

Za mlýnem jsme šly kousek do kopce a od rozcestníku se daly vpravo ke Koječínu.
Bylo krásně!! Listí barevné, žádný vítr, jen příjemný vánek.

V Koječíně jsme postály u památníku padlých v I. světové válce. Právě bylo 11 hodin a v Jihlavě na hlavním hřbitově začínala Pocta padlým vojákům – byl Den válečných veteránů, který se pravidelně slaví 11. 11. v 11 hodin a kterého se zpravidla zúčastňujeme. Dnes tam z naší party šla jen Míla Bradová.

Obnovený historický směrovník u silnice, kterou jsme s Ivou přecházely.

Lesní cesty byly v dobrém stavu, jen na jedné velké pasece nastal problém se značením, ale trefily jsme se, sešly ze svahu a došly k hájence poblíž Přírodní památky Sochorov. U hájenky je zcela nová studánka, má spoustu vody, asi bude napájet i malý rybníček.

Nově vzniklá studánka u hájenky poblíž Přírodní památky Sochorov.

Přírodní památka Sochorov je vyhlášena na ploše 1,5 hektaru kvůli ochraně obojživelníků – žije zde několik druhů čolků a žab, jsou zde chovány zdejším poměrům vyhovující druhy ryb.

Prohlídly jsme si ten vzácný rybníček a cesta nás vedla do nádherného údolí s chatami – na konci je Pejchalův mlýn – několikrát jsme tam s Mirkem byli a vždycky je to až jímavé, ale i úsměvné podívání.

**Nohavický potok** je ozdobou údolí u Pejchalova mlýna.

Místní chataři opečovávají pohádkové údolíčko.

Od Pejchalova mlýna jsme šly po modře značené turistické trase směr Úsobí – nejdříve do kopce vykáceným lesem, pak přes koleje a dál až ke kapli sv. Anny. Odtud už to byly jen 4 km do Úsobí.

Novobarokní kaple sv. Anny byla postavena v roce 1935 u studánky s léčivou vodou. Pouť se koná vždy první neděli po svátku sv. Anny.

Vedle kamenné kaple stojí starší kaplička, připomínající zázračné uzdravení v roce 1813 a litinový kříž z roku 1855.

Okolí kaple, kolem níž protéká Úsobský potok, je zcela změněné – les napadený kůrovcem byl vykácen. S uspokojením jsme však zaznamenaly, že desky se jmény občanů z okolních obcí padlých ve válce 1914–1918 jsou obnovené a dobře čitelné.

Kolem hájovny Kukačka jsme mířily do Úsobí – na cestu se s námi vydala dvě odrostlá koťata, která se po dobrém ani po zlém nechtěla vrátit na svůj dvorek. Pak nám místní řekli, že cestu zpátky z Úsobí znají, je to způsob jejich vyprovázení kolemjdoucích. Tak snad se i tentokrát návrat zdařil.

Od hájovny Kukačka běžela s námi do Úsobí dvě koťata.

Nedaleko hájovny, uprostřed pole, je památný javor klen srostlý ze sedmi kmenů. Stáří stromů je odhadováno na 130 let. Podle pověsti rostou na místě hromadného hrobu, ve kterém leží oběti epidemie cholery. Status památného stromu má tato srostlice od roku 1990.

Zámek v Úsobí je majetkem rodiny Polákových.

Na návsi v Úsobí čekal podle domluvy Ivin manžel a zavezl nás domů.
Iva se rozhodla, že dnes prozkoumaná cesta bude ta pravá pro prosincovou vycházku.

Šel čas, nastal den D.
28. 12. 2022 se turisté vydali na vycházku beze mne, protože jsem si pořídila nepřeslechnutelný kašel, rýmu a bůhvícoještě…
Vše během akce proběhlo úspěšně a podle plánu, tím nejlepším průvodcem téměř čtyřiceti turistů byl majitel zámku Ing. Polák, také zdejší Šenk u Bílé paní nabídl účastníkům dobré služby.
Závěrem několik fotografií, které mi poskytli Věra a Jirka Veselí, spokojení účastníci akce.