Vánoční pochod v Kolíně

46. ročník akce
Sobota 16. prosince 2023

Na pochod jsme se vydaly s Míluškou a netušily, že nejvýraznější okamžiky dne se odehrají už ve vlaku, nikoli na trase.
Vyjely jsme v 7.37 z Jihlavy, přestup v Havlíčkově Brodě na rychlík Brno–Praha – ten byl naprosto přeplněný – lidi jezdili na vánoční trhy do Prahy, skauti rozváželi Betlémské světlo, v Praze prý dnes vystupoval nějaký zahraniční extra zpěvák a měla se konat jakási sportovní utkání, na která přijížděli fanoušci z jiných měst.
Takže jsme celou dobu stály, nepohodlně, protože i v uličkách bylo narváno a cestující se neustále prodírali a hledali místo nejdříve k sezení, po zhodnocení situace se rádi spokojili se slušnějším stáním. 🙂
Dvě hodiny jsme zdárně přežily, ale bolely mě nohy ještě před příchodem na start.

V nádražní hale, kde měli pořadatelé štáb, jsme se zaregistrovaly a vybraly si vzpomínkovou trasu 12 km (Kolín – Polepy – Pašinka – Kolín), kterou jsme, ještě s rozesmátým Mirkem, v roce 2017 absolvovali. Tehdy i dnes jsem tak slavila svoje narozeniny.
Na startu jsme potkali Erika z Plzně, tři nadšené a usilovné turistky z Brna, známé z Olomouce a mnoho jiných z bližšího okolí – bylo skvělé vidět se a pozdravit.

Jak jsem řekla, stejnou trasu jsme před několika lety aktivně prošli a na našich stránkách jsem ji tehdy podrobně popsala, proto odkazuji na článek Vánoční pochod v Kolíně 2017, dnes přidám jen doplňující drobnosti.

Počasí bylo krásně turistické, žádný velký vítr, asi kolem 4° C, cesty kolem potoků a v lese většinou dobře schůdné. Takže pohoda. Šly jsme údolími svým tempem, čas přestal existovat.
Bezesporu velkou atrakcí této trasy je Polepský vodopád – považte v rovinaté krajině u Kolína!

Nečekaný přírodní výtvor je nachází v nivě potoka Polepky v nadmořské výšce 206 metrů. Voda nepadá volně přes hranu kolmo dolů, nýbrž prudce stéká po nakloněné skalní ploše – geologové označují tento typ jako nepravý vodopád.

Pocházel z chudého zemanského rodu, byl synem Jiřího Krčína a jeho manželky Kateřiny z Olbramovic. Navštěvoval městskou školu v Kolíně, později pravděpodobně nějakou dobu studoval na artistické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, jeho životní dráha je známá.

Hostinec U Vildy v Pašince tentokrát nebyl přeplněný a vlídně nás přijal – od pořadatelů jsme získaly kontrolní razítko a pak neodolaly nabídce z jídelního lístku – řízku s bramborovým salátem. 🙂
Pašineckou tvrz, pozdější zámeček, hlavní turistický tahák na této trase, jsme si prohlídly, jak jen to šlo.

Spletité osudy objektu jsem popsala v minulém článku, dnes jen přidám, zvláště pro nás pamětníky, že po roce 1989 byla tvrz v restituci navrácena jedné větvi potomků původních majitelů, kteří zde zřídili výrobnu někdejších prvorepublikových bonbónů „Fialky“ – ty jsme jako děti milovaly! Činnost byla bohužel ukončena v roce 1996.

Další zajímavost jsem si přečetla na informační tabuli v Pašince:
Dne 14. listopadu 1744 byl na zdejší zámek převezen těžce raněný velitel pandurů plukovník baron Franz Trenck. Koule vystřelená z pruského děla mu přerazila levou nohu. Nezdržel se dlouho, o několik dní později byl převezen do Znojma.

Zde byl nejzazší bod naší cesty, odtud už jsme se začaly jinou cestou vracet do Kolína. Nemohly jsme nevidět překrásné okolí:

Ťapaly jsme podle popisu po značených trasách až k nepřehlédnutelné budově kolínského gymnázia a soše Tomáše Garrigua Masaryka před ní.

Zdárně jsme dorazily do cíle, dostaly účastnický list, vánoční rolničku a radostné úsměvy od pořadatelů, když jsme jim pochválily výběr trasy a všech náležitostí. Sdělili nám, že bylo asi 350 registrovaných účastníků – k tomu počtu jsme jim pogratulovaly, protože dobře víme, jak organizátoři touží po ocenění své práce.

Měly jsme čas, tak jsme si daly na nádraží kávu a ve 14.47 odjely rychlíkem, který nebyl tak narvaný jako ten ranní, do Havlíčkova Brodu, větší část cesty jsme seděly a káva nás udržovala bdělé.
Délka pohodové trasy i setkání s turistickými přáteli nám oběma posloužily k rekreaci životních funkcí. 🙂