Turistický vstup do roku 2024 ve Ždírci

24. ročník akce odboru KČT Čeřínek |Jihlava
Sobota 6. ledna 2024

Účastníky akce, kteří se rozhodli pro tradiční trasu Jihlava – Ždírec od hlavního nádraží v Jihlavě, přivítal v 10 hodin předseda pořádajícího odboru Jiří Veselý a požádal mě, abych řekla pár slov o historii obce Ždírec, kam už léta směřuje tato vycházka, a tradici silvestrovských turistických pochodů.

Účastníci, kteří zvolili klasickou pěší trasu do Ždírce, se sešli v 10 hodin u hlavního nádraží v Jihlavě. Foto J. Veselý.
Po přivítání pochodníků hovořila Míša o historii obce Ždírec a tradici turistických pochodů k uvítání nového roku. Foto Míla Bradová.

Někteří účastníci zvolili kratší trasu, např. z Henčova, kam dojeli městským autobusem, či z vlakové zastávky ve Stříteži. Při konečném sčítání došli představitelé odboru ke konečnému číslu nejméně 30. 🙂
Zde zaznamenám přibližně to, co jsem uvedla před odchodem na trasu:
V současnosti je v České republice šest obcí s názvem Ždírec.
První zmínka o „naší“ obci je z roku 1233, ale vznikla pravděpodobně mnohem dříve. Dnes v ní žije 440 obyvatel.
Od 13. století byla osídlena převážně německými kolonisty, až po 2. světové válce se to změnilo. Majitelé obce se střídali, většinou to byly šlechtické rody, ale jeden čas též patřila městu Jihlava.
V centru obce na místě, kde už ve 14. století stával chrám, je kostel sv. Václava, prohlášený kulturní památkou ČR.

Kostel sv. Václava ve Ždírci vyfotila Iva 4. ledna 2023.

V roce 1890 původní kostel vyhořel a během desetiletí byl znovu postaven v pseudogotickém slohu. Podobu mu vtiskl německobrodský stavitel Ing. Josef Šupich (1842–1923), který studoval u Josefa Zítka a spolu s ním se podílel na výstavbě Národního divadla, postavil i Žižkovu mohylu u Přibyslavi. V roce 1893 byla podle jeho návrhu provedena rekonstrukce věže kostela Nanebevzetí Panny Marie v Polné.

(Pražský palác Rokoko je též nazýván Šupichovy domy – byl vybudován na objednávku syna architekta Šupicha, JUDr. Josefa Šupicha, podle návrhu secesního a kubistického architekta Emila Králíčka, rovněž brodského rodáka. Viz lampa u hřbitova Panny Marie Sněžné.)

Před kostelem jsou dvě sochy, obě z poloviny 18. století – jejich autorem je polenský sochař Václav Viktor Morávek (1715–1779), žák Ferdinanda Brokoffa. Rodina, z níž Václav Morávek pocházel, byla vícečetná, všichni synové byli buď sochaři či kněží a působili převážně na Vysočině.
Ždírec tedy zdobí socha sv. Antonína Paduánského a socha sv. Jana Nepomuckého, která byla v roce 2011 vandaly poškozena, opravil ji Otakar Marcin, sochař působící v současné době na Vysočině.

Starostou Ždírce je pan Stanislav Pavlík, místostarostou Martin Chmela, který se svou skupinou několika mladých mužů se stará o provoz hostince v místním kulturním domě.

Druhou významnou budovou ve Ždírci je domov důchodců, který má bohatou historii:
V roce 1916 koupily sestry III. řádu sv. Františka Terezie a Emilie Klimentovy, které pocházely ze Ždírce, dvě zemědělské usedlosti, kde se věnovaly péči o sirotky, staré a nemocné lidi.
Ve 20. letech minulého století byl, s pomocí sbírky pro tento účel pořádané, vystavěn a otevřen nový sirotčinec, kde žilo 50 lidí.
Roku 1950 byl domov znárodněn a společně tu sloužily řádové i civilní sestry. Z původní kaple, která sloužila klientům, zůstala do dnešní doby jen šestiboká věžička.
Kompletní rekonstrukce domova proběhla v letech 2010–2012, po tu dobu byli obyvatelé domova přestěhováni do Havlíčkova Brodu. V letech 1971–2010 spravoval ždírecký domov také pobočku v Dobroníně, kde žilo 28 seniorů.

Mirek Svatoš pracoval v domově důchodců 16 let, odcházel 31. 12. 2010, poté, co dokončil přestěhování klientů se vším potřebným do náhradních prostor v Havlíčkově Brodě.
Do domova nastoupil Mirek v roce 1994, od roku 1995 se pořádá, jen s malými výjimkami, pochod do Ždírce, letos je 24. ročník akce.
Podle zápisů v archivech odboru KČT Čeřínek Jihlava se silvestrovské vycházky do okolí začaly pořádat v roce 1964, letos je to tedy 60 let!

Jsem šťastná, že náš turistický odbor stále dodržuje tak úctyhodnou tradici a těším se na další pochody pořádané při této příležitosti.

Krajina kolem modře značené turistické trasy, po níž jsme se vydali do Ždírce. Foto J. Veselý.
Vzpomínání na kamarády, kteří už nemohou s námi být. Foto Libuše Bohatá.
Naděje na zachování života. Foto J. Veselý.

Necelé 2 km je nutné jít podle turistického značení po dosti frekventované silnici – při nejbližší možné příležitosti jsme odbočili vlevo na cestu, která původně vedla lesem, nyní pasekou, a vystoupali na kopec, z něhož pokračovala cesta k Rytířsku a navázala na modrou, směřující k Hladovému rybníku. Věděli jsme, že restaurace hotelu je dnes zavřená, ale protože turista nevyjde na trasu bez sebáků v batůžku, nezaskočilo nás to a v přístřešku, patřícím k areálu, jsme požili, popili a poměli se.

Svačina v přístřešku hotelu Rytířsko. Foto Míla.
Miluška nás zvěčnila v nádherné aleji, kterou jsme pokračovali do Ždírce.
Snímek pořídila Libuška Bohatá jako pozdrav pro Ivana, mnohaletého vysočinského značkaře a našeho učitele.
Jiří Veselý zaznamenal trasu pochodu některých účastníků – naše skupina se odchýlila z hlavní silnice a lesní cestou si prodloužila trasu do Rytířska, poté se napojila na původní.
Věžička na bývalé kapli domova důchodců ve Ždírci pamatuje vznik tohoto sociálního zařízení. Foto Jiří Veselý.
Budovy, které nám už 24 roků poskytují zázemí pro pořádání turistické akce ve Ždírci. Foto J. Veselý.
Turisté, kteří dorazili do cíle před námi. Foto J. Veselý.
Ochotný obsluhující vyfotil naši skupinu při posezení ve ždírecké hospůdce. Fotoaparát je Libuščin.
Sousoší sv. Jana Nepomuckého u kostela ve Ždírci – foto zhotovila v 17 hodin před odjezdem autobusu do Jihlavy L. Bohatá.

Vstup do roku 2024 podle letitého způsobu turistů odboru KČT Čeřínek a jejich jihlavských přátel jsme tímto, po zdolání 16ti km, považovali za zahájený.

Související příspěvek:
Tradiční lednové putování do Ždírce 2023

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*