20. ročník putování na Rounek
Neděle 12. února 2023
Poprvé jsem se kvůli zdravotním problémům nemohla zúčastnit pochodu z Jihlavy do Rantířova, musela jsem jet vlakem. Potěšilo mě, že se se mnou vydala Marta, která lokalitu Rounek dosud znala jen velmi povrchně.
Na nádraží v Rantířově se setkali všichni účastníci, kteří chtěli v hezkém nedělním dni pobýt s přáteli a u kapličky sv. Antonína na Rounku si vzpomenout na sv. Valentýna a sv. Bonifáce, jejichž relikvie jsou zde uchovány.
Cesta nebyla moc přívětivá, plná zmrzlého ledu či vody, ale všichni ji bez úhony zvládli.
Neopomněli jsme si zazvonit na zvonek ulitý po válce z hlavní děl a poprosit o splnění tajných přání.
Věra Veselá, hlavní organizátorka této akce, musela na plánovaný zákrok do nemocnice, ale předem napekla valentýnská srdíčka, kterými její manžel Jirka podaroval všechny příchozí – dnes jich bylo 82! Cukroví, jako vždycky, nejen krásné na pohled, ale i moc dobré!
Zavedla jsem Martu na Horu sv. Antonína – vše je tam změněné kvůli vykáceným lesům – viděli jsme odtud Jihlavu i kouřící bedřichovský Kronospan, který ji soustavně dusí.
Pak jsme zašli k „šancím“, Marta o nich nevěděla, byla ráda, že je poznala. Nebyly jsme ostatně samy – více turistů se tam zastavilo cestou k informačním tabulím na Hornické stezce, vybudované v místech někdejšího dolování stříbrných rud.
Kutiště bylo používáno od poloviny 13. století do 15. století a v roce 2007 prohlášeno kulturní památkou. Jsou zde patrné zhruba čtyři desítky dochovaných jam po těžbě. Nejzachovalejší šachta, asi 8 metrů hluboká, je v horní části zapažena, okolo je dřevěné zábradlí. V minulých letech zde byla instalována replika hornického vrátku.
Vrátily jsme se do Rantířova k vlaku, cesta ale kvůli ledovici trvala déle než jindy, tak jsme stíhaly vlak taktak. Nastupovala spousta lidí. Setkaly jsme se s Mílou a Františkem, a tak jsme si ještě před tím, než vystoupili ve Starých Horách, připili na pokračování krásné neděle likérem, který mi Míla přinesla jako dárek ze šumavských Prášil, kde byli nedávno na lyžích. Byl to Pivní prášilský likér, moc dobrý, slaďoučký. 🙂
Cesta byla asi 10ti kilometrová, počasí s dobrou viditelností, bezvětří – jen jsme museli dávat velký pozor na ledovku, která v okolí pokrývala vše, kromě asfaltových silniček.