2. část přechodu telčského pásma Českomoravské vrchoviny
Sobota 25. února 2023
Vyjeli jsme rychlíkem v 7.40 z jihlavského hlavního nádraží, celkem nás bylo 8 – Míla, Iva, František Janeček, František Tomek, Václav, Míša a manželé Blanka a Aleš Čermákovi, kteří spolu s Mílou akci tradičně pořádají.
První část akce proběhla 13. ledna, když jsme se vydali na Křemešník.
Vystoupili jsme v Batelově, před nádraží přijel linkový autobus, kterým jsme jeli do Janštejna.
Pořadatelé zvolili tradiční cestu po červeně značené turistické trase ke křižovatce U Obrázku. Bylo krásně, kolem nuly, jasno a dobrá viditelnost.
U Obrázku jsme přešli na žlutě značenou cestu, která nás dovedla až ke Studánce Páně.
U Studánky Páně jsme po zelené značce zanedlouho došli na Javořici a začalo sněžit, přesně podle předpovědi. My jsme ale měli naplánovanou svačinu v chatě, kterou pro turisty vybudovaly Lesy ČR, takže nebyl problém.
Sněžení nebylo nijak výrazné, místy ustávalo, vítr byl oproti hrozivé předpovědi mírný. Jinde prý bylo daleko hůř, ale my, Pánaboha milý děti, jsme měli na rok předem plánované vycházce štěstí. 🙂
Dolů jsme šli nejdříve po zelené značce, zastavili se u romantické studánky ve svahu kopce
a užasli v místech, odkud jsme poprvé spatřili Velký pařezitý rybník.
Nevšední výhled byl samozřejmě zaplacen vykácením kůrovcového lesa.
Na křižovatce jsme opustili zelenou značku a vydali se po červené, která nás dovedla až do Telče. Kolem hájenky jsme došli na hráz Velkého pařezitého.
Podobnou trasou jsme šli v roce 2020 – ve článku jsou fotografie, z nichž je zřetelné, jak se od té doby změnil zdejší kraj.
Na hrázi bylo samozřejmě focení a obdivování rybníka, opodál jsme se zastavili u torza staletého smrku, kolem nějž jsme roky chodívali – už dosloužil.
Na cedulce, přibité do kůry, je psáno:
…a on tam stál a koukal do polí, byl jak král v celém okolí…
Ano, stál, až do roku 2021, do svých 140 let, mohutný smrk, který zažil několik lidských generací, se neubránil napadení kůrovcem. K odhalení jeho kořenů došlo při těžbě písku. Na ochrannou stříšku přispěli lidé a firmy z okolí, patří jim poděkování.
V hospodě u kempu Velkopařezitý jsme se občerstvili, popovídali, pookřáli – vše bez vady.
Když jsme se vydali do Řásné, dost sněžilo, ale na silničce hned tálo. U kaple čekal na Ivu manžel, protože musela odpoledne do práce. Dál jsme tedy pokračovali v sedmi.
Z Řásné do Vanova jsme zvolili cestu po silnici, protože červeně značená cesta vede členitým terénem v lese a je kvůli těžbě dřeva velmi blátivá.
Ve Vanově jsme se opět napojili na červenou Březinovu cestu a šli kolem kaple sv. Karla Boromejského a kolem kamenného střeleckého terče do Lipek, odtud telčským zámeckým parkem k cukrárně univerzitního centra – tam jsme se odměnili za výkony – já jsem si dala větrník, který mě zcela nadchnul.
Prostředí je v té budově krásné, prohlídli jsme si množství vystavených fotografií, bylo tam teplo – seděli jsme, dokud nebyl čas k návratu.
K návratu jsme zvolili autobus s odjezdem v 16.35, za hodinku jsme byli Jihlavě, krátce před šestou doma. Ušli jsme 18 km na trase + 2 km cestou k dopravě.
Nohy (plosky) mě bolely míň, nežli jsem očekávala, tempo odpovídalo mému vkusu, takže jsem byla naprosto spokojená.
Během cesty jsme domluvili budoucí akce – těším se na všechny i na tuto turistickou společnost.
Průběh 2. části Přechodu Jihlavských vrchů 2022 – je mnoho variant.