Přepadení Jihlavy 2024

3. turistický pochod pořádaný jako připomínka historické události z 19. února 1402
Navíc prohlídka všech expozic Muzea Vysočiny v Jihlavě
Sobota 17. února 2024

Třetí akce pořádaná jako vzpomenutí na historickou událost už se dá považovat za tradiční. Právě tak jsme brali pozvánku na Turistický pochod na trase Rokštejn – Jihlava aneb Přepadneme Jihlavu!, jak ji nazvali pořadatelé z Muzea Vysočiny v Jihlavě a odboru KČT Polná.

Na jihlavské hlavní nádraží se dostavilo v určený den množství turistů, většina vystupovala po půlhodince jízdy na zastávce Přímělkov a vydala se silnicí vzhůru ke zřícenině hradu Rokštejna, kde byla registrace účastníků pochodu. Odtud totiž v roce 1402 vyrazila Zikmundova ozbrojená skupina k Jihlavě pomstít jeho švagra Heřmana, uvrženého pro nějaké zpupnosti do obecního vězení – předesílám, že do města se nedostali, Jihlavané byli bdělí.

Po vstupu na hradní nádvoří jsme se způsobně postavili do řady a čekali na odbavení, tedy zápis do registru a předání „pověřovacích listin“ – tím pádem byli způsobilí k tažení na Jihlavu.
Vše o historické události, k níž se vztahuje tento pochod, je uvedeno ve článku Přepadení Jihlavy z roku 2022.

Co je důležité říci o hradu Rokštejně, naleznete také ve článku z minulého roku.

Vrátili jsme se k vlakové zastávce Přímělkov, po mostě přešli na druhou stranu řeky Jihlavy a po cyklostezce šli k obci Bítovčice s vidinou dobrého oběda.

V bítovčické hospodě bylo plno, ale nám se podařilo získat místa i být rychle a dobře obslouženi – krůtí plátek s rýží a zeleninovým salátem přispěl k pohodě nadcházejícího odpoledne.
Měli jsme totiž v úmyslu dokonale využít nabídky k prohlídce muzejních expozic, proto jsme v Lukách nasedli na vlak a dojeli do Jihlavy.

V muzeu jsme se dozvěděli, že letošních pochodníků bylo 130 – všichni byli podarováni pamětním listem a oplatkou a vypuštěni do prostor muzea. To bylo velmi lákavé, protože po rekonstrukci, dokončené v minulém roce, jsou všechny stálé expozice upravené podle nových trendů a kvůli jejich kvalitnímu zpracování je namístě procházet jimi co nejčastěji, a zároveň probíhá několik nových výstav, které jsem ještě neviděla.

V muzeu se naše skupina rozptýlila podle preferencí každého, já jsem tu strávila celé odpoledne – nádhera!

V expozici nazvané Pocta Alfredu Habermannovi (*1930 v Jihlavě, †2008 Ybbsitz) bylo množství uměleckých prací nejen od něj, ale také od Poldi Habermanna, jeho synovce. Oba jsou rodáci z Jihlavy a dělají jí dobré jméno po celém světě. Přečetla jsem hutné texty a shlédla videoprodukce zachycující jejich práci a předávání cen – těch dostal Alfred Habermann za šíření kovářského řemesla a celoživotní umělecké dílo mnoho.

Poldi Habermann se narodil roku 1955 v Jihlavě, je jedním z řady žáků a pokračovatelů mistra uměleckého kovářství Alfreda Habermanna. Největší vliv na jeho odborný růst i na pozdější tvorbu měl jeho otec Leopold a strýc Alfred.
V současné době se věnuje práci s kovem, malbě a šperkařské tvorbě.

I v dalším muzejním sále jsem strávila příjemný čas – vystavené artefakty nás zavádějí přesně do doby, v níž se událo přepadení Jihlavy Zikmundem z Rokštejna:

V prostoru arkád byly instalovány práce z Dětské výtvarné soutěže Malý ateliér 2023 na téma Domácí mazlíčci. Všechny byly nádherné, ale zařazuji jen jeden z nich:

Pak znovu k historii – stálé expozice věnované Jihlavě v jednotlivých obdobích dějin – rozsáhlé možnosti ke studiu, nelze obsáhnout za jednu návštěvu, takže neustálý zdroj k rozšíření znalostí.
Nelze se nezmínit o expozici nazvané Keltové a Germáni na periferii, která byla otevřena 14. prosince minulého roku a potrvá do 30. června 2024. Jsou zde prezentovány nálezy z pomezí Českomoravské vrchoviny a jižní Moravy, které dokazují, že i tento region byl Kelty a Germány využíván.
Při té příležitosti jsem si vzpomněla, jak jsme s Mirkem v roce 2016 procházeli tzv. Keltskou stezku Železnými horami, hltali každý text na tabulích a navštívili oppidum České Lhotice. Viz článek Nasavrky a okolí.
I v expozici jihlavského muzea se objevila slavná hlava Kelta ze Mšeckých Žehrovic, kterou jsme tehdy viděli.

Takže závěrem mohu popravdě napsat, že dnešního dne se Jihlava nebránila, naopak velkoryse nabídla své poklady všem, kteří projevili zájem.