Odpoledne 30. dubna 2023
Jakmile je to možné, zúčastňujeme se programu v Česko-francouzském kulturním centru v petrkovském zámečku, který je od roku 2020 ve správě Památníku národního písemnictví. Od té doby se zde událo mnoho nového, takže my, kteří máme radost z toho, že sídlo rodiny Reynkových zůstalo i po jejich odchodu oázou klidu, vědění a světla, do něhož ochotně vstupujeme k očistě, si považujeme toho, že genius loci zůstal zachován.
Od prosince roku 2009 je zámeček památkově chráněn coby kulturní památka České republiky – jeho historie je doložená už od roku 1540, kdy zde byla středověká tvrz, která v polovině 17. století vyhořela a části kamenného zdiva byly využity ve 2. polovině 18. století při výstavbě současného zámečku. Usedlost s polnostmi v Petrkově koupil v roce 1866 dědeček básníka a grafika Bohuslava Reynka, statkář Josef Reynek.
Než začalo představení divadelního spolku JEDL nazvané Román zajícův, byl čas na prohlídku jarní zahrady, v níž se během několika minulých let mnohé mění, prostor se prosvětluje a jaro koná své zázraky. Iva mi poslala fotografie:
Samozřejmě jsme si prohlédli aktuální výstavy a pročetli texty tabulí – ředitelka centra, romanistka PhDr. Lucie Tučková, PhD, autorka knih s tematikou „petrkovskou“, v krátké době zvýšila vším zdejším děním povědomost veřejnosti o uměleckém přínosu členů rodiny Reynkových. Bohatá návštěva akcí je toho důkazem.
Knihu Román zajícův, která byla předlohou divadelního představení, napsal Francis Jammes a do češtiny přeložil Jiří Reynek.
Představení začalo v 15 hodin ve zcela zaplněné místnosti – herci četli text a zároveň se na zdi promítaly obrázky – byla jsem uchvácena, nikdy jsem nic podobného neviděla. Herci byli skvělí, obrazy bezvadně doplňovaly poetický text – nádherný básnický překlad Jiřího Reynka – např. mladou ovečku nazýval jehničkou, květiny ševelily vlastní řečí…
Svatý František mluvil k zajíci a všemu živému i neživému (a všem naslouchajícím) o životě pozemském, v němž se často bojí, chrání se a doufají…
Představení propojilo slovo, hudbu a výtvarnou hru se světlem a stínem – více než hodinu jsme naslouchali bez dechu.
Zbývá připomenout, že ve 20. letech minulého století přeložil Román zajícův Josef Florian a ilustroval Bohuslav Reynek.
Tento článek volně navazuje na Petrkov č. 13: zahrada + dům = kulturní centrum, kde jsou odkazy na další texty a fotografie o Petrkově.
Poetičnost Petrkova 13 je opravdu úžasná. Byla jsem nadšená knihou Dr. Tučkové o paní básnířce a matce Daniela a Jiřího. Myslím, že se k ní budu vracet a věřím, že se podaří udržet genius loci toho jedinečného místa.
V Petrkově je vždycky dobře!! Díky za návštěvu stránek i společnost při návštěvách Petrkova. 🙂