Praha – 135. výročí založení Klubu českých turistů

Čtyřdenní poznávací pobyt spojený s pěší turistikou v hlavním městě
6. – 9. června 2023

Dlouho jsem se chystala na napsání článku o množství zážitků, vybírala fotky, které v Praze nafotila Iva a promýšlela komentáře k nim. Protože, jak říkám kamarádům, už mi dlouho trvá uchopit myšlenku a když se to konečně podaří, těžko ji opouštím – řada úžasných věcí Prahou nabídnutých se rozrostla a pravděpodobně znepřehlednila.
Míla Bradová napsala článek Žijeme turistikou, který zveřejnil časopis Turista v čísle 10/2023 na stranách 67–69. Mimo jiné v něm přehledně a systematicky, jak to ona umí, v krátkosti shrnula nejdůležitější momenty z oslav vzniku KČT, na které pozvala členy svého turistického odboru a průběžně vyřizovala všechny náležitosti s tím spojené.
Dostala jsem svolení příslušnou pasáž zveřejnit.

„Na červnový pobyt v Praze, kdy KČT oslaví 135 let od svého založení, jsme se těšili celý rok. Máme za sebou úspěšné a vždy dobře zorganizované oslavy několika předchozích klubových jubileí a hlavní město Praha je naší oblíbenou destinací.
Na ústředí KČT v Revoluční ulici jsme si hned po příjezdu do Prahy prohlédli tabla s významnými osobnostmi a jubilujícími odbory, které byly uvedeny do Síně slávy české turistiky. Zakoupili jsme si zde, a v následujících dnech plně využili, speciální balíček volných vstupenek do vybraných muzeí a na dvě pražské rozhledny. Nejprve jsme navštívili Poštovní muzeum a rozhlédli se z Novomlýnské vodárenské věže. Poté jsme se vydali na pochod nazvaný Po pražských historických sídlech KČT, poznali jsme tak četná místa, kde v minulosti sídlil sekretariát KČT, stanuli jsme dokonce před budovou, kde byl KČT 11. června 1888 založen. Den jsme završili výjezdem lanovkou na Petřín a pohledem na večerní Prahu z Petřínské rozhledny. Nevynechali jsme ani jedinečnou expozici o historii vzniku rozhledny.

Další den jsme se seznamovali s úžasným technickým dílem řešícím složitou dopravní situaci v Praze, podle podrobného popisu jsme totiž pochodovali Nad tunelem Blanka. Trasu jsme přerušili na Letné, kde jsme si se zájmem prohlédli Národní zemědělské muzeum. Překvapila nás parková úprava střešní terasy muzea, odkud se nám naskytla neobvyklá vyhlídka na Prahu. Pokračovali jsme do Stromovky, cestou zhlédli slavné Maroldovo panorama a pak teprve dokončili pochod na stanici metra v Holešovicích.

Časně ráno následující den jsme zamířili do Motola navštívit Trabant-muzeum, dále jsme se rychle přesunuli na nejkrásnější stanici metra Vyšehrad, pověděli si o historii stavby Nuselského mostu, přešli přes něj na Karlov, kde už nás očekávala průvodkyně v Muzeu policie. Pobyt jsme si dále zpestřili předem objednanou prohlídkou Valdštejnské zahrady a historických prostor Senátu Parlamentu ČR s odborným výkladem znalé průvodkyně a následnou besedou s předsedou Senátu panem RNDr. Milošem Vystrčilem. V podvečer jsme absolvovali trasu pochodu Za zakladateli KČT. Start byl na Olšanech a cíl v Náprstkově muzeu, kde jsme se pozdravili s čestným předsedou KČT Ing. J. Havelkou, dále s Ing. J. Krejzlíkem, organizátorem nejen letošních klubových oslav a Ing. I. Pressem, předsedou oblasti KČT Praha.

Jeden celý den nám téměř nestačil k návštěvě Národního technického muzea na Letné. Zajímavých stálých expozic a příležitostných výstav tu bylo k vidění bezpočet.

Výše uvedený program absolvovalo 12 členů odboru KČT Tesla Jihlava, k ubytování jsme využili Hostel Florenc. Pořadatelům, kteří program oslav 135 let KČT v Praze připravili a prostřednictvím časopisu Turista nás do Prahy pozvali, patří náš upřímný dík.“

Ing. Bc. Míla Bradová,
předsedkyně KČT, odbor Tesla Jihlava

A nyní mohu postupně dokumentovat jednotlivé dny. Do Prahy jsme přijeli v úterý 6. června ranním autobusem, ubytovali se a hned spěchali na ústředí KČT.

Oslavy 135. výročí založení KČT rozdělili pořadatelé z ústředí na tři části: zahájení se konalo v chatě KČT Prášily při 5. Setkání čtenářů a dopisovatelů časopisu Turista ve dnech 2.-4. června 2023, navazovaly pražské pochody 5.–11. června a cyklus byl ukončen na Letním turistickém srazu v Bělé nad Radbuzou ve dnech 15.–18. června.

Z časových důvodů jsme nemohli do Prášil zajet, ale průběžně vzpomínáme na podobná setkání v roce 2019 na Čeřínku, roku 2021 v chatě na Prašivé a roku 2022 v Českém ráji.

Nedaleko sídla ústředí KČT je Poštovní muzeum a proti němu Novomlýnská vodárenská věž – v obou jsme využili zvýhodněné předplacené vstupné.

Novomlýnská vodárenská věž byla postavena v barokním slohu v roce 1658 na pozůstatcích původní renesanční věže zničené povodní. Zásobovala vodou dolní Nové město až do roku 1877. Věž prošla celkovou rekonstrukcí a v současnosti je zde umístěna expozice o pražských hasičích a požárech. Prohlídka byla ve všech patrech nadobyčej zajímavá, v tom nejvyšším, s výhledem na Prahu a Vltavu, instalovali nádherný panel s animací požárů od roku 1100 do roku 2000, divácky velice atraktivní.
Multižánrová expozice nabízí prostřednictvím nových médií (videomapping, animace, videoart, virtuální realita) komplexní zážitek z kombinace dobových vyobrazení se současným výtvarným pojetím. Seznamuje s úlohou vodárenských věží, ničivými požáry v průběhu staletí i příběhy pražského hasičstva. Instalace dokonce dovolí návštěvníkům nahlédnout do nitra hořícího Národního divadla.

Podle ohlášeného programu začínal dnes v 15 hodin Pochod po pražských sídlech KČT, zašli jsme se tedy do ústředí zaregistrovat, dostali popis trasy a začali v ulicích pátrat – dost nám pomohlo, že na Silvestra 2017 jsme už část trasy prošli a že Miluška se v Praze vyzná.
Doporučuji podívat se na článek Silvestrovskou Prahou za historií – v roce 2018 jsme si připomínali 100 let od vzniku samostatného Československa a 130 let od založení Klubu českých turistů, a proto trasa pochodu vedla přes ta místa v Praze, která souvisela se založením republiky a se starou i novodobou historií KČT.

Je jasné, že jsme při dnešní akci neprošli bez povšimnutí kolem historických budov, které s tématem pochodu nesouvisely. Zařazuji fotodokumenty z vycházky Prahou.

Cíl pochodu byl u rozhledny na Petříně, využili jsme lanovky – doprava pro 65+ je v Praze zdarma.

Výhled na Prahu docela dobrý, nepršelo, ačkoliv během dne jsme museli několikrát nakrátko použít deštník. Z Petřína pěšky dolů na Pohořelec podél hladové zdi – hezká večerní procházka, pak metrem na Florenc a těšení na zítřek.

Středa 7. června
Snídaně v hostelu Florenc velmi dobrá, v 8.45 odchod na metro, příjezd na Malostranskou, procházka Valdštejnskou zahradou, pak na Malostranské náměstí, výstup z tramvaje na zastávce Malovanka,

Text:V tomto domě byl 28. 5. 1942 gestapem zadržen těžce raněný Jan Zika. Za jeho ukrývání byli dne 8. 6. 1942 zastřeleni Blažena a Josef Preislerovi.

Na Malovance, v místech, kde prý dříve stávala zájezdní formanská hospoda a dnes se vypíná hotel Panorama, byl začátek pochodu nad tunelem Blanka.
Srdnatě jsem spolu s ostatními přecházela podle popisu po můstcích nad příjezdem a výjezdem z tunelu a do tunelu – změť dopravní – v blízkosti též Strahovský tunel – hlava mi šla z toho kolem.

Pomník rakouské císařovny a české královny byl odhalen v roce 2020 v den výročí jejího nástupu na český trůn (1740). Socha autorů Jana Kovaříka a Jana Proksy je vysoká pět a půl metru, byla odlita z umělého kamene.

Podchodem jsme se dostali do jiného světa – pomník, umístěný v této části parku, připomíná hrdiny českého protifašistického odboje.

Při chůzi parkem kpt. Morávka jsme míjeli další pomník, u něhož jsme se s úctou a vděčnou vzpomínkou zastavili.

Při dalším pochodu nám dobře sloužil text s názvem Putování nad tunelem Blanka, vydaný pražskými pořadateli 17. ročníku akce Silvestrovskou Prahou za historií. Podle popisu jsme určovali budovy, které jsme míjeli – Ministerstvo národní obrany ČR, Národní archiv, nádraží ČD Praha-Dejvice, až jsme se po planině u Dejvického nádraží dostali k valům Písecké brány (nazývá se též „Bruská“ podle potoka Brusky).

Stačilo přejít ulici a ocitli jsme se v Chotkových sadech nedaleko letohrádku Belveder.

Pomník, odhalený v roce 1913, vznikl podle návrhu sochaře Josefa Maudra jako umělý skalnatý útvar se skupinou soch. Skála je sestavena z více než sta přírodních žulových balvanů. Mramorové sochy v jeskyňce představují postavy z děl Julia. Zeyera. V popředí je to Paskalina, za ní Kazi, Teta a Libuše, vpravo Radúz a Mahulena a vlevo vzadu Amis a Amil. Básníkovu podobu připomíná reliéf nad jeskyňkou.

Chotkovými sady pokračujeme až ze Kramářově vile.

Nedaleko Kramářovy vily na Chotkovy sady navazují Letenské sady.

Měli jsme v plánu navštívit Národní zemědělské muzeum, cesta nás vedla kolem Metronomu na Letné.

V restauraci Na Baště jsme se zastavili na jídlo a zcela spokojeni se vydali na návštěvu Národního zemědělského muzea – prohlídka expozic ve 4. podlažích a na střeše muzea překonala všechna naše očekávání – byli jsme nadšeni.

Na střeše zemědělského muzea jsou také expozice a mimo ně si návštěvníci užívají neobvyklého výhledu na Prahu.

Střešní zahrada představuje zcela unikátní koncept. Expozice nabízí včelí úly, políčko se zemědělskými plodinami, trávník k posezení nebo na piknik. Pohled ze střechy Národního zemědělského muzea aspiruje na jeden z nejkrásnějších a nejatraktivnějších v celém hlavním městě, protože z ní lze dohlédnout na všechna významná místa historie i současnosti Prahy najednou. Text z infopanelu.

Ve 3. patře jsme nahlédli do výstavního sálu umělecko-ekologického projektu s názvem We are Earth/My jsme Země. Působivá díla bulharské výtvarnice a srbského fotografa zachycují tváře lidí, které zrcadlí ekologické problémy.
Zbylý čas strávený v muzeu jsme prohlíželi panely s texty a fotografiemi věnovanými zakladateli muzea Antonínu Švehlovi (1873–1933), jehož 150. výročí narození si připomínáme.

V muzeu jsme si užili opravdu skvělý čas, ale ještě nás čekal další program. Zakrátko po opuštění muzea jsme se zastavili před pamětní deskou:

Došli jsme k Šlechtově restauraci, stále zavřené, pak kolem rybníčků k Výstavišti.

Najednou byl klid pryč, všude příšerné duc-duc, spousta Italů ve fialovém, helikoptéra mapovala množství lidí a jejich pohyb – zlatej náš Bedřichov! Mělo být jakési významné evropské fotbalové finále a lidi neměli pro nic jiného smysl.
Asi 13 minut před zavírací dobou jsme vzali za kliku budovy s nápisem Maroldovo panorama bitvy u Lipan – paní byla vstřícná a laskavá, pozvala nás dovnitř a pustila povídání k prohlídce – zcela v klidu jsme vše absolvovali. Dokonce nabídla opakování proslovu pro potěšení a zafixování historických skutečností.

Vyšli jsme do neutuchajícího hluku a rozhodli se pro odpočinek v zahradní restauraci s názvem „Na gauči“. Z Holešovic jsme pak metrem dojeli na Florenc, den bohatý na zážitky skončil.
Související článek a fotografie z putování po Praze jsou k dispozici.
Ušli jsme 16 km, dobré počasí se svěžím vzduchem – v noci na dnešek totiž silně pršelo.

Čtvrtek 8. června.
Ráno odjezd metrem a tramvají do Trabant muzea – zábavné, šikovná průvodkyně, která do dnešní doby jezdí trabantem po celé Evropě.

Pak tramvají a metrem linky C na Vyšehrad ke Kongresovému centru (dříve Pakul) k vyhlídce na Prahu, následně přechod po Nuselském mostě na Klárov do Muzea policie.

Ode dneška už s námi chodil i Václav, který se vrátil z třítýdenního pobytu v Dubaji – vyměnil tu destinaci za pobyt s turistickými přáteli. 🙂

Muzeum policie mapuje historii, vznik, vývoj a činnost bezpečnostních sborů na území našeho státu, kriminalistiku a známé kriminalistické případy, prezentuje problematiku dopravní a letecké služby, cizinecké a pohraniční policie, ale i bývalé státní bezpečnosti. Expozice byla pro veřejnost otevřena dne 12. dubna 1991. Muzeum zabírá několik sálů, viděli jsme i stejnokroje, zbraně, vybavení dopravními prostředky, expozici Národní protidrogové centrály – nemyslela jsem, že prohlídka bude tak zajímavá.
Několik fotografií z těch, které tu pořídila Iva:

Rychle metrem na Malostranskou, krátká procházka Valdštejnskou zahradou a příchod na dvůr Senátu – Míla domluvila s RNDr. Milošem Vystrčilem prohlídku Senátu. Očekával nás jeho asistent a v 15 hodin předal průvodkyni, turistce se Sokolova, která nás během velmi dobrého výkladu provedla budovou.

Miloš Vystrčil nás po vřelém uvítání zavedl do senátního jednacího sálu, seděla jsem na místě Zdeňka Hraby.

Kamarád Václav byl Klubem českých turistů oceněn Medailí II. stupně – předsedkyně odboru KČT Tesla Jihlava se domluvila s Milošem Vystrčilem na slavnostním předání v budově Senátu.

Působivé a hlavně bezvadně zrežírované! Až dojemné.

Pak nám pan Dr. Vystrčil umožnil vstup do místnosti, kam se normálně účastníci prohlídek nevodí – přijímají se zde nejvýznamnější hosté – prezident, ministerští předsedové, nejnižší „šarže“ zde přijímaná je velvyslanec. Konferenční místnost je vybavená odpovídající technikou a slouží i k videokonferencím se světovými lídry.

Při každé prohlídce Senátu uvidíme něco, co jsme při minulé návštěvě nepoznali – jen základ (a ten se dá vidět vždycky) je stejný.
Bezvadné odpoledne pokračovalo akcí s názvem Pochod za zakladateli KČT, který byl věnován památce osobností, které stály při zrodu Klubu českých turistů a určily jeho směřování.
Pražskou integrovanou dopravou jsme dojeli ke hlavní bráně Olšanských hřbitovů a zaregistrovali se. Podle popisu jsme procházeli hřbitovem, našli čtyři hroby otců-zakladatelů (i jiných významných osobností) a vzdali jim úctu. Bylo hezké, že na všechny „turistické“ hroby položili pořadatelé 135. výročí vzniku KČT stejné kytice.

Hromadnou dopravou jsme se přiblížili do centra města, abychom byli včas na nádvoří Náprstkova muzea, kde byl cíl pochodu.

Pak šupitopresto metrem na Florenc – na dvorku hostelu jsme totiž po osmé večer měli sedánek s oslavou Václavova vyznamenání.

Přestože bylo Medarda, nekápla mu z kápě ani kapka. Dnes jsme pěšky ušli jen 10 km – abychom zvládli vše, co se nabízelo, využívali jsme hromadnou městskou dopravu. Tlapky jsme však nešetřili při šmejdění v muzeích ani jinde. 🙂

Pátek 9. června
Poslední den pobytu jsme si udělali čas na důkladnou prohlídku Národního technického muzea, kde jsme téměř všichni už vícekrát byli, ale zvídavý návštěvník objeví v expozicích vždycky něco nového.
Na Florenci se připojil ke skupině Václav, který bydlel u syna, hromadnou dopravou jsme dojeli do Národního technického muzea – platila poslední ze vstupenek, předplacených na začátku pobytu.
Měli jsme dost času na prohlídku všech stálých expozic, já jsem byla nejvíc nadšená rozsáhlou výstavou Architektura a stavitelství ve 3. patře muzea. Jsou tam k vidění původní i nové modely nejvýznamnějších budov vystavěných v českých zemích v období let 1874-1974.
Další expozice, které jsme navštívili:
Doprava, Astronomie, Fotografický ateliér, Chemie kolem nás, Interkamera, Měření času, Technika v domácnosti, Televizní studio, Tiskařství.

Na popisku stojí: Česká republika patří mezi zhruba deset zemí světa, které lze označit jako kolébky motorismu. Automobily se zde nepřetržitě vyrábějí už od konce 19. století. Stavbu prvního z nich zahájila v roce 1897 továrna na železniční vagony v Kopřivnici, známá později jako automobilka Tatra. Vůz dostal jméno Prasident a okamžitě po svém dokončení odjel ve dnech 21. a 22. května 1898 z Kopřivnice do Vídně na výstavu k padesátiletému jubileu vlády císaře Františka Josefa I.

Od roku 1932 se začal vyrábět šestilitrový dvanáctiválec Tatra 80. V průběhu 30. let bylo v Kopřivnici vyrobeno 26 automobilů, individuálně karosovaných podle přání zákazníka. Historicky nejvýznamnější z nich s karoserií landaulet byl v létě 1935 dodán pro potřeby prvního prezidenta ČSR Tomáše Garriqua Masaryka.

Asi nejslavnějším vozem domácí produkce druhé poloviny čtyřicátých let je Tatra 87, se kterou cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund v letech 1947 až 1950 projeli Afriku a Jižní Ameriku.

Britský stíhací letoun Supermarine Spitfire patří k výrazným symbolům spojeneckého vítězství v druhé světové válce. Zajímavé na tomto exponátu je také to, že právě v tomto modelu se v roce 1945 do vlasti vrátili příslušníci 330. perutě RAF.

V roce 1899 byl český motocykl jedním z nejmodernějších na světě. Bohužel o 15 let později to již zdaleka nebyla pravda. Za nejdokonalejší v té době bývá považován americký Indian. Ten již měl dokonalé hnací ústrojí, kde motor přes dvoustupňovou převodovku se spojkou poháněl zadní kolo řetězem. Podvozek měl navíc obě kola odpérovaná. Indian předběhl většinu světové konkurence o řadu let.

Stroje této značky vyráběl v letech 1925 až 1940 Albin Hugo Liebisch a zapsal se tak do historie jako tvůrce jednoho z nejpodivnějších jednostopých motorových dopravních prostředků. V současné době existuje na celém světě cca 70 motocyklů této značky v různých provedeních. Národní technické muzeum v Praze vlastní dva z nich. Stroj s motorem 600 OHV v cestovním provedení (celková délka 253 cm) se účastní pravidelně prezentačních akcí muzea.

Zbrojovka Ing. František Janeček, která dodávala zbraně československé armádě, hledala po ukončení armádních zakázek koncem 20. let 20. století náhradní výrobní program. Volba padla na licenční výrobu motocyklů německé značky Wanderer. Nový výrobek dostal pojmenování po prvních písmenech jmen Janeček a Wanderer, tj, JAWA. Toto označení se později stalo mezinárodním synonymem pro československý motocykl. První model nové značky JAWA 500 OHV, přezdívaný Rumpál, však ještě příliš úspěšný nebyl.

Společnost Stadion založil v roce 1923 Ing. Adolf Pozděna. Stotisící kolo vyrobil Stadion v roce 1933, kdy ve firmě pracovalo 200 zaměstnanců. Cena kola se pohybovala ve výši průměrného měsíčního platu, který v roce 1930 činil 790 Kč.

Postavil ji Richard Konkolski. Práci na stavbě lodi zahájil v kuchyni svého panelového bytu. V roce 1972 loď vyrazila na závod „OSTAR 72“, který vedl přes Atlantický oceán. Po skončení závodu se pan Konkolski rozhodl obeplout celý svět, přičemž tato cesta měřila 41 000 námořních mil a byla úspěšně zakončena 11. července 1975. V tehdejší době šlo o druhou nejmenší loď, které se podařilo obeplout celý svět. V roce 1976 se opět Niké zúčastnila závodu „OSTAR 76“ a obsadila zde 2. místo ze 125 zúčastněných lodí. Richard Konkolski je první Čech, který obeplul naši planetu.

A zazvonil zvonec, Jihlava volala – zítra, v sobotu 10. června, pořádá můj mateřských odbor KČT Čeřínek Jihlava Hvězdicový výstup na Čeřínek, nemůžu chybět.
Sobotní pražský program Setkání v Botanické tedy bude muset proběhnout bez nás.
Spěchaly jsme s Ivou na Florenc, ale Míla, František a Václav ještě zůstávali – v 16 hodin začalo slavnostní setkání ke 135. výročí vzniku KČT, které organizátoři uspořádali v budově Národního zemědělského muzea. Akce se zúčastnili pozvaní hosté z řad významných turistických činovníků (z Jihlavy Míla Bradová) a zástupci nejvyšších státních a sportovních orgánů i řady médií.

Na Florenc jsme šly pěšky a než začalo silně pršet, ulovila Iva hezký obrázek opravené budovy železničního nádraží.

Ve stánku na Florenci jsme si daly výbornou pizzu, pak vyzvedly batožinu, převlékly si promoklé oblečení a v autobuse už jsem přemýšlela, co připravit na zítřejší akci na Čeřínku.

Související články:
Praha – 120 let KČT
Praha slavila 125 let KČT
Praha – 130. výročí založení KČT
Procházka Prahou vždycky potěší