Případ Babice 1951

Přednáška profesora Michala Stehlíka a odhalení památníku popravených v Jihlavě
Středa 5. června 2024

Ve 14 hodin uvedeného dne byla ohlášena na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě přednáška profesora Michala Stehlíka Babické vraždy 1951. Posluchárna nového výukového centra byla zcela zaplněná. Přednášející dostal nelehký úkol – během jedné hodiny přiblížit posluchačům toto temné období dějin. Zahrnul nás spoustou informací, v nichž jsem se orientovala – s tematikou, která mě hodně zajímá, jsem byla obeznámena z mnoha textů a také jsem se zúčastnila akce, která se zabývala Babickým případem – putovali jsme místy, kde se tragédie odehrála.
Podrobnosti jsou ve článku Babice – Šebkovice – Lukov. Další informace jsem získala při pamětním odhalení plaket Poslední adresa, při němž historik Libor Svoboda vyprávěl o tomto období teroru.

Podle plánu VŠPJ, organizátora dnešní akce, totiž už v 15 hodin začínalo před budovou školy odhalení památníku obětem komunistického režimu. Jedenáct lidí z Třebíčska a Jihlavska bylo zde na začátku padesátých let popraveno jako výhrůžka pro zbytek českého národa.

Jedním z iniciátorů památníku byl náměstek primátora města Jihlavy Ing. arch. Martin Laštovička, který ve své řeči uvedl otřesnou statistiku: jedenáct trestů smrti, patnáct politických procesů, 104 zatčených, přes 1400 roků žaláře, vystěhované rodiny, zbavené majetku a úcty. Takové byly následky Případu Babice.

Krajský soud, v jehož budově byla i věznice, působil v Jihlavě v letech 1850–1960 – nejdříve sídlil na severní straně hlavního náměstí v Dietrichsteinském paláci (nyní pošta), od roku 1905 v budově na dnešní ulici Tolstého. Budovu pak v letech 1967–1994 využívala jako odloučené pracoviště brněnská Vysoká škola zemědělská, v době 1994–2005 tu působila Vyšší odborná škola, po založení Vysoké školy polytechnické převzala objekt ona.

Mimo jiné uvedl, že 3. srpna 1951 mezi čtvrtou a sedmou hodinou ráno bylo v těchto místech popraveno sedm lidí, další později, celkem zde přišlo o život jedenáct nevinných obětí komunistické zvůle.
Zeď, za níž bylo popraviště, byla kvůli výstavbě nového výukového centra Vysoké školy polytechnické zbourána. Vznikla zde posluchárna pro 330 studentů.

Při projektu Zaváté šlépěje, který na začátku roku probíhal v Jihlavě, navrhli žáci ZŠ Březinova sousoší, které soustřeďuje pozornost na rodiny a přátele popravených, kteří se s tou tragédií museli po zbytek života vyrovnávat.

Původně bylo sousoší určeno jako dočasné, po úvaze však architekt rozhodl ponechat jej na místě. Řekl, že nápis, co je na zábradlí, spolu s tím imaginárním sousoším, vysvětluje samotný princip celé věci.

Považuji si toho, že památník vznikl a konala se pietní akce – nejen mně se ale zdála uspěchaná, pro tak závažné téma bylo třeba více času, hlavně důležitá a mnoha lidmi očekávaná přednáška profesora Stehlíka zůstala vinou organizátorů v torzu.

Architekt Zdeněk Sendler se mimo jiné v roce 1993 podílel na umístění kamenného památníku se jmény jedenácti popravených, který je také pár kroků od místa popraviště – tehdy památník při slavnostním odhalení posvětil a sloužil mši svatou opat želivského kláštera Vít Tajovský, sám bývalý mukl. Každoročně se zde v srpnu koná pietní akt.

Fotografie jsou dílem Ivy Svobodové – děkuji za ně, vím, že nebylo snadné v množství lidí a nastalém dešti snímky pořídit.

To odpoledne nepřidalo při dnešní politické situaci na důvěře v budoucnost. Měla jsem ale zakoupený lístek na hudební festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců, tak jsem se v gotické síni jihlavské radnice snažila při koncertě přepnout na jinou strunu, což se mi zásluhou účinkujících, harfistky Kateřiny Englichové, hobojisty Viléma Veverky a sopranistky Alžběty Poláčkové snadno zdařilo.
V průvodní brožuře festivalového programu je u dnešního Projektu Ekstáze uvedeno, že titul podle stejnojmenné písně Almy Mahler představuje unikátní záměr nového ztvárnění hudby. Na programu byly dále skladby G. Gershwina, L.Bernsteina, F. Liszta, B. Brittena či Sylvie Bodorové. Vilém Veverka hrál a recitoval během večera svým nezaměnitelným způsobem pět sonetů Williama Shakespeara v úpravě Martina Hyblera.