Poznávací výlet podle programu připraveného Dr. Františkem Smrčkou z VŠPJ
Úterý 11. června 2024
Osobností, o níž se dnes převážně mluvilo, byl Vilém z Pernštejna a jeho rod – od průvodkyně na zámku Pardubice jsme se dozvěděli, že třígenerační vzestup a pád rodu zahrnoval léta 1491–1560. Vilém z Pernštejna (1438–1521) vystavěl v Pardubicích pozdně gotické sídlo, jeho synové Vojtěch a Jan ho upravili v duchu rané renesance, třetí generace musela hlavní sídlo pro dluhy prodat – příslušníci rodu poté sídlili v tzv. Pernštejnském domě na Pražském hradě (dnešní Lobkovický palác) a na nově postaveném zámku v Litomyšli.
V roce 1631 vymřeli po meči, 1646 po přeslici.
Pověst, uvedená pod vyobrazením, praví, že prapředek rodu byl prostý uhlíř, který dokázal zkrotit divokého zubra. Za jeho chytrost a statečnost mu panovník udělil pozemkový majetek na Moravě a erb s vyobrazením zubří hlavy, která má v nozdrách houžev.
Prostý původ bájného prapředka Pernštejnů dokládá, že pověst vznikla ještě v dobách panování českých knížat a králů z rodu Přemyslovců (do roku 1306), jejichž prapředkem byl podle pověsti Přemysl Oráč. Žádný šlechtic se nemohl vychloubat „urozenějším“ prapředkem, než k jakému se hlásil český král.
Dochované prameny umožňují sledovat historii předků rodu pánů z Pernštejna i jejich erbu až do přelomu 12. a 13. století. Pernštejnové tedy patří mezi několik nejstarších českých a moravských šlechtických rodů.
V roce 1491 koupil Pardubice (první dochovaná zmínka o městě je z roku 1295) nejmocnější šlechtic Českého království a nejvyšší hofmistr Království českého Vilém z Pernštejna. Pardubice si zvolil za centrum svého panství a začal tu budovat sídlo, které odpovídalo jeho postavení. Pernštejnům město vděčí za celé historické jádro s renesančním náměstím, jejich dílem je i unikátní přestavba bývalého hradu na pohodlný palác obehnaný mohutným opevněním.
V prvním patře zámku jsou reprezentativní rytířské sály s fragmenty původních nástěnných maleb – pro návštěvníky zřejmě nejatraktivnější.
Zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše Krista.
V zámku dnes sídlí Východočeské muzeum, takže jsme nakoukli i do některých stálých expozic.
V oficiálním textu k 500. výročí smrti Viléma z Pernštejna bylo před několika lety uvedeno, že Vilém převedl naši zemi ze středověku do renesance – byl vysoce pragmatickým politikem, který jako velmi bohatý a vlivný člověk dokázal po skončení dlouhých válek využít nastávající klidné období pro budování velkostatků a rybníků – byl ekonomicky zdatný, podporoval využívání češtiny jako úředního jazyka i náboženskou toleranci.
Další díl bohaté historie Pardubic na nás čekal na Pernštýnském náměstí, které je od roku 1964 centrem městské památkové rezervace. Obdivovali jsme několik desítek nádherně opravených domů, které dokládají stavební vývoj města. Bezpochyby pohled každého návštěvníka nejdříve zamíří k výstavné budově radnice.
Toto dílo je připisováno místnímu sochaři a řezbáři Jakubu Teplému, který je autorem výzdoby i několika dalších domů.
Zelenou bránou, která představuje jednu z nejvýznamnějších dominant Pardubic a spolu se zámkem vévodí historickému centru města, jsme prošli na náměstí Republiky, upravené jako harmonický přechod mezi starým a novým městem.
Dnes je objekt tvořen vstupní renesanční branou, jejíž průčelí zdobí reliéf podle návrhu Mikoláše Alše. Za vstupní branou se vypíná více než 60 metrů vysoká věž, která nabízí nádherný pohled na město, zámek i široké okolí, včetně hradu Kunětická hora, kam zanedlouho zamíříme.
Socha „Génia“ nad městským znakem má tvář Emy Destinnové – autorem je akademický sochař Bohumil Kafka.
Samozřejmým pokračováním dnešního výletu do historie byla návštěva Kunětické hory – zdejší panství bylo prvním záchytným bodem Viléma z Pernštejna v roce 1490, rok poté koupil Pardubice.
Vrchol kopce a jeho okolí byly osídlené již v pravěku. Podle výsledků archeologického výzkumu založil hrad na přelomu třináctého a čtrnáctého století pravděpodobně král Václav II.
Od roku 1421 patřila Kunětická hora k důležitým opěrným bodům husitů, obsadil jí hejtman Diviš Bořek z Miletínka (vlastnil i Pardubice), který vešel do dějin jako vůdce panské jednoty v bitvě u Lipan. Jeho syn prodal majetek Vilémovi z Pernštejna.
Dochovaná podoba hradního jádra je výsledkem pernštejnské přestavby, při které byl vybudován nový palác s půdorysem písmene L, takže ústřední nádvoří bylo obestavěno ze tří stran.
Do hradního jádra se vstupovalo systémem sedmi bran, dva vstupy byly chráněny padacími mosty. Důmyslné opevnění i stavby výrazně poničila na podzim 1645 švédská vojska pod vedením generála Linharta Torstensona – kámen byl pak až do začátku 20. století rozebírán na stavby v okolí. Muzejní spolek v Pardubicích započal podle projektu architekta Dušana Jurkoviče se záchrannými pracemi.
Rozsáhlá rekonstrukce kulturní památky byla dokončena a zpřístupněna v roce 2023.
Nemohla jsem se vynadívat na stropy se sklípkovými klenbami – neuměle jsem je vyfotila, ale a v duchu si nesu jejich opravdovou krásu.
V článku Horní Jelení z roku 2013 je jedna část věnovaná Kunětické hoře, po níž nás provázel geolog doc. Zdeněk Laštovička.
Asi 4 km východně od Chrudimi jsme projížděli obcí Kočí a nenechali si ujít návštěvu unikátního kostela sv. Bartoloměje, do něhož se vstupuje dřevěným barokním mostem se zachovanou dubovou konstrukcí. Provázela nás a zcela se nám věnovala starostka obce, o níž existuje písemný záznam už v roce 1263, tedy za vlády Přemysla Otakara II.
Kolem kostela se od 16. do konce 19. století pohřbívalo. Část náhrobků je rozestavěna po jeho obvodu.
Dřevěná zvonice byla vybudována na místě původní gotické stavby, z níž zůstaly dva zvony – Bartoloměj (1496 ) a Vavřinec (1562).
Výlet, připravený Dr. Františkem Smrčkou v rámci u3v, byl skvělý, stejně jako všechny předchozí. O jejich bohaté náplni se můžete přesvědčit v následujících článcích.
Moravský Krumlov, klášter v Dolních Kounicích, kostel v Řeznovicích
Bechyně, Židova strouha, Albrechtice nad Vltavou, Třeboň
Litomyšl, Luže, Toulovcovy maštale
Mikulov (a krátké zastavení v Rajhradě)
O Buchlovicích a Velehradě, kde jsme byli v roce 2023, jsem zatím nenapsala (snad se polepším).
Úžasný kostel sv. Bartoloměje!