Po Vysočině s Gustavem Mahlerem 2023

5. díl putování po stopách předků Gustava Mahlera uskutečněný jako doprovodný program hudebního festivalu Mahler Jihlava 2023 – Hudba tisíců
Pořádaly odbory KČT Tesla Jihlava a KČT Čeřínek Jihlava ve spolupráci s OS Mahler 2000 – společnost Gustava Mahlera

Neděle 25. června 2023

Ve snaze nezklamat účastníky putování po místech, která se týkají Gustava Mahlera a jeho předků, provedli jsme s Ivou Svobodovou a Václavem Plánkou z KČT Tesla Jihlava 21. května průzkum terénu, abychom byli co nejlépe připraveni a ujasnili si čas, který bude potřeba ke zvládnutí několika plánovaných cílů. Fotografie v následujícím článku jsou tedy vybrány z obou návštěv.

Na určeném stanovišti v Jihlavě se sešlo 44 zájemců, kteří v 7.30 odjeli zájezdovým autobusem po předem stanovené trase. Během jízdy seznámila Iva Svobodová, hlavní organizátorka, účastníky s historii akce, která se koná od roku 2012, ale již několik let před tím oba turistické odbory propagovaly při své činnosti osobnost významného hudebníka a skladatele, který prožil dětství a mládí v Jihlavě.

Gustav Mahler je považován za největšího symfonika 20. století – z ryze českých skladatelů se přátelil s Josefem Bohuslavem Foersterem, velmi oceňoval díla Bedřicha Smetany i Antonína Dvořáka – uváděl jejich díla v každém svém místě působení, zpívala s ním Ema Destinnová i Berta Lautererová (manželka J. B. Foerstera). V Praze uvedl a dirigoval v roce 1908 premiéru své 7. symfonie.
Nastínit kořeny Mahlerova rodu, který přišel na Vysočinu z jižních Čech, byl můj úkol: Jakub z Chmelné je v archivech doložen v roce 1680, syn Abraham Mahler (1720–1800), jeho vnuk Šimon (1793–1865), Šimonův syn Bernard (1827–1889) = otec Gustava Mahlera (1860–1911). Zmínila jsem také nejvýznamnější osobnosti rozvětveného rodu a jejich osudy.

První zaznamenaný předek Gustava Mahlera byl Abraham Jakub ve Chmelné, který v roce 1787 přijal příjmení Mahler a v zápise z roku 1793 o branné povinnosti Židů je zmíněno jeho jméno.
Do té doby zaznamenávaly všechny registry Židů pouze dvě jména – křestní jméno dané v době obřízky a jméno otce. Císařští úředníci nedokázali židovská jména zapsat, proto vyšlo nařízení o přijetí příjmení. Zároveň podle nařízení Marie Terezie, jehož cílem bylo omezit přirozený nárůst židovského obyvatelstva, bylo stanoveno, že pouze prvorozený syn se může oženit a mít děti. To tedy znamenalo, že další děti se narodily mimo manželství, byly zbaveny práv a nesly jméno své matky.

První zastávka autobusu byla v Čechticích, kde si turisté prohlédli místní pamětihodnosti – kostel sv. Jakuba, zámek, radnici z roku 1606 a hotel, v němž ve 2. polovině 19. století čekávali cestující na dostavníky. V městečku Čechtice, které tvoří přirozený dopravní uzel, bývala přepřahací stanice dostavníků z Jihlavy, Humpolce a jižních Čech do Ledče nad Sázavou, Vlašimi a Lipnice nad Sázavou – všude tam měl Gustav Mahler příbuzné a cestoval za nimi i se svými přáteli. Dnes v městyse a jeho 14 místních částech žije přes 1 400 obyvatel.

Hranolová zděná zvonice je z roku 1351. V 16. století byly do ní pořízeny tři nové zvony. Stejně jako kostel byla po požáru barokně přestavěna. Podle tradovaných informací nějakou dobu sloužila rovněž jako solnice. Nemuselo se ale jednat o sůl kuchyňskou, nýbrž o sanytr (dusičnan draselný), který byl surovinou pro výrobu střelného prachu. Sanytr byl získáván z exkrementů hospodářských zvířat a byl odváděn pro potřeby armády.

Obec Čechtice se nachází na úpatí Českomoravské vrchoviny, ve východní části benešovského okresu. První zmínka o Čechticích je z roku 1315 v souvislosti se zdejším kostelem. Během staletí se zde vystřídalo mnoho šlechtických rodů a majitelů panství, v dolní části náměstí byl v polovině 17. století postaven barokní, trojkřídlý, jednopatrový zámek, který představuje přirozený protějšek kostelu a dotváří architektonický ráz náměstí.

Poslední majitelé zámku byli Auerspergové, od kterých obec zámek odkoupila v roce 1926 pro zřízení měšťanské školy. V současnosti se v objektu nachází luxusní školící a relaxační centrum.

Ferdinand Čenský učil na vojenské akademii ve Vídni, sepsal slovník vojenské terminologie, překládal z pěti jazyků a také osm let učil děti Františka Ferdinanda d’Este. Zemřel po nezdařené operaci ve věku 58 let a je pochovaný v Praze na Olšanech.

Jen asi 10 km je vzdálená podblanická obec Pravonín, v jejíchž 7 osadách žije asi 600 obyvatel. Na návsi jsme si prohlédli mimořádně cennou stavbu původně románského kostela sv. Jana Křtitele se vzácnými varhanami, které v roce 1822 vyrobil místní rodák Jeroným Wrabec.

Architektonickou dominantu obce Pravonín kdysi tvořil i zámek s bohatou minulostí, zdá se, že po mnoha letech chátrání se začíná blýskat na lepší časy – nový majitel má v úmyslu historickou budovu opravit a uvést do původního stavu.

V roce 1808 získal Pravonín dražbou hrabě Jan Pachta z Rájova, prezident pražské konzervatoře a známý příznivec umělců, zvláště hudebníků. S dobou, kdy vlastnil Pravonín, je spojena i zajímavá epizoda ze života Richarda Wagnera (1813–1883), významného německého hudebního skladatele. Richard Wágner přijel na pozvání rodiny do Pravonína, kde strávil nezapomenutelné léto a podzim roku 1832. Pravonínský zámek byl tehdy již patrovou trojkřídlou budovou s klasicistním průčelím, ozdobeným rokokovými sochami. V pohostinné rodině Pachtových se seznámil s půvabnými dcerami hraběte Pachty, s Jenny zde prožil devatenáctiletý Wagner svou první lásku.

V Pravoníně žilo několik židovských rodin – kronikářka obce Ing. Ivana Lejčková uvedla ve Zpravodaji příběh domu č. 31:
V roce 1850 koupil dům Hermann Mahler a rod se tu usadil. Jeden z potomků, Eduard Mahler, prodal pole patřící k usedlosti a od roku 1912 se věnoval jen obchodu, který zde prosperoval. V kronice je záznam, že vlastnil jediný osobní automobil v obci a rád vyhověl všem, kteří požádali o pomoc s dopravou. Celá rodina byla 13. 6. 1942 transportována do Terezína, žádný z této, ani z jiných židovských rodin, se po válce nevrátil. Dům byl v roce 1957 zbořen a na jeho místě postavena nová prodejna potravin, v současnosti je tu restaurace Na rozcestí.

Synagoga v č. 85, která v obci bývala, je nyní v žalostném stavu.

Hlavním bodem zdejší návštěvy byl židovský hřbitov, založený ve 30. letech 18. století necelé 2 km od obce. Pochovávali se tu kromě pravonínských také Židé ze všech okolních obcí – z Chmelné, Čechtic, Miřetic a dalších – všude tam žili nejstarší členové Mahlerova rodu, proto je jasné, že většina jich odpočívá na tomto hřbitově. Náhrobky nejsou udržované, i když tráva mezi nimi byla posekaná a seno nám šustilo pod nohama. Našli jsme povalený náhrobek Josefa Mahlera, který zemřel v roce 1894 – není to však člen větve, z níž pocházel Gustav Mahler.
Na hřbitově je kolem padesáti náhrobků psaných hebrejsky, česky i německy, několik je dokonce dodnes barevných. Pravidelně se zde pohřbívalo do roku 1933, nejmladší náhrobní kámen je datován 1928.

Více informací je ve článku Po stopách hudebního skladatele Gustava Mahlera – Pravonín.

Jen pár kilometrů, vlastně přes kopec, je vesnice Chmelná, odkud pochází rod Mahlerů. Zde byl první z nich, Abraham, syn Jakubův, v roce 1787 zapsán nejen vlastním jménem, ale i příjmením – to je dnes známé po celém světě a příslušníci rozvětveného rodu jsou rozeseti po všech kontinentech. Abraham Mahler byl synagogální zpěvák, prodavač koření a košer řezník. S manželkou Annou bydleli v nájmu u svobodného rolníka Matouše Jilicha v domě č. 19. Zbytky synagogy v Chmelné jsou skryté v základech nynější stodoly, která patří k domu č. 23.
Fotografie objektů jsou ve článku z roku 2013 – Gustav Mahler a Vysočina.

V úpravné vesničce žije v současnosti asi 150 obyvatel, na návsi u kaple jsme se společně vyfotografovali.

Poslední zastávkou při putování místy, kde žili příbuzní Gustava Mahlera a kam slavný hudebník a dirigent jezdíval, bylo město Vlašim i překrásný zdejší zámecký park.

Do Vlašimi jezdíval mladý Gustav Mahler za svým bratrancem Gustavem Frankem, což byl syn Anny Frankové, sestry Mahlerovy matky. Ta se provdala za bohatého vlašimského obchodníka Ignáce Franka a jedním z jejich dětí byl Gustav, o rok starší nežli jihlavský Gustav. Rodiny udržovaly časté styky, oba bratranci spolu bydleli při vídeňských studiích.
Gustav Frank vystudoval Akademii výtvarných umění, obor malba a mědirytectví a záhy se stal ve svém oboru uznávaným umělcem. V roce 1890 byl povolán jako vyučující na carský umělecký institut v Petrohradě, kde se mu velice dařilo a dosáhl skvělých uměleckých i osobních úspěchů. Byl jmenován státním radou a jako významný grafik a rytec se stal autorem všech ruských bankovek, vydávaných v době vlády cara Mikuláše II., jeho umění bylo po celé Evropě vysoce ceněno. Oženil se tu a s rodinou v Rusku žil do roku 1912, pak odešel do Německa. Zemřel v roce 1923 v Lipsku.

Byl přítelem slavného ruského malíře Ilji Repina, který v roce 1895 namaloval jeho portrét, který jsem, stažený z internetu, ukázala zájemcům.

Gustav Frank zprostředkoval výstavu Repinových obrazů v Praze, zřejmě se jednalo o tu, která byla zahájena dne 15. května 1900 ve Vodičkově ulici.

Na domě č. 130 na Žižkově, kdysi Velkém náměstí ve Vlašimi, kde rodina Frankova bydlela, je pamětní deska s uvedením stručných dat o životě obou bratranců Gustavů – Mahlera i Franka.

Bylo namístě uvést zajímavost, že Gustav Mahler jednou, právě týden po požáru Národního divadla, přijel do Vlašimi v době, když vlastenecký čtenářský spolek pořádal 18. 8. 1881 akademii s peněžní sbírkou na obnovu divadla. Svou účastí a vystoupením přispěl Gustav Mahler k tomu, že finanční výtěžek, zaslaný z Vlašimi do Prahy, byl značný – putovalo tam 100 zlatých. Mahler zahrál klavírní koncert a ještě doprovodil na klavíru sólová vystoupení místních zpěvaček.
Dům, kde Gustav Mahler koncertoval, už neuvidíme – byl zbourán.

Uprostřed Žižkova náměstí stojí pseudogotická kašna se sochou Rytíře. Obojí je dar zdejšího rodáka, architekta a stavebního podnikatele Františka Šebka. Není ale jasné, koho má rytíř představovat. Nejčastěji se uvádí, že jde o mytického slovanského hrdinu Záboje. Někteří historici tvrdí, že je to Roland, symbolizující tržní práva měst. Místní jsou však přesvědčeni, že jde o Žižku, neboť náměstí se nyní jmenuje Žižkovo.

Dostavníky zastavovaly v době Gustava Mahlera na Malém, dnes Palackého náměstí a Mahler si krátil čekání procházkami v zámeckém parku, který tehdejší majitelé panství, Auerspergové, vyzdobili množstvím romantických zahradních staveb umístěných mezi cizokrajnými stromy a květinami. Ani v dospělém věku nemohl Mahler na zážitky z parku a vzdálené troubení poštovské trubky, ohlašující příjezd dostavníku, zapomenout, dokonce ji jako slavné „poštovské sólo“ uvedl ve své 3. symfonii.

Vlašimský zámek stojí nad řekou Blanicí, vystavěn ve 14. století Hynkem z Vlašimi, měnil majitele a byl přestavován, od 18. století do roku 1945 patřil rodu Auerspergů, kteří jej upravili do dnešní podoby.

Žulová deska, vsazená do kamenného lůžka u zámecké vycházkové cesty, sděluje, že v roce 1437 poctil Zikmund Lucemburský zdejší hrad svou návštěvou.

Účastníci našeho zájezdu procházeli vlašimským zámeckým parkem, prohlédli si Starý hrad, poetický bělostný altán na skále nad údolím řeky Blanice, Luční pavilon vyzdobený kresbami zde žijících motýlů, i nejkrásnější zahradní stavbu, Čínský pavilon, který prý inspiroval Gustava Mahlera k příklonu k čínské poezii.

Na infotabuli jsem se dočetla, že v tehdejší době nabízely parkové objekty překvapení a technické hříčky. Ve Starém hradě to byl nábytek, který při doteku zajížděl pod podlahu. Kolem roku 1840 byl hrad zmenšen a cimbuří a fasády se stylově přiblížily novogotickým branám, budovaným majitelem Auerspergem.

Kvůli řece Blanici, protékající územím parku, bylo vybudováno několik mostů a můstků – prostě prohlídka trasy naučné stezky s 18ti zastaveními nabídne každému plnou hrst dojmů i poučení.

Vlašimská Blanice pramení asi 10 km severně od Tábora, teče převážně na sever a nedaleko hradu Český Šternberk se vlévá do Sázavy.

Trasa 5 km dlouhé procházky začíná u překrásné Vlašimské brány, z níž se stal symbol města, pokračuje pod příkrovem staletých stromů, které v parném dni dávaly kýžený stín, až k dalším dvěma branám vybudovaným v polovině 19. století. U Domašínské brány jsme si dopřáli občerstvení a pak se vrátili do centra města k pseudogotické kašně se sochou Rytíře, Znosimská brána se nehodila do naší trasy.

Na příhodném místě u náměstí jsme nastoupili do autobusu, který nás zavezl do obce Kaliště u Humpolce k rodnému domu Gustava Mahlera, kde se budoucí hudební skladatel 7. 7. 1860 narodil Bernardu Mahlerovi a jeho ženě Marii, rozené Herrmannové z Ledče nad Sázavou. V říjnu toho roku se rodina přestěhovala do Jihlavy, místa dětství a mládí Gustava Mahlera.

Na dvoře penzionu v Kalištích nás u prostřených stolů přivítal ředitel hudebního festivalu Hudba tisíců profesor Jiří Štilec a nabídl nám skvělé pohoštění.

Před odjezdem jsme nakoukli do kostela sv. Jana Křtitele, prohlédli si zdejší rozárium Gustava Mahlera a potěšili se množstvím pestrobarevně rozkvetlých růžových keřů.

Pro vzpomínku jsme dostali pamětní list, který souzní s výtvarným řešením tiskovin letošního 23. ročníku hudebního festivalu Mahler Jihlava – autorkou je Eva Bystrianská, výtvarnice zajišťující už léta propagaci festivalu.