Slavonice a Montserrat

Prohlídka historických pamětihodností města a vycházka na nedaleké poutní místo zasvěcemé Panně Marii Bolestné
Úterý 6. srpna 2024

Výlet pořádali Lída, Láďa a Lukáš Březinovi z KČT Tesla Jihlava. Vyjeli jsme v 6.21 z hlavního nádraží a bez přestupu jeli až do Slavonic, kde jsme byli krátce po půl deváté.

Lída zajistila paní z Íčka, která nás provázela po Slavonicích a asi půl druhé hodiny velice zajímavě vyprávěla. Začali jsme v kostele Nanebevzetí Panny Marie, původně románském, se zachovanými freskami ze 14. století.

Vznik Slavonic se datuje ke konci 12. století – původně byly strážní osadou u obchodních stezek, trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází ze 13. století.

Bílkovská kaple, zasvěcená Panně Marii, byla postavena a na stěnách vyzdobena ve 2. polovině 14. století gotickými malbami.
V dnešním článku jsou fotografie Ivy Svobodové a Libušky Bohaté – děkuji oběma! I já jsem několik obrázků sesmolila.

Druhá sakrální stavba, kterou jsme navštívili, je hřbitovní kaple sv. Kříže, která byla po dokončené obnově oceněna jako památka roku 2014.

Stavitel Leopold Österreicher se narodil asi v roce 1515 ve Slavonicích. Kombinací sklípkové klenby a klenby s visutým svorníkem vytvořil nový architektonický prvek, který uplatnil ve svých stavbách pro slavonické občany. Byl velmi výkonný a žádaný, jeho práce jsou na jihu Moravy i v Rakousku.

Na domech kolem náměstí jsme měli skvělé možnosti obdivovat unikátní sgrafita i slavnou sklípkovou klenbu v mázhausech domů, dílo Leopolda Österreichera.

Dalším, velmi viditelným umělecko-historickým artefaktem, jsou slavonické kašny a městské brány.

Komentovanou vycházku městem zakončila paní průvodkyně výkladem o městském opevnění.

Opevňování města hradbami a příkopy začalo z příkazu krále Přemysla Otakara II. už ve 13. století, hradby odolaly roku 1423 i náporu husitských vojsk. Opevnění bylo obnoveno v 16. století.
Do města se vcházelo třemi branami – Rakouská se nezachovala, Dačická brána, zvaná též Červená; Jemnická brána, též Znojemská.

Nyní zařadím obrázky domů, které nás zaujaly svou historií či sgrafity.

Po skončení komentované vycházky jsme podle doporučení vystoupili na městskou věž, abychom si lépe utřídili nabyté vědomosti a zorientovali se také v okolí města. Nahoru vede 144 točitých schodů + 32 dřevěných. Výhled skvělý – počasí výborné, vál svěží vítr, takže vedro bylo snesitelnější.

Nemohli jme vynechat prohlídku luteránské modlitebny na Horním náměstí – dočkali jsme se zajímavého výkladu a uviděli nevšední malířskou výzdobu.
V přízemí renesančního domu č. 517 s atikovým průčelím a freskovou výzdobou z roku 1559 je prostorná síň, v níž je trvalá expozice starého zemědělského nářadí. Nad ní v patře je velký sál, kdysi užívaný jako protestantská modlitebna – evangelíci, kteří čerpají z odkazu Martina Luthera, jsou nazýváni luteráni.
Stanuli jsme před výjevy apokalypsy z Knihy Zjevení sv. Jana (21 nástěnných obrazů) z roku 1568.

Zdejší obyvatelstvo vyznávalo převážně evangelickou víru, majitelé panství byli však katolíci a tehdy platilo, čí panství, toho víra, takže luteráni zde neměli snadný život.

Prohlídka Slavonic pro dnešek skončila, Libuše nás památečně vyfotila.

Velmi dobrý oběd v hotelu Alfa jsme korunovali zákuskem v cukrárně domu s vyhlášenou diamantovou klenbou. Pak jsme byli připraveni k asi 6 km dlouhé vycházce na nedaleký kopec Montserrat, kam nás přes obec Mutišov nasměrovala Lída.

Kostel Panny Marie Bolestné byl na výšině mezi obcemi Cizkrajov a Mutišov postaven v roce 1651. Název je odvozen od legendy, podle níž majitel velkostatku v Bolíkově vykonal děkovnou pouť do španělského Montserratu poté, co přežil vážné zranění ve třicetileté válce. Ve Španělsku slíbil Panně Marii vystavět doma kapli. Ta byla záhy rozšířena na kostel, protože se tu začaly konat poutě. Při rozšiřování kostela vytryskl pramen v presbytáři – dodnes tam je studánka, k níž jsme mohli po schůdcích sejít.

Velmi vlídná paní kostelnice, která kvůli nám přišla z vedlejší vsi Mutná 🙂 (jak je ta čeština dokonalá!) na druhé straně kopce, dovolila výstup na kostelní kůr i k prameni pod oltářem a sdělila, že v sobotu 10. 8. 2024 mají pouť, takže kostel je vyštafírovaný, prý k večeru dovezou i koberec.

Vraceli jsme se zpátky do Mutišova, odkud jsme vlakem odjížděli do Jihlavy. Mutišov při vstupu do vsi inzeruje, že je bylinkovou obcí, ale my jsme se zastavili na Kryzanově farmě, kde se převážně prodávají masové a mléčné produkty a příslušně jsme se za dnešní výšlap odměnili. 🙂
O farmě se zmiňuji proto, že moje celoživotní kamarádka Marta má k tomuto kraji úzký vztah – její manžel pochází z tohoto jihočeského rodu.

K hezkým vzpomínkám přidáváme pamětní list od pořadatelů:

Související články:
(Nejen) za sochami Regionu Renesance II.
Česká Kanada