Sobota 14. září 2024
Několik dní, i dnes, když jsme v 7.30 vyjížděli autobusem z Jihlavy, usedavě pršelo, během dne sice chvílemi přestalo, byl ale dost silný vítr. Měli jsme objednanou prohlídku muzea kočárů na 11.30, do Čech pod Kosířem jsme dorazili kolem 10. hodiny, ale přes silný déšť dřív neotevřeli, ačkoliv jsme byli v tom nečase jedinými účastníky.
Všechny fotografie z muzea kočárů mám od Věry a Jirky Veselých, kteří byli pořadatelé zájezdu a jistě si průběh představovali naplněnější, ale režisérem dne bylo počasí.
Zhlédli jsme něco neobvyklého a oceňovali, že muzeum vzniklo a uchovává historické exponáty pro budoucnost.
Oběd byl zamluven v penzionu Mánes, hned poté jsem ještě s několika turisty odešla do zámku – věděla jsem, že ve 14 hodin tam začíná prohlídka, o niž jsem hodně stála – do Čech pod Kosířem jezdíval Josef Mánes a od roku 2019 je na zámku samostatná expozice věnovaná Mánesovým kresbám. Zaměřuje se na malířova drobnější díla zde vzniklá a v převážné většině určená pro Mánesovy mecenáše, rod Silva Tarouců.
Průvodkyně vyprávěla příběh členů hraběcího rodu Silva Tarouca, původem z Portugalska, kteří se usadili v Českých zemích, v roce 1768 koupili zdejší panství a drželi jej až do roku 1945. Poté areál připadl státu – v největší a nejkrásnější místnosti zámku bývala tělocvična… Nezachovalo se mnoho původních věcí… V současnosti spravuje zámek i park Vlastivědné muzeum v Olomouci.
Všichni členové rodu byli umělecky nadaní, velmi dobře kreslili, proto sem na Hanou zvali Josefa Mánesa. Hrabě Bedřich Silva Tarouca studoval v letech 1835–1838 v krajinářské škole profesora Antonína Mánesa na pražské Akademii – od této doby lze datovat přátelství Mánesovy rodiny s hrabaty Silva Tarouca, které život a tvorbu Josefa Mánesa významně ovlivnilo. V letech 1846–1870 byl malíř častým hostem na zámku v Čechách pod Kosířem u svých mecenášů Augusta Alexandra Silva Taroucy a jeho ženy Gizely, pobýval tam několik týdnů i měsíců. Kromě vlastní malířské tvorby se věnoval výuce členů hraběcí rodiny, radil jim pří úpravách zámku a parku, podnikal výlety do okolí, maloval zdejší lidové kroje.
Josef Mánes zde vytvořil cyklus perokreseb Život na panském sídle, olejomalby Hvězdná noc, Políbení, Příjezd hosta, Při měsíčku a slavný obraz Červené paraplíčko.
Zámek je čtyřkřídlá jednopatrová budova v klasicistním stylu obklopená ze tří stran nádherným parkem o velikosti 21 hektarů, který volně navazuje na lesní porost Velkého Kosíře – vše bylo v době naší návštěvy poznamenáno předchozími několikadenními dešti, přesto jsme aspoň průzkumnou procházku parkem podnikli – podobné vzrostlé listnaté a jehličnaté porosty nejsou běžně k vidění.
Krajinářské úpravy v 19. a 20. století jsou spojeny s osobnostmi z rodu Silva Tarouců – Františka Josefa II. Silva-Tarouca (1858–1936) a jeho mladšího bratra Arnošta Emanuela (1860–1936), od roku 1885 majitele průhonického zámku a tvůrce tamního proslulého parku, jehož vzorem byl zámecký park v Čechách pod Kosířem.
Na návrh architekta Bohuslava Fuchse byl dlouho neudržovaný letní Mánesův ateliér uváděn od roku 1958 do původního stavu.
Z Čech pod Kosířem jsme odjížděli v 16 hodin, stále pršelo, na dálnici klid, domů jsem se vrátila prospaná, neunavená a spokojená s nabytými informacemi.
Byla jsem tam před několika málo lety, zážitky také hezké. Jenom si nemůžu uvědomit, že bychom byli na prohlídce v prvním patře nad kočáry. Asi to tenkrát ještě neměli v provozu nebo jsem byla, jako většinou, splašená a odešla jsem předčasně. Každopádně děkuji za krásnou vzpomínku.