Poznávací výlet U3V připravil a vedl PaedDr. František Smrčka, Ph.D.
Středa 21. června 2023
Výprava odjela z Jihlavy v 7.30, Miluška se nemohla zúčastnit kvůli oční operaci, kterou právě dnes absolvovala. Dojeli jsme do Buchlovic a měli dost času na prohlídku parku, protože zámecká prohlídka byla objednaná až na 12.15.
V Buchlovicích už jsme byli vícekrát, tak jsme si v krásném počasí užívali nádherných dřevin v parku, zašli také do pavilonu fuchsií, je jich tam podle zveřejněné informace 1250 druhů a odrůd.
Čas v zeleném ráji rychle uběhl, přišla průvodkyně a provedla nás zámkem, který označila za reprezentativní šlechtické sídlo – barokní perlu Moravy.
Zámek vlastnili v letech 1688–1800 Petřvaldští, poté až do roku 1945 Berchtoldové.
Stavba zámku byla zahájena těsně před rokem 1700 bohatým a urozeným hrabětem Janem Dětřichem Petřvaldským, který zámek zamýšlel jako galantní dar své manželce Anežce Eleonoře z italského rodu Collona. Snad proto byly u některého z předních vídeňských architektů té doby objednány italsky orientované plány ve stylu tak zvané villy rustica. Výsledkem několikrát přepracovaného architektonického konceptu je nejčistší příklad italské barokní vily ve středoevropském prostoru. Kolem zámku byla od začátku budována nádherná barokní zahrada, která udivovala každého, kdo ji shlédl.
Naposledy jsme navštívili Buchlovice v létě 2014, když jsme se vraceli z turistiky ve slovenských horách.
Pak jsme odjeli do nedalekého Velehradu, kde byla v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje také objednaná prohlídka – ta byla naprosto bezvadná, paní měla zájem ukázat nám co nejvíc a přehledně vyprávěla o interiéru, oltářích, lavicích, podzemí, pohřební kapli.
Průvodkyně nám ukázala místa, kde jsou pochovaní Tomáš kardinál Špidlík SJ (17. 12. 1919 – 16. 4. 2010) a arcibiskup olomoucký Antonín Cyril Stojan (22. 5. 1851 – 29. 9. 1923).
Hrob (sarkofág) kardinálův je umístěn za hlavním oltářem velehradské baziliky.
Na mozaice nad sarkofágem je nápis: Všechno co žijeme s láskou přechází s Kristem do vzkříšení. Věčnost vytvářejí vztahy.
Komentovaná prohlídka zahrnovala i postranní kaple.
V kostele jsme viděli obraz, na kterém je zpodoben Bořivoj I. (asi 852-889) z rodu Přemyslovců, který musí jíst na zemi, nikoliv sedět u stolu s pokřtěnými knížaty. Na dalším obraze je Bořivoj, který přijímá křest od sv. Metoděje – ten poté v Čechách pokřtil i jeho manželku sv. Ludmilu (asi 860 – 15. 9. 921 na Tetíně).
Zařadím i pamětní desky na budově kláštera.
Před bazilikou jsem fotila osm barokních soch významných křesťanských světců. Sochy byly původně v závěru 17. století instalovány ve výklencích průčelí baziliky, poté byly přemístěny na dřívější ohradní zeď. Ta ale musela být v roce 1990 zbourána kvůli návštěvě papeže, který se po pádu železné opony rozhodl navštívit jednu z postkomunistických zemí a množství věřících, kteří při té příležitosti přijeli na Velehrad, by se před baziliku vůbec nevešlo. Následně byla vybudovaná nová ohradní cihlová zeď – v nynější podobě je od roku 2012. Má délku asi 70 metrů, při pohledu od baziliky je vysoká 6,5 metru, od silnice o 2 metry méně.
Dvojice soch tvoří sv. Benedikt se sv. Bernardem, sv. Jan Křtitel se svým jmenovcem Evangelistou, sv. Petr a Pavlem a sv. Cyril a Metoděj.
Nedaleký kostelík Cyrilka stával před klášterní branou a původně sloužil farníkům a poutníkům. Teprve po zrušení kláštera v roce 1784 byl zpřístupněn konventní kostel.
Pak jsme se přesunuli do nedalekého areálu archeoparku v obci Modrá a zašli do expozice s názvem Živá voda – sladkovodní a botanická expozice. Skanzen představuje opevněné sídliště z doby Velké Moravy. Vznikl na podkladě skutečných archeologických nálezů, z nichž některé byly přímo z místa, kde se skanzen nachází. Tam už jsme ale kdysi byli, z časových důvodů jsme si prohlédli sladkovodní ryby, které jsou tu nově. V prvním podzemním patře jsou makety ryb a promítají se naučné filmy.
V tunelu, který se nachází 3,5 metru pod vodní hladinou a má délku přes 8 metrů a šířku 2 metry, jsou na levé straně pstruzi a parmy, jelci atd., na pravě straně je cejnové pásmo – hlubší řeky a jezera. Typickým zástupcem je kapr, dále jsou tu líni, karasi, cejni, okouni, z dravců štiky, candáti, sumec. Jsou tu k vidění jeseteři, kteří dříve migrovali i do našich řek, také vyza velká, největší sladkovodní ryba na světě.
To všechno jsem se dozvěděla na hojných tabulích zde instalovaných.
K vidění byly parádní kousky, nemohla jsem se odtud odtrhnout. Byl to moc dobrý nápad zajít sem, asi by mě to o mé vůli nenapadlo. Fotila jsem, ale… Nic moc.
Mají tady taky akvárium s nepůvodními druhy, jejichž působení na ty naše je většinou negativní.
Chystalo se na déšť, ale jeli jsme autobusem, takže nevadilo. Déšť přešel v krátkou a prudkou přeháňku, kterou jsme strávili v obchodě, kde se prodávalo víno, jak sebou, tak k vypití zde. Bylo to na okraji vinice, všichni si pochvalovali jeho kvalitu.
Pak už bylo po dešti, stavili jsme se ještě ve Starém Městě u Uherského Hradiště, kde jsme bohužel koukli jen z venku na nový moderní kostel sv. Ducha, který se začal stavět v roce 2001 podle návrhu slovinského architekta Ivo Goropevšeka. Jen vyfotit, pak cesta domů.
Dvě kostelní věže představují sv. Cyrila a Metoděje – jsou propojeny křížem.
Nedaleko je Památník Velké Moravy – tato lokalita opravdu má turistům co nabídnout.
Kolem poledne volala Míla, že už odešla z očního oddělení a že zákrok dopadl dobře – všichni jsme si oddychli.
Večer byl v jihlavské gotické síni Jarní koncert Pěveckého sboru Foerster Sokola Jihlava, který řídí Pavel Brada. Začínal v 19 hodin, my jsme se však s návratem opozdili, já jsem sice hned zamířila na radnici, před níž nám autobus zastavil, ale přišla jsem až po 1. části, takže jsem neslyšela paní Danu Dubovou, která přednesla některé Dvořákovy Biblické písně a arii od Vivaldiho, ale byla jsem šťastná, že mohu být aspoň teď přítomna. Slyšela jsem Pěvecký sbor Smetana z Telče pod vedením Marcely Kopečné, poté pokračoval zase Foerster a nakonec všichni – bylo to nádherné – Jihlavané zpívali jak o život a moc se líbili.
Byl to krásný den, plný dojmů a nových zjištění.
Související články:
Za posledním puchýřem do Vizovic
Festival amatérských turistických filmů ve Zlíně 2014
Festival amatérských turistických filmů ve Zlíně 2018
Žďár nad Sázavou 2022 – Křížová cesta od Karla Stádníka
Praha – 130. výročí založení Klubu českých turistů – oltář v Emauzích od Karla Stádníka