Babiččino údolí, město a klášter Broumov, Broumovské stěny, Adršpašské skály, Nové Město nad Metují
4. – 6. dubna 2025
Cestovní kancelář VŠPJ pořádala třídenní zájezd a mne získal k účasti zveřejněný program.
Z Jihlavy jsme vyjeli autobusem v pátek 4. dubna o osmé hodině a bez zastavení dojeli do nádherného, jarem provoněného Babiččina údolí, kde se však téměř všichni účastníci nejdříve začali zajímat o toalety. Což byl problém – zámek Ratibořice otevíral sezónu až zítra, v sobotu 5. 4., tak nezbylo, než se vrátit na parkoviště a využít jedinou tamní „toiku“. Mladá průvodkyně sdělila, že cestou se žádná možnost nenaskytla.
Naštěstí to byl jediný problém, dál už budu naprosto spokojená účastnice. 
Červeně značená turistická trasa nás provedla spolu s informačními panely údolím tak, že jsme na několika málo kilometrech měli možnost osvěžit si události z knihy Babička.
V okolí zámku založila vévodkyně Zaháňská přírodně krajinářský park, postupně rozšiřovaný do dalších částí údolí Úpy. Hlavní dominantou parku jsou severoamerické dřeviny, díky nimž patří park k nejvýznamnějším historickým zahradám ve východních Čechách.
U mlýna stojí vodní mandl, významná technická památka 19. století, nedaleko je v aleji barokní socha Panny Marie, kterou dal mlynář postavit.
Stejnou cestou jsme se vrátili k zámku, přikládám mapku části Babiččina údolí:
I když skutečnost byla zcela jiná, nežli je v románu Boženy Němcové čtenářům předkládáno, ráda jsem se ponořila do autorčiny poezie a cestu do Broumova strávila sněním.
V Broumově jsme se ubytovali v hotelu Praha s výhledem na Mírové náměstí – i když jsem očekávala město zajímavé, realita předčila všechny moje představy – ohromila mě zdejší historie – co dům, to připomínka významných událostí, ovlivňujících i dnešní život…
V kotlině, ohraničené pásmem pohraničních Javořích hor a hřebenem pískovcových Broumovských stěn, se až do konce 12. století rozkládal prales. Předpokládá se, že město vzniklo roku 1255 poté, co území, kterým protéká řeka Stěnava, v roce 1213 získali od Přemysla Otakara I. benediktini a založili zde klášter. Nyní má Broumov 7 200 obyvatel.
V 15 hodin jsme měli zamluvenou prohlídku benediktinského kláštera, který je jen kousek od náměstí.
V období tzv. katolické protireformace po roce 1620 došlo k rozkvětu kláštera i celé oblasti – bylo otevřeno klášterní gymnázium, ale v závěru třicetileté války vyplenili budovy Švédové.
Počátkem 18. století areál barokně přestavěli Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác.
V roce 1950 byl klášter upraven na internační tábor pro řeholníky, následně sem byly sestěhovány řeholnice různých řádů. Od roku 1974 sloužil objekt pro uložení přísně střežených archivních fondů.
V roce 1990 dostali budovy v restituci zpět břevnovští benediktini. V současnosti zde mniši nežijí.
V kostele sv. Vojtěcha v broumovském klášteře se nachází 10 relikviářů, které obsahují části z ostatků světců. Nejvzácnější mezi nimi je relikviář sv. Prokopa, zakladatele Sázavského kláštera.
Průvodce nás upozornil na unikátní gotickou fresku ze 14. století, na níž je vyobrazeno Klanění tří králů.
Nejvzácnější posvátnou relikvií, která je v klášteře k vidění, je bezesporu kopie Turínského plátna.
Traduje se, že po ukřižování bylo tělo Ježíše Krista, poté co jej z kříže sňali Josef z Arimatie a Nikodém, zahaleno do plátna. Na něm se uchoval pouhým okem viditelný otisk mužské postavy. Název plátna je odvozen od italského města Turín, kde je tato relikvie od roku 1578 uchovávána v katedrále sv. Jana Křtitele.
Několik století se o této cennosti nevědělo, až v roce 1999 byla v kostele sv. Vojtěcha nad kaplí sv. Kříže za zlaceným štukovým věncem s nápisem SANCTA SINDON nalezena v dřevěné schránce unikátní kopie Turínského plátna. V přiloženém dokumentu bylo mimo jiné uvedeno, že kopie byla při slavnostním obřadu dotýkána s originálem.
Broumovská kopie je rozměrově téměř shodná s originálem (4,36 m délka a 1,1 m šířka). Obraz na lněném plátně, kde je vidět postava o výšce 170 až 180 cm z přední a zadní strany, je namalován čtyřmi odstíny hnědavé barvy.
Uvádí se, že na světě je kolem čtyřiceti podobných historických kopií, broumovská je však jediná na sever od Alp a patří prý k nejzdařilejším.
Barokní knihovnu, která je klášterním pokladem, jsme bohužel kvůli probíhajícím opravám neviděli, zastoupila ji velkoformátová fotografie a barvité průvodcovo líčení o historických událostech s knihovním fondem spojených.
Následovala prohlídka zahrady a výhledy na město – všude byla vidět snaha o co nejlepší vzhled místa.
Dub byl zasazen na počest svatby Františka Josefa s Alžbětou Bavorskou (Sisi), která se konala 24. 7. 1854 v augustiniánském klášteře ve Vídni. Mezi množstvím zúčastněných byl i opat broumovského kláštera ThDr. Jan Nepomuk Rotter (1807–1886).
Z Břevnova přinesli řadu cenných předmětů, klenotnici a knihovnu i s největší rukopisnou knihu světa, tzv. Codex gigas (Ďáblova bible), jenž se od roku 1648 nachází jako válečná kořist ve Švédsku. Přesídlení opatů z Břevnova do Broumova mělo velký význam pro kulturní a hospodářský rozvoj města i celého kraje.
Prohlídka pokračovala návštěvou další výjimečné stavby v Broumově, hřbitovním kostelem Panny Marie. Dřevěný kostel je jednou z nejstarších sakrálních staveb ve střední Evropě (písemnosti z roku 1383 potvrzují jeho existenci) a je pozoruhodný svou architekturou i výmalbou interiéru. Pověst vypráví, že o vznik kostela se zasloužila kolem roku 1130 jedna vznešená panna a její perlová čelenka je uložena v kostele.
Dnešní podoba kostela pochází z roku 1450, protože původní byl v roce 1421 při obléhání města husity spálen.
Kostel je po celém obvodu obklopen krytým ochozem, na kterém jsou umístěny dřevěné desky s historií města a staré náhrobní kameny. Kdo má čas a zájem, poslouží mu tyto artefakty jako kronika Broumova.
Freska Posledního soudu byla objevena v podzemních prostorách fary v roce 1967, restaurována v roce 2014 a veřejnosti slavnostně zpřístupněna roku 2022. Freska je nejstarší zachovanou památkou na Broumovsku z let 1320 až 1330 – výše zmíněné Klanění tří králů v klášteře je z doby kolem roku 1360.
Pročetla jsem texty prof. Jana Royta a vybírám z nich:
V horním pásu sedí Kristus na duze, vedle něj je Jan Křtitel a Panna Maria, dole symboly dvou evangelistů. I další zobrazené postavy mají svůj příběh – pět moudrých panen a pět pošetilých – neobvyklé je zobrazení ďáblů na ramenou panen, které jsou odváděny do pekla. Ve spodním pásu je zobrazeno setkání živých s mrtvými, vpravo dole jsou pijáci s ďáblem za krkem a smrt pádící za nimi na koni.
Sobota 5. dubna už byla věnovaná turistice v Broumovských stěnách – dnes jsme si přírody užili dosytosti – počasí, přes nepříznivou předpověď, poměrně spolupracovalo.
Odjezd po dobré snídani a svačinových balíčcích na cestu v 9.30 autobusem co nejblíže k trase na Hvězdu, tedy k restauraci Amerika, odtud po červeně značené turistické trase ke kapli Panny Marie Sněžné, v blízkosti ní je turistická chata a krásná vyhlídka na Broumov a celou kotlinu, která kdysi patřila benediktinům – nyní se jim majetek vrací, zvláště lesy.
Pískovcové Broumovské stěny, vyhlášené Národní přírodní rezervací,se zvedají ve vrchovině, která se rozkládá na 638 hektarech mezi městy Police nad Metují a Broumov, jsou turisty oblíbené díky svým skalním útvarům, roklím, vyhlídkám a klidu.
Nejvyšší hora Broumovských stěn je Božanovský Špičák (773 m n m), nejvyšší horou oblasti je Ruprechtický Špičák dosahující výšky 880 m n. m,
Do Broumovské kotliny spadají stěny z kvádrových pískovců příkře, do Polické pánve směrem k Suchému Dolu mírně. Polické stěny jsou označeny ze směru od Suchého Dolu – vlastně pískovcové skály oddělují tato dvě území – Polickou pánev s Broumovskou kotlinou.
Kapli lemuje kamenný ochoz, který nabízí turistům výhledy na celou Broumovskou kotlinu a Javoří hory.
Poblíž kaple byla nákladem opata Rottera vystavěná roku 1856 dřevěná turistická chata s možností občerstvení a ubytování. Sloužila jako hostinec a sídlo hajného klášterního polesí.
Šli jsme stále po ČTZ, došli po množství schodů a velmi členitým terénem na Supí koš s téměř kruhovým výhledem a stále dál hřebenovkou a malými skalními městečky.
Zařadím několik obrázků – ty ale ani zdaleka nenahradí to skutečné dechberoucí kamenné divadlo v Broumovských stěnách.
Kolem hřibů prochází odbočka na vyhlídku Čertova tchyně. Pak zanedlouho už začala červeně značená trasa klesat do Polické pánve a na rozcestí nad obcí Slavný jsme odbočili na zelenou značku, která nás Hruškovou roklí dovedla do Suchého Dolu, kde byl cíl dnešní cesty.
Obec Suchý Důl se nachází při západním úpatí Broumovských stěn, podél potoka Ledhujka, zhruba 3 km východně od města Police nad Metují. Žije zde 400 obyvatel. Součástí obce je i vesnice Slavný. První písemná zmínka o Suchém Dole pochází z roku 1395. Údajně však byla založena benediktiny již kolem roku 1253.
Dnešní trasa je zobrazena na přiložené mapce:
Autobusem jsme se vrátili do Broumova a cestou nám pracovnice cestovky sdělila, že místo původně plánovaných Teplických skal navštívíme zítra Adršpašské, neboť v Teplických vyvedli orlové mladé a vstup je na nějakou dobu zakázán. No nešť, jen ať se jim daří.
Neděle 6. dubna 2025 – předpověď počasí nedobrá, ale turisté jsou Pánaboha milé děti, takže vhodné oblečení a pohoda, i když odpoledne nás potěšilo něco sněhových vloček.
Odjezd s batožinou v 9.30 autobusem z Broumova do Adršpachu. I dnes dobrá snídaně a balíček jídla na cestu. Vstup do skalního města musí být zamluven, za hodinu může vstoupit jen 400 osob. Placený okruh měří asi 4 km – dost schodů, ale ne tak členitý terén jako v Broumovských stěnách.
Od Teplických skal, s kterými vytváří souvislou plošinu, jsou Adršpašské skály odděleny 7 km dlouhým kaňonem Vlčí rokle.
Drželi jsme se stále zelené značky a postupovali s broumovským průvodcem, který nás vedl už od pátku, byl to mladý šikovný hoch.
Fotografové celí schvácení – Homole cukru, Gotická branka, Sloní náměstí, Čertův most, skalní kaple, Milenci, Starosta a Starostová, Myší díra – hlava stále zvrácená, oči přecházejí, tu nádheru je třeba uchovat si v mysli (snad i na obrázcích) co nejdéle…
Skalní město vzniklo před 90 miliony let ústupem mělkého moře, na jehož dně zůstaly pískovcové a vápencové sedimenty, které se postupně zformovaly do mohutných věží.
Vraceli jsme se do místa, kde čekal autobus.
Rekapitulace:
Zvládli jsme to dost brzy, takže domluveno, že při návratu domů se stavíme v Novém Městě nad Metují projít zámecké zahrady a náměstí.
Zámek i Nové Město nad Metují založil Jan Černčický z Kácova na samém počátku 16. století, po požáru bylo Pernštejny vše přestavěno renesančně, za dalších více jak sto let barokně podle plánů vynikajícího architekta Carla Luraga. Poslední úpravy zámku i zahrady provedl Dušan Jurkovič na počátku 20. století, kdy panství vlastnila průmyslnická rodina Bartoňů z Dobenína, které byl zámek v roce 1992 navrácen.
Autobus nám zastavil na parkovišti, odkud jsme zahradou prošli k zámku a na náměstí, abychom efektivně využili času, který nám pracovnice cestovky VŠPJ poskytla.
Počasí se v té době právě rozhodlo využít předpovědi a cestu nádhernou zahradou ozvláštnit sněhovými vločkami, kterých ale nemělo v zásobě dost, proto zakrátko uvolnilo místo slunci.
Nové Město nad Metují bylo založeno v roce 1501 Janem Černčickým z Kácova. Centrum města leží na vysokém ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Metují a je městskou památkovou rezervací. Žije zde přibližně 9 300 obyvatel.
Než vstoupí návštěvník na náměstí, zaujme ho socha Bedřicha Smetany v parku před zámkem.
Rozlehlé náměstí bylo přestavěno v roce 2010 a ve slunci nám poskytlo líbezný pohled na renesanční domy s podloubím i na zdejší barokní sochy.
Na jižním nároží budovy jsou ve výši prvního patra umístěny dvoukřídlé sluneční hodiny, doplněné latinským a českým nápisem Hodiny ubíhají, mysli na konec. Žij spravedlivě a cti Boha.
Užili jsme si tu hezké nedělní odpoledne, dokonce s návštěvou místní skvělé cukrárny. Před odchodem jsme neopomněli vzdát hold zakladateli Nového Města nad Metují a místního zámku, jehož socha byla na prostranství mezi Spolkovým domem a děkanským kostelem odhalena v roce 2001 u příležitosti 500. výročí založení města – jejím autorem je akademický sochař Petr Novák z Jaroměře.
Cestou jsem si stále měla co povídat s vlídnou kolegyní Majkou, s níž jsem i bydlela, tak Jihlava byla cobydup.
Vrátila jsem se svěží a odpočatá. V pondělí ráno pravidelné cvičení v sokolovně mě fajnově připravilo na těžký týden, který nás kvůli změně nájemce chaty našeho odboru KČT na Čeřínku čekal. Dosavadní selhal na celé čáře a tato skutečnost byla dlouho turistům utajována.
V úterý účast na akci Čistá Vysočina s odborem KČT Tesla (můj mateřský odbor nejeví o akci zájem), ve středu 9. dubna schůzka s novými nájemci chaty v klubovně odboru KČT Čeřínek – snad naše výběrová komise rozhodla ku prospěchu věci.